Naše klientka Anna se loni rozhodla, že si během léta „opráší španělštinu“, a v rámci pracovního programu, který agentura Czech-us nabízí, se tak ocitla v Peñíscole, v jednom z nejkrásnějších a nejnavštěvovanějších letovisek Španělska na prosluněném pobřeží Costa del Azahár. Jste zvědaví, jak se tedy měla a jak zpětně hodnotí svůj pobyt tam?
Opět jsem chtěla využít spousty volna, co přes léto mám, a vyjet pracovně do zahraničí. Jakmile jsem narazila na program agentury Czech-us Práce ve Španělsku, přišlo mi jako dobrý nápad oprášit španělštinu z gymplu a vydat se vstříc novým zážitkům.
Nějakým zázrakem jsem se dostala přes pohovor se zaměstnavatelem a za tři týdny už jsem netrpělivě vyčkávala na letišti na svůj let do Barcelony.
Hotel s maskotem želvy
Let i cesta do hotelu proběhly v pořádku – nádraží v Peñíscole sice vypadá trochu osiřele a zpustošeně, ale není se čeho bát, tady zdání opravdu klame. Hotel Peñíscola Plaza Suites je obrovský hotel se třemi jídelními bufety, šesti tematickými restauracemi, čtyřmi kavárnami, jednou zmrzlinárnou a maskotem želvy v nadživotní velikosti, co se producíruje po prostorách hotelu.
Po příjezdu jsem se seznámila s hlavní ředitelkou hotelu a manažerem jídelního úseku a byla jsem ubytována. Přivítání bylo milé a profesionální, dokonce mě poslíček provedl různými částmi hotelu, ukázal zaměstnaneckou jídelnu a další potřebné věci.
První dny jsem strávila vyřizováním pracovního povolení a čísla sociálního pojištění. Taky jsem nafasovala zaměstnaneckou uniformu a po týdnu zajišťování všeho potřebného jsem mohla konečně nastoupit do práce.
Práce v místním bufetu
Pracovala jsem v jednom z bufetů, a to jen přes obědy a večeře. Snídaně měla „v malíku“ jiná pracovní četa, zřejmě s nižším počtem pracovních hodin. Dělalo se 40 hodin týdně (ale prakticky vlastně jen 39, protože se z každého dne bralo cca 12 minut na povinnou přestávku) – většinou pět dní v kuse po osmi hodinách a pak následovaly dva dny volna.
Náplní směny bylo před každým jídlem připravit bufet, roznášet pití hostům a uklízet použité nádobí a stoly. Po každém jídle se taky všechny prostory zametly a vytřely.
Nebudu vám lhát, práce to byla náročná, zvlášť přes letní prázdniny bufet praskal ve švech a dost jsme se nalítali. Člověk si ani na chvíli neoddechnul, ale na druhou stranu ta směna většinou rychle utekla ☺.
Personál byl z velké části španělsky mluvící, stejně tak i hosté. Ale i přesto se v hotelu za celou dobu, co jsem tam pracovala, našlo pár rodin Čechů, Holanďanů, Francouzů, Poláků nebo skupinka turistů z Bosny a Hercegoviny. Ti poslední ze zmiňovaných mi s úžasem ve tváři řekli, že jsou překvapeni, že jsem jediná, s kým se tady dá domluvit anglicky ☺.
Skvělá organizace
Co se týče přístupu vedení a organizace všeobecně, musím uznat, že to měli dost dobře zmáknuté. I když se nestíhalo a práce bylo nad hlavu (mucha faena!), tak byli nadřízení milí a plní pohody.
Všichni zaměstnanci absolvovali povinné školení (jak zacházet potravinami, jak předcházet úrazům atd.) v hotelovém kinosále v rámci pracovní doby a taky povinnou zdravotní prohlídku. – Mám teď doma schované jako památku na léto své výsledky krve ve španělštině.
Jídlo, jídlo a zase jídlo
Jakožto zaměstnanci jsme měli zaměstnaneckou jídelnu, do které jsme mohli chodit každý den na snídani a o volných dnech na všechna jídla. Během pracovních dnů jsme si nabrali oběd i večeři v bufetu, kde byl lepší výběr než v „comedor personal“, a snědli si to po směně.
Jídla bylo vždycky dost, každý si mohl vzít, kolik chtěl ☺. Jen se to vše po pár týdnech, možná i dnech, přejí. Opravdu jsem žasla, kolik potravin se dá osmažit v trojobalu (brokolice, artyčoky, fazolky, květák, párky,…) – ale zase na druhou stranu si myslím, že pokud má člověk opravdu hlad, tak sní cokoliv, zvlášť když to bylo vlastně zadarmo.
Není proč váhat
Jestli o tomhle programu přemýšlíte, určitě neváhejte! Prožijete celé léto u moře, procvičíte si španělštinu, potkáte nové lidi a ještě přitom nasbíráte nové zkušenosti a vyděláte si pěkné peníze.
A co víc? – Už jsem se zmiňovala, že jsem pozvaná od kamarádů z práce na výlet do jejich domoviny, do Kolumbie a na Kubu? 😉
Doufám, že jsme nebyli první a taky zároveň poslední várka Čechů vyslána na prozkoumání terénu a poměrů v tamním hotelu a že se do Peñíscoly bude každým rokem chystat s Czech-usem více a více zájemců! ☺
Obrovské díky patří taky koordinátorkám Lucce a Katce, které mi se vším pomohly, poradily a s ochotou a zájmem odpověděly i na ty nejotravnější otázky. A kdo ví, třeba i letos budu psát další podobný příspěvek…
Mějte se krásně!
Anna