Část 3
Gabča nás tedy nasměrovala na stanici Walthamstow. Místo našeho budoucího bydliště na následujících šest měsíců (minimálně). Tam jsme měly kontaktovat pana Milana, který nás má nabrat a hodit do novýho baráčku. Domluva kudy vylízt z metra a kde se vlastně potkat byla trošku komplikovanější, moc jsme se navzájem nechápali, ale nakonec jsme to všichni zvládli a šťastně se shledali.
Pan Milan je Slovák z agentury EasyLondon, která nám zařizuje ubytování. Hned se nám nabídl, že pomůže s kuframa. Táhly jsme každá jeden dvacetikilovej kufr, jednu desetikilovou příruční tašku a přervanou kabelku. Hlavně toho přivízt co nejvíc, ať nemusíme zbytečně utrácet za prkotiny. Londýn je můj třetí dlouhodobější výjezd do zahraničí a nikdy se nepoučim a táhnu toho zbytečně moc Každopádně jsme na hrdinky pomoc s díkem odmítly, že to zvládnem samy. Z toho už bych taky měla vyrůst a nechat si pomoct, když je mi to nabízeno. Kufry jsme táhly sice jen asi 200 metrů k autu, ale nám to přišlo jak celodenní túra.
Pan Milan rychle odběhl do officu pro fungl nový povlečení a peřiny. Naštěstí po nás nechtěl, ať jdeme s ním a nechal nás čekat na ulici. Na první pohled celkem normální čtvrť. Nic zvláštního nebo nebezpečnýho nám nepřišlo. Lidí dost, restaurací i obchodů taky. Po chvíli se pan Milan vrací a nakládá nás do dodávky. Trošku se obáváme jeho jízdy v protisměru, přece jen je to nezvyk, tak s ním občas naoko brzdíme.
Po asi pěti minutách dojedem k našemu novýmu bydlení. Všechny baráčky jsou tady takový úzký vysoký nudle, naskládaný jedna za druhou. Jelikož stojíme na zákazu, dostáváme rozkaz stát u auta a čekat až tam Milan vystříká mravence, který se prý množí v kuchyni, parádička (ale neděste se, nejspíš to pomohlo a mravence už nemáme, zato máme jiný návštěvníky).
Po chvilce střídáme stráže u auta a házíme si věci do prvního patra do našeho pokojíčku, doslova pokojíčku. Aspoň tam budeme mít útulno.
Milan po nás ještě chce zaplatit depozit, tak všichni sedáme do dodávky a vypadá to, jak když dealujeme zakázaný látky Raději si ještě říkáme o nějaký doklad o zaplacení, jsme takový trnky opatrnky, tak dostáváme lísteček viz. foto. Dále myslím, že nemusím komentovat
V baráčku je celkem šest pokojů, kuchyň a dvě koupelny. Nejdřív nechápem, jak se to tam může vejít, přijdu si jak v Harry Potterovi, kde vlezete do stanu a najdete v něm celej barák.
Zatím máme pět spolubydlících. Další dva mají přijít koncem května. Sedli jsem si, řekla bych, suprově. Žádný konflikt zatím nenastal a věřím, že ani nenastane. Jen samozřejmě musíme dopilovat úklid drobečků po snídani a nákup toaleťáku.
Barák byl prý pár týdnů před naším příjezdem rekonstruovaný, takže koupelny a kuchyň vypadají nově. Rekonstrukci prováděl náš místní handyman, podle toho to tak trošku vypadá, ale to jsou detaily, nad kterými se spíš bavíme. Handyman je pán z východního Slovenska, kterému má občas problém porozumět i naše spolubydlící původem právě ze Slovenska. Takže na nás vždycky něco vyštěkne, tak se třikrát ptáme, co má vlastně na mysli.
V pokoji nám zatím chybí skříň, tu nám mají dodat druhý den. A handyman ještě ten den přeměřuje konzole a prý dostanem i závěsy. Byly jsme fakt překvapené, že když něco řeknou, tak to fakt udělají. Byly jsme zvyklý na trochu jiný přístup. Léto v Americe jsme například strávily bez jídelního stolu s tím, že byl pořád na cestě. 😀 Nejspíš ze Severního pólu. Ale to jsou ty historky a zážitky, který budem vyprávět vnoučatům.
Nábytek v pokoji jsme si s Kájou celý přestěhovaly k našemu obrazu. Nakoupily nějaký drobnosti a teď se nám tu žije krásně. V ceně pokoje bylo i britské umění, které dělá pokojíček ještě útulnějším. Opět přikládáme foto pro představu.
Co se týče ostatního vybavení, tak v kuchyni je klasicky sporák, trouba, rychlovarka a vyskakovací toaster. Dostali jsme nějaké nádobí, což nám zatím stačí, ale do budoucna, až nás bude bydlet víc na baráku, budeme potřebovat přikoupit. Všechno se ale dá domluvit s agenturou. Jsou ochotní nám nakoupit a přívézt co bude potřeba. Samozřejmě v rozumné míře. Součástí je i pračka a dva sušáky.
Věc, která nás překvapila, bylo dobíjení elektřiny a plynu. Na plyn máme kartičku, na elektřinu jakýsi klíč. Oboje je potřeba dobíjet v nedaleké sámošce. Hodnoty by se neměly dostat pod desítku a je třeba to hlídat. Prý to pak trvá, než to nahodí zpátky. Radši to nebudem testovat. Agentura pak peníze proplácí, s tím, že máme limit na barák na elektřinu 100 liber a na plyn 150.
Za baráčkem máme i mini zahrádku, kde je i zahradní domek Tak uvažujem, že si to tam poklidíme, oprášíme a vypálíme gril a v létě můžem pořádat grilovačky.
Zatím si tedy nemáme na co stěžovat, žijeme si tu v harmonii a poklidu. Člověk, co jede takhle dlouhodobě do zahraničí nemůže počítat s komfortem jako má doma. Všichni víme, že tam je stejně nejlíp, v teploučku domova. Holt je občas potřeba se vymanit z tý komfortní zóny. Ono nám to jen prospěje.
TO JE PROZATÍM KONEC
[regbutton text=“Registrovat“]
« Předchozí část Následující část »
