Znáš takový ten pocit, že se bojíš vystoupit ze své komfortní zóny a říkáš si, že to za nic na světě nezvládneš?
Tak tahle představa mě provázela celou dobu, kdy jsem ze všech stran slyšela: „Pojeď na Work and Travel, je to super zkušenost!“. Ne, já chtěla být doma, kde to znám. Představa, že budu někde sama, bez své rodiny, kamarádů, se svou nedokonalou angličtinou na úplně druhé straně světa? „Ne, to nepřipadá v úvahu“, říkala jsem si.
Nebýt impulsu jednoho člověka, díky kterému jsem se do Ameriky dostala a překonala všechny svoje obavy, bych nebyla tam, kde jsem teď. Momentálně se totiž nacházím opět v USA, kde bydlím se svým novým přítelem a píšu tento příběh.
Těžké začátky
Ze začátku to pro mě úplně lehké nebylo. Když se k tomu ještě přidá nedobrovolné řešení osobních věcí, viz rozchod – znáš to ne? Prostě kvůli tomu člověku jedeš do USA a on se s tebou hned po příletu rozejde. Výborný start. Ještě k tomu moje mizerná znalost angličtiny, noví spolubydlící, které skoro vůbec neznáš, rodina na druhým konci světa a teď seš tu TY a nikdo jiný. A teď si běž v tomhle stavu vyřizovat věci do banky a v ANGLIČTINĚ, nebo si jdi sám nakoupit do Wallmartu.
Po všech těchto úvodních strastech jsem to chtěla vzdát a letět domů. Neměla jsem tu rodinu, ani své staré kamarády a připadala jsem si sama. Říkala jsem si ale, že se nebudu vzdávat a že tomu budu čelit, že to zvládnu.
Všechno zlé je k něčemu dobré a taky, že jo.
Po nějaké době jsem si to tu začala užívat. Zvykla jsem si na každodenní stereotyp, kdy můj den v práci začínal v 11 hod a končil v 8 hod večer. Měli jsme k dispozici auto, takže to bylo super. Někteří plavčíci jezdili do práce na kole. Určitě to musí mít také své kouzlo.
Bylo zvykem, že po práci se jezdilo na párty. Jo, byla to jízda. A někdy bez spánku. Občas se stalo, že jsme byli na párty i 3 noci za sebou. Samozřejmě deficit spánku pak řešíš tak, že si dáš na standu sluneční brýle, opřeš si nenápadně hlavu o ruku a doufáš, že si nikdo nevšimne, že spíš. A takhle to bylo vlastně skoro každý den. Vstávačka, snídaně, vaření, příprava jídel do práce, den v práci, večer občas nákupy, vaření nebo nějaká ta párty.
Ve dnech volna se dají podnikat výlety po okolí. Já byla ve Virginii, takže jsem navštívila Washington DC, Baltimor, Alexandrii, Ocean City a New York. Dá se toho stihnout spoustu. Nebo taky někdy odpočívat u bazénu, který jsme měli k dispozici v apartmánu.
Přes počáteční neshody jsem si se spolubydlícími vytvořila skvělé vztahy a některé noci jsme trávili, kromě párty, u českých filmů s Doritoskama a zmrzlinou. Mimochodem, zkusil jsi někdy Doritosky namáčet ve zmrzlině? Doporučuju! A proto musíš do USA na Work and Travel!
Americká láska
Když jsem byla asi měsíc v USA a už mě opustila chuť se vrátit domů, poznala jsem na jedné párty svého současného přítele. Takže jo, i ta pravá láska, kterou jsem v Česku marně hledala, se dá najít díky WaT. A i na párty můžeš sehnat svou soulmate, když jde všechno tak, jak má.
Když to všechno shrneme, tak jsem díky létu v USA poznala své limity, postavila jsem se na vlastní nohy, osamostatnila jsem se, zlepšila jsem si angličtinu, poznala nové lidi i samu sebe a zjistila jsem, co od života chci a co nechci.
Být jen sám se sebou je totiž někdy to nejlepší, co můžeš udělat.
Když tě život hodí na zem, tak aspoň zjistíš, čeho všeho jsi schopný a i přes těžké začátky to na konci může být šťastný happy end. Změnila jsem si celkově mindset a nastavila si jiný životní směr. Zjistila jsem, že se není třeba bát vystupovat z komfortní zóny a nelpět na materiálních věcech nebo věcech, které člověk zanechá doma. Bez všeho se obejde a vše se dá koupit. Taky jsem zjistila, že to mnohdy není jen o místě, ale právě o lidech, se kterými na tom místě jsi.
Díky za skvělou příležitost a za kouzelné léto. Dalo mi to do života obrovské množství zkušeností. Kéž bych jen nebyla takový srab dříve, moje každé letní prázdniny bych 100% trávila v USA jako lifeguard.
Btw. plavčíkování je fakt super nenáročná práce. Když jsem byla v práci poslední den a zamykala bránu, nebudu lhát, že mi slza neukápla. „Bude mi to tady chybět“, řekla jsem si.
Děkuju za vše a ahoj zase někdy příště.
Vanessa
