Práce v hotelu v Peñíscole nebyla mou první zkušeností s prací ve Španělsku. Už dříve jsem pracovala v Katalánsku v turistickém resortu. Teď jsem se vydala jižněji až k Valencii a cestovala jsem díky tomu již s určitou přípravou a očekáváním. Tento článek je o tom, jestli se má očekávání naplnila.
Vzali mě bez zkušeností
Lákala mě práce v kuchyni v největším bufetu v hotelu. Pozici pomocné síly v kuchyni jsem si sama vybrala při pohovoru. Zaměstnavatelé se snažili uspokojit všechny naše požadavky jak to jen šlo, a i přes to, že jsem zmínila, že nemám skoro žádnou zkušenost s prací v kuchyni, ale jsem ochotná se všemu rychle naučit, tak mi bylo bez problémů vyhověno.
O vaření se nejednalo
Práce v bufetu měla několik sekcí. Člověk buď pracoval ve “studené místnosti”, kde se krájela zelenina, sýry, šunky, atd., nebo přímo u výdeje jídla hostům, kde byly tři stanoviště: stanoviště paella, kde se připravovala paella, stanoviště plancha (španělsky „stolní gril“), kde se dělaly na grilu ryby, krevety, steaky atd., a poslední stanoviště pasta, kde se podávaly těstoviny s různými typy omáček. Já jsem většinou pracovala na stanovišti pasta. Pozice se často měnily, ale když šéfové viděli, že vám to na jednom stanovišti jde a baví, tak vás tam nechali skoro přes celé léto, když zrovna nebylo potřeba pomoct na jiném místě. V hotelu bylo všechno předpřipravené, takže se spíš než o vaření jako takové jednalo o ohřívání a servírování jídla, takže taková rychlovka.
O dobré jídlo nebyla nouze
Práce v bufetu byla, vzhledem ke kapacitě hotelu, celkem náročná. Začala jsem tam pracovat koncem května, kdy ještě hotel nebyl tak naplněn, a tak jsem se mohla docela v klidu všechno naučit a zajet do kolejí ještě před nástupem hlavní sezóny. V hlavní sezóně to byl nářez, ale díky skvělému kolektivu a hlavně skvělým šéfům panovala v práci klidná atmosféra. Všichni si navzájem pomáhali, jak jen to šlo. O dobré jídlo nouze nebyla. Jako pracovníci v kuchyni jsme si po práci mohli dát k jídlu prakticky vše, co zbylo, a že toho vždy zbylo spoustu. Kdo teda plánuje přes léto zhubnout, aby se mohl předvádět v plavkách na pláži, tak tomu práci v kuchyni moc nedoporučuji. ?
Většinu volného času jsme strávili na pláži
My jsme na pláži trávili většinu času. Hotel se totiž nachází tak deset kroků od pláže, takže jsme tam trávili skoro každou volnou chvíli. Večer po práci jsme si občas zašli na nějakou “latino” party. Nejbližší kluby byly od hotelu cca 40 minut chůze. Cesty tam utekly vždy rychle, ty ráno do hotelu byly už náročnější. Ale vždy to stálo za to! Když jsme měli volné dny, vydávali jsme se do centra Peñíscoly, kde bylo hodně obchůdků s oblečením, obuví, suvenýry atd., takže pro milovnice nakupování ideální místo. Pro labužníky pak restaurace s typickými španělskými delikatesami. Jiné volné dny jsme jezdili na výlety do vzdálenějších míst, třeba na krásnou pláž s ukrytou jeskyní nebo do mého oblíbeného městečka Vinaros.
Ubytování pro zaměstnance byl luxus
Kvalitní ubytování je pro člověka pracujícího v zahraničí fakt důležité. Bydlení pro nás tady bylo, po mé předchozí zkušenosti s prací v zahraničí, luxus. Bydleli jsme v posledním patře hotelu, které bylo určeno právě nám českým pracovníkům, animátorům a plavčíkům. Bydlelo se po dvou na pokojích s vlastní koupelnou, na odpočinek po práci úplně dostačující.
Léto v hotelu hodnotím jako další skvělou zkušenost, při které jsem poznala spoustu skvělých lidí, vydělala jsem si slušné peníze, zase si o něco zlepšila španělštinu a zažila množství příhod, které mi zůstanou v paměti ještě hodně dlouho. Ostatně jsem nejlepším příkladem, že to co píšu i žiju. Tento článek jsem totiž připravila za svého pobytu v Mexiku 🙂
