První dny v Londýně

Helena Chlebečková    Datum: 2.2.2018     Kategorie: Práce v Londýně, Práce v zahraničí

Pokud vás láká nejen cestování, ale i možnost vyzkoušet si svou angličtinu opravdu v praxi, vydejte se na zkušenou do Londýna. O tom, jak si s touto výzvou poradil mladý pár Bára s Petrem a co je během prvních dnů čekalo, se můžete dočíst v jejich článku.

Cestovní horečka

letadlo

Odlet byl v 6:40 středoevropského času, proto jsme se na letiště měli dostavit již kolem čtvrté hodiny ranní. A to logicky znamenalo, že budeme muset hodně brzo vstávat.

Díky Petrově sestřence, kterou tímto zdravíme, jsme však měli zajištěný osobní odvoz až na místo, a to v půl čtvrté ráno! Přesto, že jsme mohli spát alespoň pět hodin, zabrali jsme asi jenom na dvě – nervy a malý gauč nám víc nedovolily.

Setkání s Gabrielou a „first speaking in English“

Let byl bez problémů, vlastně jsme ho celý prospali. Po výstupu z letadla jsme se vydali hledat náš autobus, který nás měl odvézt na Finchley Road, tedy na místo setkání s naší koordinátorkou Gabrielou. Naštěstí jsme trefili bus hned napodruhé, a jelikož jsme měli jízdenky koupené už předem, byla to pohoda.

Po setkání s Gabrielou a milém pozvání na kafe jsme měli zavolat do Jobcentre a zažádat o NIN. Unavené po probdělé noci a po táhání se s dvaceti, patnácti a deseti kilovými kufry nás tak čekal telefonát „in English“, v čemž ani jeden z nás není nijak zvlášť zdatný.

První volal P. a bylo vidět, jak je nervózní, protože se mu chvěla ruka a mluvil nezvykle nahlas. Po několikátém požádání „Can you repeat it, please?“ se dostal ke zdárnému konci a řada přišla na mě. Moje angličtina byla zoufalá a zmatená – lituju tu paní, co byla na druhém konci. Ale, světe, div se, dala jsem to, a jedna z nejdůležitějších věcí tak byla za námi.

Následovala lekce orientace v metru, která proběhla hladce, jelikož slovy Gabriely „je to easy“

Ubytování

Poté jsme si aktivovali Oyster card a SIM karty a jeli se ubytovat do domu ve čtvrti Walthamstow, kde bydlelo dalších osm lidí – všichni Češi. Než jsme zalehli, zvládli jsme si už jen povléct postel a dojít do blízké restaurace Turtle Bay s jamajskou atmosférou na pořádné první jídlo dne – pasty s cibulí na letišti totiž nepočítám (fuj!).

Výprava do Jobcentre

Druhý den jsme si dali normální snídani i oběd, únava ale přetrvávala. Ve 14 hodin jsem se měl dostavit do Jobcentre a vyplnit žádost o NIN (Bee to čeká až 19. září).

V metru jsme se opět rychle zorientovali – na mapce se jen zjistí, jestli zastávka, kam chcete jet, je na sever, jih, východ, nebo západ od stanice, kde se právě nacházíte, a podle toho si najdete nástupiště, kde je napsáno Northbound, Southbound, Eastbound a Westbound. (A jelikož bydlíme na stanici Walthamstow centre, což je konečná světle modré linky, tzv. Viktorky, vždycky, když někam jedeme, je to směrem na jih ☺.)

Cestou do Jobcentre jsme přestupovali na King’s Cross St. Pancras na růžovou Hammersmith & City a jeli na východ na zastávku Whitechapel. Ani zde jsme se neztratili, i když se tam potkává pět linek. (Bee tedy jela asi o pět minut déle než já, protože si doma nechala Oyster card a já už neměl čas na ni čekat.)

Jobcentre jsme našli. Trvalo to asi hodinu a půl, ale povedlo se – žádost o získání NIN byla podána. Odpoledne jsme si ještě na mobilu stáhli aplikaci banky Monese, která je opravdu „user friendly“, a tak to bylo za pět minut hotovo.

Potom jsme navštívili místní Lidl, což je asi nejlevnější obchod v naší lokalitě – je sice vzdálený něco málo přes kilometr, ale za tu cenu to stojí.

Přijímací pohovor

Třetí den jsme se měli ve 14 hodin dostavit na pohovor do společnosti Renard Resources a ptát se po nějaké Lindě. Oba jsme se slušně oblékli – Bee si zvolila černý elegantní outfit a já si vzal oblekové kalhoty a svou oblíbenou bílou košili s puntíky. Takto připraveni, přejedení a nervózní jsme vyrazili.

Jakmile jsme vstoupili dovnitř, už se k nám řítila slečna s otázkou, co tu chceme. Přivítala nás obvyklým způsobem: „Hi, how are you?“ a zmatek začal. Dostali jsme asi deset listů se spoustou otázek obvyklých, ale i neobvyklých, jako třeba kolikrát do roka býváme nemocní. Asi šestkrát jsme vyplňovali jen jméno, příjmení, datum narození, adresu, bankovní spojení apod.

Zhruba po pěti minutách, kdy jsme se konečně rozkoukali a začali orientovat v papírech, přišla Linda, vzala nám je a poslala nás do místnosti, kde sedělo tak dvanáct lidí různého věku v černých botách, kalhotách a košilích „like a dress code“. Jelikož i Bee byla v černém, připadal jsem si mezi nimi jako bílá ovce.

Za chvíli přišel pán, který se nám představil jako ředitel společnosti a vyprávěl nám o její historii. Potom jsme se představili my a začal „trénink“. Učili jsme se, jak se prostírá, jak se rozlévá víno, jak se servíruje jídlo „po francouzsku“, jaké jsou způsoby teamového servírování a jak se sklízí více talířů najednou. Řešili jsme také, kdo má jaké chyby ve svém oblečení, sestřihu a tetováních. Strávili jsme tím čtyři hodiny, a to celé jen s desetiminutovou přestávkou na pití.

Po tomto urputném tréninku jsme ještě vyplňovali všechny ty papíry, co po nás chtěli. Nakonec se tedy pohovor, u kterého jsme předpokládali, že bude trvat tak půl hodiny, pořádně protáhl. Teprve v 19 hodin jsme opustili budovu společnosti, jeli domů, najedli se, lehli si a opět usnuli.

Zkušební směna

kava

Náš čtvrtý den, tedy dnešek, zahrnoval pouze dvě premiéry – „trial shift“ a filtrovanou kávu ve fancy kavárně.

Zkušební směna začínala v sedm ráno, což pro nás znamenalo vstávačku v pět. Hotel Dorchester, kde jsme směli pracovat, je jeden z nejlepších pětihvězdičkových hotelů na světě. Také to tak vypadalo – všechno perfektně zorganizované, vymyšlené do posledního detailu.

Rozdělili nás na „Ladies and Gents“. Každý z „pánů“ se staral o tři stoly a měl velmi kulantním způsobem dolévat hostům pomerančový džus, kávu a čaj. „Dámy“ zase roznášely klasickou anglickou snídani.

Zasloužená odměna

V 11 hodin jsme odcházeli a nastal čas na druhou část našeho plánu. Zamířili jsme do kavárny Nude espresso, za jejíž doporučení děkujeme Aničce ☺. Objednali jsme si „batch brew“ do plecháčku. Kávu si zde praží sami a byla opravdu vynikající. Jelikož byl právě čas oběda, dali jsme si i něco málo na zub – já quiche s kozím sýrem a sušenými rajčaty a Bee mix dvou fancy salátů.

Doufáme, že se vám článek líbil. Mějte se krásně!

P&B

Fotogalerie

Chcete s námi do zahraničí? Můžete se

Chcete zasílat články z našeho Blogu?