(Po-Čt: 9 - 17, Pá: 9-15)

Pokud vás láká nejen cestování, ale i možnost vyzkoušet si svou angličtinu opravdu v praxi, vydejte se na zkušenou do Londýna. O tom, jak si s touto výzvou poradil mladý pár Bára s Petrem a co je během prvních dnů čekalo, se můžete dočíst v jejich článku.

Cestovní horečka

letadlo

Odlet byl v 6:40 středoevropského času, proto jsme se na letiště měli dostavit již kolem čtvrté hodiny ranní. A to logicky znamenalo, že budeme muset hodně brzo vstávat.

Díky Petrově sestřence, kterou tímto zdravíme, jsme však měli zajištěný osobní odvoz až na místo, a to v půl čtvrté ráno! Přesto, že jsme mohli spát alespoň pět hodin, zabrali jsme asi jenom na dvě – nervy a malý gauč nám víc nedovolily.

Setkání s Gabrielou a „first speaking in English“

Let byl bez problémů, vlastně jsme ho celý prospali. Po výstupu z letadla jsme se vydali hledat náš autobus, který nás měl odvézt na Finchley Road, tedy na místo setkání s naší koordinátorkou Gabrielou. Naštěstí jsme trefili bus hned napodruhé, a jelikož jsme měli jízdenky koupené už předem, byla to pohoda.

Po setkání s Gabrielou a milém pozvání na kafe jsme měli zavolat do Jobcentre a zažádat o NIN. Unavené po probdělé noci a po táhání se s dvaceti, patnácti a deseti kilovými kufry nás tak čekal telefonát „in English“, v čemž ani jeden z nás není nijak zvlášť zdatný.

První volal P. a bylo vidět, jak je nervózní, protože se mu chvěla ruka a mluvil nezvykle nahlas. Po několikátém požádání „Can you repeat it, please?“ se dostal ke zdárnému konci a řada přišla na mě. Moje angličtina byla zoufalá a zmatená – lituju tu paní, co byla na druhém konci. Ale, světe, div se, dala jsem to, a jedna z nejdůležitějších věcí tak byla za námi.

Následovala lekce orientace v metru, která proběhla hladce, jelikož slovy Gabriely „je to easy“

Ubytování

Poté jsme si aktivovali Oyster card a SIM karty a jeli se ubytovat do domu ve čtvrti Walthamstow, kde bydlelo dalších osm lidí – všichni Češi. Než jsme zalehli, zvládli jsme si už jen povléct postel a dojít do blízké restaurace Turtle Bay s jamajskou atmosférou na pořádné první jídlo dne – pasty s cibulí na letišti totiž nepočítám (fuj!).

Výprava do Jobcentre

Druhý den jsme si dali normální snídani i oběd, únava ale přetrvávala. Ve 14 hodin jsem se měl dostavit do Jobcentre a vyplnit žádost o NIN (Bee to čeká až 19. září).

V metru jsme se opět rychle zorientovali – na mapce se jen zjistí, jestli zastávka, kam chcete jet, je na sever, jih, východ, nebo západ od stanice, kde se právě nacházíte, a podle toho si najdete nástupiště, kde je napsáno Northbound, Southbound, Eastbound a Westbound. (A jelikož bydlíme na stanici Walthamstow centre, což je konečná světle modré linky, tzv. Viktorky, vždycky, když někam jedeme, je to směrem na jih ☺.)

Cestou do Jobcentre jsme přestupovali na King’s Cross St. Pancras na růžovou Hammersmith & City a jeli na východ na zastávku Whitechapel. Ani zde jsme se neztratili, i když se tam potkává pět linek. (Bee tedy jela asi o pět minut déle než já, protože si doma nechala Oyster card a já už neměl čas na ni čekat.)

Jobcentre jsme našli. Trvalo to asi hodinu a půl, ale povedlo se – žádost o získání NIN byla podána. Odpoledne jsme si ještě na mobilu stáhli aplikaci banky Monese, která je opravdu „user friendly“, a tak to bylo za pět minut hotovo.

Potom jsme navštívili místní Lidl, což je asi nejlevnější obchod v naší lokalitě – je sice vzdálený něco málo přes kilometr, ale za tu cenu to stojí.

Přijímací pohovor

Třetí den jsme se měli ve 14 hodin dostavit na pohovor do společnosti Renard Resources a ptát se po nějaké Lindě. Oba jsme se slušně oblékli – Bee si zvolila černý elegantní outfit a já si vzal oblekové kalhoty a svou oblíbenou bílou košili s puntíky. Takto připraveni, přejedení a nervózní jsme vyrazili.

Jakmile jsme vstoupili dovnitř, už se k nám řítila slečna s otázkou, co tu chceme. Přivítala nás obvyklým způsobem: „Hi, how are you?“ a zmatek začal. Dostali jsme asi deset listů se spoustou otázek obvyklých, ale i neobvyklých, jako třeba kolikrát do roka býváme nemocní. Asi šestkrát jsme vyplňovali jen jméno, příjmení, datum narození, adresu, bankovní spojení apod.

Zhruba po pěti minutách, kdy jsme se konečně rozkoukali a začali orientovat v papírech, přišla Linda, vzala nám je a poslala nás do místnosti, kde sedělo tak dvanáct lidí různého věku v černých botách, kalhotách a košilích „like a dress code“. Jelikož i Bee byla v černém, připadal jsem si mezi nimi jako bílá ovce.

Za chvíli přišel pán, který se nám představil jako ředitel společnosti a vyprávěl nám o její historii. Potom jsme se představili my a začal „trénink“. Učili jsme se, jak se prostírá, jak se rozlévá víno, jak se servíruje jídlo „po francouzsku“, jaké jsou způsoby teamového servírování a jak se sklízí více talířů najednou. Řešili jsme také, kdo má jaké chyby ve svém oblečení, sestřihu a tetováních. Strávili jsme tím čtyři hodiny, a to celé jen s desetiminutovou přestávkou na pití.

Po tomto urputném tréninku jsme ještě vyplňovali všechny ty papíry, co po nás chtěli. Nakonec se tedy pohovor, u kterého jsme předpokládali, že bude trvat tak půl hodiny, pořádně protáhl. Teprve v 19 hodin jsme opustili budovu společnosti, jeli domů, najedli se, lehli si a opět usnuli.

Zkušební směna

kava

Náš čtvrtý den, tedy dnešek, zahrnoval pouze dvě premiéry – „trial shift“ a filtrovanou kávu ve fancy kavárně.

Zkušební směna začínala v sedm ráno, což pro nás znamenalo vstávačku v pět. Hotel Dorchester, kde jsme směli pracovat, je jeden z nejlepších pětihvězdičkových hotelů na světě. Také to tak vypadalo – všechno perfektně zorganizované, vymyšlené do posledního detailu.

Rozdělili nás na „Ladies and Gents“. Každý z „pánů“ se staral o tři stoly a měl velmi kulantním způsobem dolévat hostům pomerančový džus, kávu a čaj. „Dámy“ zase roznášely klasickou anglickou snídani.

Zasloužená odměna

V 11 hodin jsme odcházeli a nastal čas na druhou část našeho plánu. Zamířili jsme do kavárny Nude espresso, za jejíž doporučení děkujeme Aničce ☺. Objednali jsme si „batch brew“ do plecháčku. Kávu si zde praží sami a byla opravdu vynikající. Jelikož byl právě čas oběda, dali jsme si i něco málo na zub – já quiche s kozím sýrem a sušenými rajčaty a Bee mix dvou fancy salátů.

Doufáme, že se vám článek líbil. Mějte se krásně!

P&B

Fotogalerie

Zaujal Vás program? Registrovat se do programu

Čtěte dále

Lucka: Londýn v době adventu je jedno z nejkrásnějších míst na světě

Město se v době adventu zahalí do hávu světýlek a vánočních dekorací, které můžeš vidět na každém kroku. Začalo období adventu… Více

Tereza: Proč jsem se rozhodla odjet do Anglie

Zatím se mi plní vše, co jsem si v rámci programu Práce v Londýně představovala. Osamostatnila jsem se, viděla jsem… Více

Jany „Gap Year“: Začátky v Londýně aneb Co se dá stihnout za jeden měsíc

Na rozdíl od většiny mých spolužáků, kteří měli za cíl dostat se na vysokou školu, jsem se rozhodla udělat si… Více

Pohovor na práci v Kanadě mi připadal jako fajn pokec s kámoši, vzpomíná Petr

Na rozhodnutí odjet za dobrodružstvím do ciziny není nikdy pozdě. Nemusíte být jen studenti, kteří hledají program na letní prázdniny…. Více

Chcete zasílat články
z našeho Blogu?

Kliknutím na tlačítko odeslat beru na
vědomí nezbytné zpracování osobních údajů.

Co nového na instagramu?

© 2003-2019, Czech-us, v.o.s., Czech-us Work and Travel, s. r. o., Czech-us Studium v zahraničí, s.r.o., Czech-us Práce v zahraničí, s.r.o., info@czech-us.cz