Díl 8.

Zdravím! Konečně potěším nedočkavé. Dneska se budu věnovat škole. Tedy, neplánuji se učit, ovšem budu vám vyprávět o mých předmětech, učitelích a zkouškách. Vážně nevím, kde přesně začít, pač téma je to obsáhlé. Pokusím se vám to však podat jak nejlíp dovedu. O pár školních věcech jsem už mluvil, pro zapomnětlivé připomenu – studuji 4letý obor Mezinárodní obchod a management. Školní rok je od září do června, rozdělený na dva semestry po 5 měsících. Každý semestr je rozdělený na dvě čtvrtletí, tudíž logicky na 4 čtvrtletí za školní rok. Na konci každého čtvrtletí (7 týdnů) je zkouškové (2 týdny). Předměty se dle náročnosti a důležitosti dělí, takže některé budu mít dvě čtvrtletí, některé jen jedno a některé celý rok. Mám tedy za sebou první čtvrtletí zakončené téměř úspěšně zkouškovým obdobím. Škola je takový super mix střední a vysoké. Náš obor sice nemá přednášky, ale dochází do třídy (v mojí je 19 studentů) kde se vše probírá důkladněji s důrazem na porozumění. Škola je ale olbřímí, takže spousta oborů, převážně v holandštině, má přednášky atp. jak známe u nás. Zároveň ale ostatní třídy berou podle osnov vždy to samé, takže si můžeš pohrát s rozvrhem, chodit na některé předměty s jinými třídami a vytvořit si volné dny navíc. Dokonce máme i jakoby třídní, která nás mimo jiné učí marketing. Vzhledem k tomu, že se na všech místních školách platí školné a navíc jsem zletilý, tak mě nikdo nemůže nutit chodit do školy. Proto třídní není v roli toho prudiče, který jen kontroluje docházku, ale je pasován do role „studijního poradce“, takže je to první osoba, na kterou se máme obrátit s potížemi. Navíc každý student s ní má v rámci předmětu „osobní rozvoj“ alespoň jednou za čtvrtletí schůzku mezi čtyřma očima a řeší se pokrok, sledují se naše studijní výsledky a je to jakýsi mentor, který nám pomáhá i s otázkou kariérního zaměření a to vždy v závislosti na dané osobě. Každému poskytne individuální konzultace a rady.

Celkem jsem měl v prvním čtvrtletí 6 předmětů a projekt, s tím že zkoušku jsem dělal z pěti předmětů. Každý jeden zde popíšu a povím i něco o učiteli. Prvním je angličtina. Na tu mám Holanďanku, která ovšem pracovala 12 let v Londýně jako ředitelka banky. Navíc má bakaláře z angličtiny, což znamená, že mimo jiná předchozí studia studovala 3 roky pouze angličtinu jako obor. Člověk na svém místě. Vzhledem k očekávané úrovni naší angličtiny se zaměřuje převážně na sjednocení našich znalostí, opáčko základů, napravování nejčastějších studentských chyb a zdokonalování se ve výslovnosti. Ale je to běh na dlouhou trať, až dokončíme, měli bychom být profíky. Proto mě angličtina jako předmět bude doprovázet po následující dva roky a pak se změní na odbornou aj. Následuje makroekonomie. Na tu jsme měli frajera, který ani není učitel. Je to ještě mladý úspěšný podnikatel, který má několik firem a pár hodin týdně chodí učit a rozdávat zkušenosti z praxe. Proto při porovnání výuky makroekonomie tady a v ČR, kde jsem jí měl taky, pouze kroutím hlavou. Tady jím jde doopravdy o aplikované znalosti, tudíž tady jim šlo jen o to, co jsem na ČZU nepochopil. A to, co to vlastně znamená makroekonomie a co se stane, když se něco změní, jaký to má dopady na HDP apod. Žádný příklady, žádný vzorečky, pouze pochopení tohoto odvětví. Což se díky příkladům z učitelovy praxe stalo vcelku snadným. K mému potěšení nám byl tento učitel přidělen i toto čtvrtletí na účetnictví, takže jsem vážně šťastný, že na dva těžší předměty mám člověka, co mi to dokáže podat.

Dalším předmětem je výše zmiňovaný osobní rozvoj. V jeho rámci se nám budou střídat lekce „Professional Communication/Writing Skills“, takže se budeme učit, jak odborně se vyjadřovat a prezentovat v psané i ústní formě. Na to máme takového milého pána. Je to Brit, který po studiích zmizel na asi 20 let do Tuniska a pak se uhnízdil v Holandsku, kde má nyní manželku a děti. Sice už je to pán v letech, má však správnou mladistvou jiskru. Technologie jako Facebook ho tedy neminuly (i když ho má vlastně už i moje babička, takže to asi nebude zas takové terno). Každopádně se nám snaží vážně pomáhat. A aby se s námi jakože spřátelil, tak přišel první hodinu do třídy, zapnul počítač a říká „No, asi bych se vám měl představit“. Proto zapne Facebook, přihlásí se a začne nám ukazovat fotografie jeho, manželky, dětí, míst kde byl na dovolených a dokonce i pár těch fotografií, kde je na studentské akci ve velmi podroušeném stavu. U každé fotky přidal komentář, a proto mám dojem, že o tomhle pánovi vím asi víc, než o většině svých spolužáků.

Dalším předmětem je Methodology and Market Research. Název je to děsivý, ale jde o celkem zábavné propojení matematiky a statistiky. Máme na něj Holanďanku, starší sympatická veselá paní mluvící jak jinak než perfektní angličtinou. Učení jí fakt baví, ještě jsem neviděl, že by někdo klidně desetkrát vysvětloval to samé, aniž by se u toho neustále rozčiloval, že neumíme věci, které nám měli vštěpit už kdysi na základce. Co mě ale baví nejvíc je, že jí nejde o šprtání vzorečků. Naopak, neustále nám opakuje, že vzorečky si později v práci kdekoli najdeme, důležité je vědět co s nimi dělat.

Předposledním předmětem je marketing. Na ten jsem se docela těšil, ale zatím mě to moc nechytlo, protože je to předmět šprtací. Máme na něj tu jakoby třídní, která je původem Polka, ale brzo odtamtud zmizela. Dělala jakousi ředitelku marketingu pro Bosch. Poté pracovala v pár dalších firmách, dokud se v ní neobjevila touha se usadit a začít učit. Posledním předmětem je Cultural Management, což bych volně přeložil jako nauka o kulturách. Učili jsme se rozdílům mezi kulturami, jak na stejný podmět reaguje ta či ona kultura apod. Byl to zábava a docela mi to rozšířilo obzory. Určitě je pro mezinárodní obchod dobrý znát, co bychom v určité části světa neměli dělat, co čekávat atp. Na předmět jsme měli Holanďanku, jejíž manžel je cosi jako úspěšný manažer. Dostával proto různé pracovní nabídky po celém světě a tak celkem cestovali. Než se vrátili zpět do Holandska, strávili dva roky v Peru, dva v Argentině, dva v USA a dva někde v Asii. Tak nějak přemýšlím, kdo jiný by mě měl učit o cizích kulturách než člověk, který si jimi prošel.

Mám za sebou první zkouškové. Úspěšně jsem absolvoval čtyři z pěti zkoušek, což považuju za úspěch. Nepovedl se mi jen marketing, což je ale čistě moje chyba, pač jsem se na to prostě vysral a pak už se to nestíhal naučit. Každopádně je zde stejně jako v ČR možnost dvou opakování. Jinak známkování je zde 1-10 s tím, že 1 nejhorší a 10 nejlepší. Aby člověk úspěšně prošel testy, tak potřebuje alespoň 55%, což se rovná 5,5, což se zaokrouhlí na konečnou 6. Btw mám dvě šestky, dvě sedmičky a jednu trojku. Jo a jinak zkouškový paráda. V Holandsku se drží spravedlnosti a rovnoprávnosti. Proto všechny třídy v oboru psaly testy ve stejný den, stejný čas a každý dostal stejné zadání. A aby škola zvládla takový počet zkoušek, povolala důchodce z okolí jako hlídací komisi, tudíž ani náš učitel nemohl v nějaké třídě radit a jinou nechat napospas.

Tak se mějte hezky a zase příště. V