Ročně se našich kurzů amerického plavčíka zúčastní několik stovek českých studentů, kteří po úspěšném absolvování kurzu dostanou certifikát Amerického červeného kříže a odjedou zažít skvělé léto do USA. Na kurzu bývá celkem sranda a fotky na sociálních sítích také stojí za to, a tak není divu, že se čas od času k účasti na kurzu nechá zlákat i někdo z řad našich zaměstnanců. Tentokráte víkendu v plavkách neodolala koordinátorka programu Work and Study Magdalena. A protože to pro ni byl opravdu véééélký zážitek, rozhodla se o tom pro vás napsat článek – posuďte sami, jak to celé zvládla 🙂
Jednoho krásného dne vrazila kolegyně Lůca do kanceláře s nadšeným výrazem a oznámením, že se máme přidat k ostatním studentům a zúčastnit se kurzu amerického plavčíka. Zprvu jsem byla trochu zaražená, ale protože u ní jsou tyhle praštěné nápady vcelku časté, nenechala jsem se rozhodit na dlouho. „Nikdy nevíš, kdy se ti to může hodit,“ projelo mi hlavou.
Docela mě to celé pobavilo a ani nevím jak, ale skoro ihned jsem řekla: „No jasně, jdeme do toho!“ Pak jsem ale začala přemýšlet a přemýšlet… „Je těsně po Vánocích, to přece nemůžu do plavek! A hlavně nemám jednodílné plavky! Jsem úplně bílá po celé zimě a nemluvě o tom, že jsem nikdy nekoukala pod vodou.“ Asi si umíte představit, že mě napadlo tak milion věcí, které mě od tohohle nápadu odrazovaly.
Ale jelikož se nerada vzdávám předem a celé mi to přišlo jako výzva, rozhodla jsem se, že necouvnu. Ono umět základy první pomoci a umět někoho zachránit se v životě fakt může hodit, nehledě na to, že to zní děsně zajímavě. Jak se ale celý víkend blížil, začala jsem být víc a víc nervózní.
Poučena od instruktorky Lucky, jsem si šla den před kurzem zodpovědně brzy lehnout a měla v ledničce připravenou sváču (což se naposledy stalo možná tak v prváku na vejšce).
Přiznávám se otevřeně: Byl to záhul
Celý kurz byl od pátku od rána až do neděle do večera. Musím uznat, že je to docela záhul. V sobotu jsem byla po 6 hodinách v bazénu tak unavená, že jsem ani nešla na narozeninovou oslavu kamarádky. A to je co říct!
Celý pátek jsme probírali teorii. Měla jsem hodně dotazů. Skoro ke všemu. Já se často a ráda ptám 😀 Takže se taky klidně ptejte! Tým instruktorů byl famózní, vše mi vysvětlili, ukázali, celý víkend byl precizně zorganizovaný. Chce to hodně jídla a pití. Ovoce a zeleniny. Jinak to nedáte.
No a po pátku přišla sobota. Čas plavek a bazénu. Asi po deseti minutách jsem naprosto vzdala zatahování břicha, jelikož na takové věci fakt nebyl čas 😀 Den byl rozdělený na dvě poloviny – učili jsme se techniky na mělčině a pak v hloubce. Celou dobu jsem byla ve „dvojici“ s kamarádkou (tedy Lůcou, která za tohle všechno mohla 😀 ). Naštěstí je to hubeňour, takže nebyl jí problém vytáhnout z vody.
Pak jsme se měli prostřídat a já strávila hodinu tréninkem správných technik s „klukama z posilky“. Byli strašně fajn, ale dostat je na páteřní desce z bazénu a zkoušet techniku „head splint“ bylo opravdu zajímavé (a pěkná fuška!).
Během celé soboty jsem vlastně zjistila, že miluji vodu, potápění, plavání a že koukání pod vodou není vlastně nic tak strašného. Měla jsme asi největší problém zapamatovat si správný postup u jednotlivých technik, ale vše jsme se naučili. Instruktoři se nám věnovali a důkladně vysvětlili krok za krokem.
Malá rada: Na test se radši aspoň trošku učte
V neděli ráno se psal test. Ten jsem o pár bodů nedala. Mohla jsem si za to ale sama – ani jednou jsem si podklady pro test totiž nepřečetla (to mi asi taky zůstalo z dob studia na vejšce 🙂 ) Takže doporučuji alespoň před spaním jednotlivé kapitoly pročíst. I když je fakt těžké najít po celém dni sílu ještě něco dělat. Svět se nezbořil a holky instruktorky mě nechaly v týdnu napsat test znova. Uf.
Po celém víkendu jsem byla plná zážitků a úplně nabuzená. Ještě pár dní po kurzu jsem všude, kam jsem přišla, začínala konverzaci: „Hey sir, I am a professional lifeguard!“ 😀 Tenhle zážitek – jakkoliv se vám zdá bláznivý – rozhodně můžu všem jenom doporučit! Myslím, že je i fajn si uvědomit, že to, co se na kurzu naučíte, možná jednou využijete i v běžném životě. Je to strašně fajn pocit!
Takže nervy stranou a vzhůru na bazén!
Magdalena