Nebudu první ani poslední, pro koho byla Austrálie snem …
Ten sen byl pochovat si koalu, což jinde, než v Austrálii nejde.
Když nám ve škole nabídli výměnný pobyt v Austrálii, využila jsem příležitosti proměnit sen v realitu a výměny se zúčastnit. Realita ale nakonec nebyla ani zdaleka taková, jakou jsem si ji vysnila. Nebylo mi schválené vízum.
Tímto pro mě koaly i celá Austrálie skončily. … nebo jsem si to alespoň myslela.
Když se mi další semestr ozvala sama partnerská univerzita z Austrálie s tím, že by stále o výměnu stáli, nastalo dilema, jestli do toho jít i za těch podmínek, že to nemusí vyjít ani tentokrát.
Neúspěch je pouze příležitost začít znovu s větší moudrostí a odhodláním.
Obavy z neúspěchu tu samozřejmě byly, ale odhodlání to zkusit znovu bylo větší. Tentokrát jsem ale nenechala nic náhodě a obrátila se na Czech-us a jejich program AustraliaOnline. Skrz něj jsem se spojila s Romčou, expertkou na Austrálii, která mi pomohla s celým procesem a žádostí o vízum. To, že svému oboru opravdu rozumí, se mi potvrdilo pár dní po Vánocích, kdy mi jako opožděný dárek přišlo schválené vízum.
Tentokrát už nestálo nic v cestě tomu k protinožcům odletět.
Ze zamrzlé Evropy jsem v únoru odletěla do rozpálené jižní Austrálie, kde jsem v Adelaide začala svůj výměnný semestr. Vědomí, že jste na druhé straně zeměkoule, daleko od rodiny a všech známých, se může zdát děsivé, ale upřímně jsem neměla ani chvilku čas na to, aby se mi stýskalo. Je to hlavně kvůli všem těm lidem, které jsem tu potkala, a možná právě proto, že jsme každý úplně jiný, máme si pořád co říct.
Univerzita nabízí perfektní zázemí, od školních spolků, fitness, movie nights, po výlety a tematické týdny, věnované třeba duševnímu zdraví. A když mám dost školy a ruchu města, vyrazím do přírody, která je jedním slovem dechberoucí. Cítit vůni eukalyptu, pozorovat koaly, procházet se po sněhově bílé písečné pláži, poslouchat papoušky a vidět v parku skákat klokany mě jen tak neomrzí.
I když semestr se už pomalu blíží ke konci, domů se rozhodně ještě nechystám. Klokany jsem sice krmila, pohladila si krokodýla i quokku, obtěžkala vombata, jen ta koala … ta mi zatím chybí a bez toho by australský zážitek prostě nebyl kompletní.
Lucka