Konečně jsem měla svou vlastní pláž
Svůj plán vyrazit za prací do Španělska jsem začala naplňovat tím, že jsem se do jednoho takového programu zaregistrovala. Moje španělština byla po roce snahy opravdu základní a já musela doufat, že to bude stačit a že se během léta hezky na místě doučím. Ta výzva jet poprvé sama do neznáma, seznámit se s novými lidmi a zkusit něco nového u mě nakonec přebila strach. Za to, že jsem to nakonec dokázala, jsem moc ráda.
Kde budu pracovat?
Po delším hledání jsem našla pracovní program, který mne zaujal tím, že to bylo u moře a zároveň relativně blízko Barcelony. Jednalo se o luxusní kemp, kam jezdila bohatá klientela z celé Evropy, většinou rodiny s dětmi. V kempu jste si sice mohli za ne právě malý peníz rozdělat stan, přijet se svým obytňákem, ale také jste mohli obývat luxusní vila domy a bungalovy, to už jste ovšem museli sáhnout hlouběji do kapsy. Kemp měl dokonce vlastní obchody, restaurace, bary, diskotéku, aquapark a dokonce i svou privátní pláž! Měla jsem tak konečně svou pláž 😀
Duben – čas pohovorů
Španělé, majitelé kempu, kteří s agenturou Czech-us spolupracovali již více jak 10 let přijeli na konci dubna do Prahy na pohovory s námi, zájemci o práci. Pod pojmem pohovor jsem očekávala dlouhou rozpravu ve španělštině a to mne přirozeně při mých “znalostech” stresovalo. Nakonec onen pohovor byl příjemný pokec trvající pár minut a mne se podařilo je zaujmout i s mou chatrnou španělštinou. Fakt, že jsem hovořila anglicky a lépe, byl samozřejmě výhodou. Agentura mi zhruba do dvou týdnů potvrdila, že jsem byla přijata – mohla jsem pomalu začít balit kufry.
Letíme společně do kempu
Ještě před odletem jsem se domluvila s ostatními ze skupiny na FB a letěli jsme do kempu ve větším počtu. Cesta byla jednoduchá a alespoň jsme se o trochu víc poznali. Tipy na dopravu do kempu jsme dostali na předletové orientaci. To je výhodou tohoto programu, že člověk dostane cenné informace a nejede sám. O to je pak příjemnější začátek pobytu.
Jsem hozena do vody, ale rychle se učím
V kempu nás rozdělili a hned druhý den jsem šla do práce. Byla jsem vybrána na práci ve venkovním baru / kavárně “Carpa“, kde se konaly různé akce jako cvičení/akce od animátorů nebo přenosy sportovních utkání. Člověk se nikdy nenudil a zároveň to byla to práce na pohodu. Pracovala jsem jako barista – pod tím si představte obsluhu baru, přípravu nápojů, tapas. Přes den se mé pracoviště chovalo jako kavárna a večer se rázem proměnilo na bar. Já osobně často začínala pracovat až odpoledne. Dopoledne jsem se proto snažila vstát dřív a musím říct, že není nic hezčího než posnídat na pláži a pak rovnou skočit do moře. Člověk je plný energie na další pracovní směnu. Pro práci není třeba mít zkušenosti z kaváren, restaurací ale pouze za podmínky, že se člověk rychle učí a počítá s tím, že je na začátku hozen do vody.
Všichni v kempu jsme jeden tým, pomáháme si
Navečer se však celý prostor zaplnil a seskupovali se k nám všemožní kolegové z ostatních pracovních míst, a pomáhali nám za barem a na place. Fungovalo to i naopak. Pokud někdo potřeboval pomoc v průběhu dne, šli jsme pomoct zase my. Vyzkoušela jsem si tak vícero různých míst, jiných prací a seznámila se s dalšími lidmi, což mě moc bavilo. Často jsme chodili pomáhat do hlavní restaurace, do baru k bazénu, do malého stánku na pláži nebo do luxusnější restaurace na Grillu, kde si navečer pamatuju kouzelné prostředí plné svíček a dobré hudby. Po šichtě jsme si většinou neodpustili drink nebo dva. ?
Po dvou měsících z kempu opravdu rádi na chvíli vypadnete
Pracovali jsme 6 dní v týdnu s jedním dnem volna. Ten jsem trávila většinou na výletech nebo na krásné pláži v kempu. Mimo kemp se dá navštívit například Tarragona, krásné historické městečko se spoustou obchodů, nebo menší přímořská městečka jako je Cambrils či Salou aj. Jedním z nejlepších výletů byla návštěva Montserratu. Večer, když jsme měli volno, tak jsme se párkrát vydali do vedlejšího campu na diskotéku. Šlo se tam dostat krátkou procházkou přes pláž a hned byl člověk jako v jiném světě. Po dvou měsících z kempu opravdu rádi na chvíli vypadnete. O to víc se tam ale také rádi vracíte.
Se šéfovou mluvím rukama nohama
V práci jsem měla skvělou šéfovou – Španělku, co anglicky moc dobře neuměla. Učily jsme se od sebe navzájem a často se na začátku dorozumívaly takzvaně “rukama nohama“ :D. Záhadným způsobem to šlo a velmi mi to pomohlo se rozmluvit jak ve španělštině, tak i v angličtině.
Co mi tato zkušenost dala?
Zpětně, když hodnotím svůj pobyt, vzpomínám nejvíce na fajn partu lidí, jak v práci tak i mimo ni. Nejdůležitější pro mě ale bylo, že jsem se konečně přestala bát komunikovat ve španělštině. Ostatně ani mnozí kolegové z Česka nebyli právě přeborníky v tomto jazyce. Přestala jsem řešit chyby a mluvila klidně s chybami i s ostatními španělskými kolegy. Tato zkušenost nebát se mluvit a prostě komunikovat mi pomohla ale i v angličtině. Jako mladé holce mi to dalo kuráž, sama jsem si zvedla sebevědomí a nebála se vyrazit hned na další výlet za hranice Česka. Spadl ze mě ostych a to mi otevřelo dveře dalším, jak cestovatelským, tak i pracovním příležitostem. Díky španělštině, kterou jsem v kempu pilovala, jsem se po návratu snadno dostala na Erasmus na Kanárské ostrovy, na stáž do Sevilly nebo na projekty do Nikaraguy a Peru. Mimo to všechno mi tato zkušenost přinesla přátelství, která trvají dodnes…
