Filip v Londýně – 2. díl: Jak jsem se vydal Londýnem do práce pěšky…

Tereza Sychrová    Datum: 29.8.2018     Kategorie: Práce v Londýně, Práce v zahraničí

Ztráta Oyster card, která funguje v Londýně jako „chytrá jízdenka“ na městskou dopravu, může být pro někoho svízelná situace, ale pro Filipa to byla naopak výzva vydat se cestou do práce na pěší průzkum města…

Filip pózuje v Anglii

Ve středu 25. jsem se chystal do práce a měl jsem v plánu cestou pěšky prozkoumat Londýn.

Zezačátku se tento nápad zdál super, ale pak vyvstala otázka „A chce se mi kvůli tomu vstávat dřív z postele?“… Přeci jenom bych se mohl prospat, zbývaly ještě 2 hodiny, než bych musel vyrazit do práce MHD jako obvykle…

Nakonec jsem se však přemohl a vydal se ve volném čase na objevování města ☺.

Pěší cesta Londýnem

Cesta začala výborně, šel jsem kolem nějakých bažinných jezírek – vypadaly fakt dobře, až jsem si říkal, že tolik přírody nemáme ani doma, tak jak může být něco takového v Londýně?

Pak mě mapy vedly přes takovou tmavou uličku, člověk by i dostal strach, protože když jsem tudy procházel kolem nějakých lidí, tak se za mnou otáčeli a něco říkali. Jeden člověk dokonce vstal a šel za mnou, ale naštěstí se v další odbočce odpojil… Když to teď vezmu zpětně, tak ta ulička vypadala vlastně docela pěkně – bylo to jedno z míst, kam se běžný turista nepodívá.

Nakonec jsem vyšel ven a světlo mi skoro vypálilo oči.

Pozorování okolí

Došel jsem na stanici Finsbury Park a věděl jsem, že půlka cesty je už za mnou. Kousek odtamtud byl park, tak jsem si tam sedl a pozoroval přírodu. Nejdřív jsem nedokázal pochopit, proč se to lidem vlastně líbí, ale nakonec mě to bavilo – je to docela „ok“ – sem tam proběhne pes, děcka si hrají a na trávě sedí páry, a dokonce, jestli chcete, můžete krmit holuby jako důchodci ☺.

Vozík Harryho Pottera

Pokračoval jsem dál v cestě, ale už jsem musel přidat do kroku, protože jsem v parku ztratil čas. S poklusem jsem kličkoval mezi lidmi a auty na silnici a po půl hodině jsem dorazil na stanici King’s Cross.

Řekl jsem si, že se ještě stihnu podívat na Harryho vozík – jako, čekal jsem něco lepšího – že to bude víc jako ve filmu, ale on ten vozík je na jiném „random“ místě, ale holt jsem se s tím spokojil a prohlídl si ho.

British Museum

Zase jsem vyrazil a tentokrát jsem se zastavil až v muzeu. Bylo tam strašně plno, až jsem se zježil. Asi 20 minut jsem čekal, než jsem prošel přes „security check“, a pak už mi zbývalo jenom tak 10 minut na rychlou prohlídku.

Pracovní směna

A pak už jsem začal pracovat. Směna probíhala jako vždycky – něco jsem odnesl, něco přinesl a tak
dokola, prostě klasika… Mimochodem, ještě jsem vlastně nezmínil, kde dělám – je to British
Museum, v sekci Benugo.

Většinou pracuju v italské pizzerii, někdy v East Cafe, v restauraci a občas i na recepci a vans.
Zaměstnanci jsou tam všech národností – Italové, Španělé, Slováci,… a jsou v pohodě, takže jsem
docela spokojenej…

Cesta zpátky už byla normálka. Doma jsem jenom přemýšlel nad tím, jak je Londýn úžasný město a
jaká by byla bomba tu studovat.

Velké rozhodnutí

Proto jsem se rozhodl, že si zkusím dát přihlášku na vysokou školu v Londýně. Dál už je to jen
v mých rukách – jestli to zvládnu, nebo ne…

Jo, a taky teď zvažuju, že začnu chodit pěšky schválně…

Chcete s námi do zahraničí? Můžete se

Chcete zasílat články z našeho Blogu?