Chtěli byste cestovat a prožít „lásku na první pohled“ stejně jako Tomáš v Kanadě? Ten byl místní přírodou a rozmanitou kulturou natolik okouzlen, že se po roce rozhodl si svůj pobyt tam ještě prodloužit. A cože ho to tedy v „zemi javorové listu“ vlastně tak nadchlo?
Moje očekávání
Když jsem odlétal do kanadskýho Banffu v Albertě, měl jsem nějaký očekávání a tušil jsem, že to bude asi pecka. Jasný, ještě aby ne, že jo?? Na rok si vzít holiday a ztratit se do přírody, to nemůže bejt přece špatný, řekne si asi každej, kdo má aspoň trochu srdce dobrodruha, anebo už je prostě jen sick z každodenního shonu, za kterej se večer odmění párkem od Babiše, a nejradši by přitom taky opustil perón…
Láska na první pohled
Ale zpět k tomu očekávání. No, že mi to vyrazí dech už cestou z Calgary?? Ještě jsme neměli ani první rande a vlastně by se dalo říct, že na ně teprve jedu, ale já se do těch hor zbláznil hned na první dobrou už cestou při výhledu z okna autobusu…
Země javorového listu a kupa zážitků
Po půlročním čekání jsem byl na místě, úsměv od ucha k uchu, a to jsem vůbec ještě neměl tušení, kdo je Kečup, jaký to bude, až uvízneme na Yukonu, protože tam, kde byla brzda, zbyl jen prach, ten pocit, když potkám medvěda „face to face“, nevěděl jsem, jak chutná Kokanee, PBR nebo Fireball, jaký to je drhnout nádobí 16 hodin v kuse, bydlet v autě, používat „local disscount“ v liquor storu, jít na celodenní výšlap, ale pak nic nevidět (a dodnes se tomu smát), lézt ve 2 ráno po práci po skalách, klepat kosu na vleku v mínus 33 stupních, poslouchat celej večer někoho, komu kvůli jeho přízvuku nic nerozumím… ještě jsem neznal svýho novýho kámoše z Taiwanu, Austrálie či Střední Ameriky…
Neměl jsem ani páru o tom, jaký to bude nosit v srpnu zimní bundu, opustit práci a bydlet na punk ve stanu za městem, radit turistům, kam jít na drink a kde maj dneska akci na kuřecí křídla, cítit jak na mně tuhnou mrazem kalhoty při nočním návratu z baru, potkávat kojoty, elky, jeleny, mít na zahrádce vlastní srnku, jezdit na prkně v červenci, ocitnout se na ostrově Haida Gwaii, či vidět místo jako Mount Assiniboine, otočit auto na střechu při cestě z Aljašky, koupat se v hot springs uprostřed divokých lesů…
Zatím jsem netušil, jak chutná Tim Hortons, a že když budu něco potřebovat, půjdu do Canadian Tiru, že budu vědět, kam se jede, když se řekne BC, že pocítím munchies, kterej nejde zastavit, že budu klepat kosu přes noc v iglú, že vylezu nad mraky a budu vidět jen a jen hory, poznám skvělý lidi, který už nikdy v životě neuvidím, ale občas si na ně jen tak vzpomenu, že budu bydlet aspoň pár měsíců s Australanem, cítit se taky sám, přebývat v horách, jíst pizzu v Aadvarku…
Čekalo na mě jít do každý výzvy, zvyknout si na to, že bary – kluby zavíraj ve 2 (a pivo prostě na benzínce nekoupíš), koukat v práci na NHL či baseball, když hraje kolegovo tým, poslouchat kámoše z Čech o tom, jak mi závidí, když nahraju nový fotky, na druhou stranu závidět kámošům z Čech, když slaví narozky, a já tam nejsem…
Měl jsem před sebou zážitky jako letět na dovču do Karibiku nebo na Hawaii, koupat se v ledovcových jezerech, koupit si auto s obsahem vyšším než 3,6 litrů, jít na bingo, jet do Calgary na hokej, Sunday funday!!!, kouknout na Banka ve sjezdu či světový pohár v biatlonu, čekat na polární záři, cítit se opravdu bezstarostně a free…
A taky kývat, když nerozumím, dostat balík plnej Tatranek, mít výplatu každý 2 týdny, slavit Vánoce v práci, nebo s kámošema z Čech, první měsíc pobytu čumět s otevřenou pusou na obrovský trucky, tankovat benzín za 16 korun, mít auto, co žere 20 l na 100, málem srazit autem medvěda, říkat „je to kousek“ a myslet přitom 500 km, poznat kamarády z Česka v Kanadě a vidět je pak doma, nechat se celej zarůst tak, že si po návratu domů myslí, že jsem troska, ale opak je pravdou :D… vysvětlovat každou chvilku, že v Česku se rusky prostě nemluví, čas od času si koupit Kozla nebo Plzeň, slyšet písničky, který už jsem dávno neslyšel a jsou hrozně návykový, i když neznám jejich název, nechat si udělat první kerku, zjistit jména prvních songů jako Don’t stop believin‘, nebo Brown eyed girl..
Vzpomínky forever
Těch zážitků je opravdu hodně a každej má ty svý, který jsou si určitě více, či méně podobný – já tyhle svoje během chvilky vzpomínání vytlačil jak hovězí z mlýnku ☺…
Každopádně rok v Kanadě uplynul jako film v kině. A já, pořád hladovej, jsem si chtěl ukrojit ještě jeden krajíc v podobě dalšího roku, to protože s jídlem roste chuť, a Czech-us mi „nabídl nůž“ ve chvíli, kdy mi pomohl vyřídit další vízum, a z roku tak nakonec byly skoro dva ☺.
Dva roky, na který se krásně vzpomíná, někdy možná až příliš často… Ale to pochopí jen ten, co už je zpět u nás doma, v tom našem Kocourkově :D.
Všude dobře, doma nejlíp, že? 😉
Kanada je ale prostě moje srdcovka a to, co jsme tam zažili, už nám nikdo nevezme!
P.S.: Pokud chcete mít také plno zážitků z Kanady, máte možnost se už 10. – 11. listopadu zúčastnit Job Fairu v Praze, osobně se sejít se zaměstnavateli z Kanady a zajistit si tak práci i ubytování předem. Kapacita je omezena, proto doporučujeme včasnou registraci. Více info najdete zde.
