Moje jméno je Anna Zikmundová a momentálně mi je 18 let. Před dvěma lety jsem přijela do Kanady jako výměnná studentka na 5 měsíců. Z 5 měsíců se staly skoro 3 roky a stále tady jsem a žiji svoje kanadské dobrodružství.
Nulová angličtina a těžké začátky
Svoji cestu jsem začala v oblasti jménem Coquitlam, kde jsem měla svoji první hostující rodinu a i střední školu (Centennial Secondary School). Chci na začátku podotknout, že jsem přijela do Kanady s nulovou znalostí angličtiny, takže takový krok do neznáma byla největší challenge, kterou jsem kdy mohla podstoupit – přeci jenom mi bylo 16 let a celý svůj život jsem byla “závislák” na rodičích.
„Naučila jsem se bojovat sama za sebe.”
Střední škola byla perfektní a splňovala všechno, co jsem od toho očekávala (hrála jsem za školní tým tenis a celkově jsem se každý den něco nového přiučila). To ale bohužel nemohu říci o své první hostující rodině. Rodina na první dojem byla milá a přátelská to se však změnilo v průběhu týdnů a měsíců. Začali mi říkat, co mám a nemám jíst, dost mě psychicky ovládali, měla jsem stanovený limit na sprchu (5 minut), moje hostující mamka mi chodila každý den do pokoje a sahala mi na moje osobní věci a přesouvala je. Celkově si myslím, že spíše nezvládali mít 3 holky v domě a proto jsem rodinu musela změnit. Dokázala jsem se postavit sama za sebe a bojovat, což bylo popravdě poprvé, co jsem něco takového musela udělat. Tohle byl jeden z momentů, kde jsem zjistila, že jsem vnitřně neskutečně silná.
Dvě školy, dlouhé dojíždění a nové výzvy
Přesunuli mě tedy do oblasti jménem Port Coquitlam, kde doteď žiji. Zkomplikovalo se to se školou a každý den jsem musela dojíždět hodinu a 15 minut, bez ohledu na to, že pořád momentálně studuji gymnázium v České republice, takže jsem musela každý den vstávat ve 4 ráno, abych stihla dodělat věci do mé české školy a zároveň měla čas na přejíždění do mé kanadské školy.
To se však od září roku 2022 změnilo. Změnila jsem školu a konečně jsem to měla jen 20 minut cesty. S tím se ale pojil nový problém – musela jsem si najít zase nové kamarády a začít v podstatě od znova. Pár týdnů to trvalo, ale našla jsem si ty nejúžasnější kamarády do života. Dokonce jsem si našla i přítele, s kterým jsme spolu doteď. Byl to ten nejúžasnější rok mého života a už jsem si myslela, že mě nikdy nic nepřekvapí.
„Cítila jsem se ve svých 17 letech strašně silná a vyspělá.”
V září roku 2023 jsem nastoupila do maturitního ročníku a tím ta sranda skončila. Byla jsem docela na těžké akademické škole, takže jsem musela “sekat dobrotu”. S mojí českou školou to bylo velice těžké “skloubit“ dohromady, ale nakonec jsem maturitu složila úspěšně s vyznamenáním a tím moje cesta na střední škole v Kanadě skončila. (Teď už zbývá jen ta česká 😊).
Jak vás překážky mohou posílit
V průběhu maturitního roku jsem se také dozvěděla, že jsem se dostala na moji vysněnou leteckou univerzitu v Richmondu, kterou momentálně navštěvuji. Za tu všechnu snahu, co jsem do toho všeho dala, jsem navíc v červnu roku 2024 vyhrála cenu za nejlepšího mezinárodního studenta na škole a reprezentovala jsem naší školu na jedné akci.
„Jsem neskutečně ráda, že tyhle všechny komplikace a problémy, kterými jsem si musela projít, protože ze mě udělaly člověka, kterým jsem dnes.”
Ztratila jsem kvůli tomu strašně moc lidí, ale taky hodně nových lidí mi přišlo do života a já jsem se tím opravdu dost naučila.
Nemůžu být vděčnější za lidi, které mám kolem sebe a hlavně za rodinu, bez které bych tady vůbec nemohla být a plnit si své sny. Jde také o přístup z vaší strany. Nesmíte se jen tak vzdát a hlavně musíte vylézt z komfortní zóny. Nějaké situace, které můžou nastat, vás nemůžou rozhodit, můžou vás jen posílit.
Pamatujte si, že to nikdy nebude jednoduché, ale výsledek za to bude stát.
Anna Zikmundova