Petra se společně se svým přítelem rozhodla, že využije jedinečnou životní příležitost a vyzkouší si, jaké je to žít v Kanadě. Láká Tě podobné dobrodružství? Chceš se dozvědět, jaké pracovní nástrahy musela Petra překonat? Tak čti dál.
Chce to kuráž
Žila jsem rok v Kanadě. Nebyl to můj nápad. Nikdy předtím by mě totiž ani nenapadlo jet tak daleko. Neměla jsem na to odvahu. Přemýšlela jsem nad Anglií, no, prostě nad Evropou. Naštěstí můj přítel měl dost kuráže pro nás pro oba, tak jsme se tam na 12 měsíců podívali.
Vznikala tak nová dvouměsíční přátelství, kdy jsme se jeden od druhého učili anglicky, poznávali vzájemně naše kultury a užili si spoustu srandy.
Není zaměstnání jako zaměstnání
Pracovala jsem jako pokojská a přítel dělal údržbáře. „Pokojská je práce, při které se toho nedá moc pokazit, a moje nedokonalost v angličtině tomu také vadit nebude.“ – To byly moje myšlenky, když jsem se s agenturou Czech-us domlouvala ohledně pracovního zařazení. A měla jsem vcelku pravdu.
Po prvním pracovním dni se však moje myšlenky točily jenom kolem jedné jediné věty: „Tohle přece nemůžu dlouhodobě přežít!“ – Cizí prostředí, jazyk, kterému jsem rozuměla tak z půlky, nepříjemná kolegyně, spoustu práce, všichni děsně rychlí, jenom já „šnekoidní“… Navíc jsem zjistila, že ve svých 25i letech neumím správně ani ustlat postel ☹.
Přišla jsem „domů“. Přítel seděl už dvě hodiny před domem, vyhříval se na slunci a s úsměvem na rtech se mě zeptal, jak to šlo. On že v práci super, příjemný kolega, práce ho bavila a víkendy má prý vždycky volno, tak doufá, že i já budu mít, abychom mohli společně jezdit na výlety. To mě akorát tak nakrklo ještě víc a chtělo se mi brečet. Víkendy volné? Ha ha, v hotelu těžko…
Každopádně přesto, že jsem si byla první měsíc jistá, že to nepřežiju, tak jsem přežila, a to ještě s grácií a nejvtipnější je, že jsem to tam nakonec měla i ráda ☺.
Pracovní nástrahy
Je pravda, že se mě skoro každý den pokoušel zabít 20-ti kilový vysavač, o který jsem se ustavičně bouchala, a modřiny po nohou, co mi ten blbec způsobil, jsem už ani nepočítala. Zezačátku jsem doslova běhala po chodbách, abych se nezdržovala a všechno stíhala, a zpocenou uniformu jsem musela prát každý den.
Na předloktích jsem měla skoro celý rok vyrážku od čisticích prostředků, ale to byla spíš moje vina, protože jsem si nechtěla pořídit delší rukavice. – Přišly mi ještě ohavnější, než ty menší, které končily u zápěstí.
Když jsem o vyrážce řekla mojí nadřízené, její odpověď byla: „Jó, to je z čisticích prostředků, to mám taky.“ To bylo všechno.
Asi po měsíci jsem si zvykla a přestalo mě to štvát. Začala jsem se tam cítit dobře a díky tomu, že se tam tak často měnili zaměstnanci (většinou tam byli tak měsíc, či dva a pak jeli zase někam jinam na další krásné místo), jsem se nakonec, tramtadadá, stala jedním z nejlepších housekeeperů a ostatní jsem i učila, jak správně stlát postele :D.
Nová přátelství
Tím, že jsem pak hodně zaučovala nové zaměstnance, jsem se s nimi hned od začátku skamarádila – oni mě první dny vnímali jako jedinou osobu, kterou znali, a se vším za mnou chodili, což pozvedávalo moje housekeeperské ego.
Konverzace v práci se však točila v podstatě hlavně kolem jediného: „Kolik ti ještě zbývá? Kde pracuješ? S kým dneska pracuješ?“
Nikdo totiž nešel domů, dokud nebyl celý hotel uklizený, takže když byl někdo se svojí prací hotov, šel pomoci ostatním. – Tohle se mi moc líbilo. V podstatě jsme díky tomu táhli všichni za jeden provaz a navzájem si pomáhali.
Vznikala tak nová „dvouměsíční přátelství“, kdy jsme se jeden od druhého učili anglicky, poznávali vzájemně naše kultury a užili si spoustu srandy během úterních večerů, kdy jsme chodili pravidelně pařit.
Celkově musím shrnout práci pokojské jako mnohdy velmi náročnou, sem tam bolestivou, co se týče zad a modřin, ale úžasně vtipnou (smějete se totiž tomu zoufalství) a formující postavu ☺.
Také Tě zaujala možnost získat cenné pracovní zkušenosti, zlepšit si jazykové dovednosti, poznat kanadskou kulturu a cestovat? Neváhej se obrátit pro více informací na naši koordinátorku ☺.
P.S.: Pokud chcete mít také plno zážitků z Kanady, máte možnost se už 16. – 17. listopadu zúčastnit Job Fairu v Praze, osobně se sejít se zaměstnavateli z Kanady a zajistit si tak práci i ubytování předem. Kapacita je omezena, proto doporučujeme včasnou registraci. Více info najdete zde.