Letos jsem se poprvé zúčastnila programu Práce ve Španělsku, který mi zprostředkovala agentura Czech-us, a ráda bych se s ostatními podělila o svůj zážitek a zkušenosti.
Odjet pracovat do Španělska jsem se rozhodla těsně předtím, než jsem odmaturovala. Uvědomila jsem si, že mi končí jedna dlouhá (osmiletá) éra a že je potřeba změna. Začala jsem tedy na internetu hledat různé agentury zprostředkovávající práci v zahraničí a po přečtení recenzí bývalých účastníků programu a pozitivních zkušenostech mých přátel zvítězila právě agentura Czech-us. Koordinátorka programu práce ve Španělsku Lucka Khásová mi pomohla vše zařídit a po úspěšném zvládnutí maturity jsem vyjela vstříc slunci, moři, ale hlavně PRÁCI (slovo práce píšu velkými písmeny, protože když se řekne Španělsko, většina lidí si představí spíše prázdniny se vším všudy a neuvědomují si, že je to spíše dřina a jako bonus k tomu máte sluníčko a moře.)
Když jsme přijeli do kempu, dostali jsme klíče od pokoje a povlečení a následovalo ubytování. Jsou zde tři budovy, ve kterých jsme byli všichni ubytováni. Jedna z nich je blíže k moři a ke všemu a je nově zrekonstruována, ta druhá, kde jsem bydlela já, je asi 7 min od pláže a rekonstrukce ji teprve čeká a ta třetí je někdy mezi první a druhou a je v ní comedor (jídelna pro zaměstnance). Byli jsme agenturou předem informováni, že ubytování rozhodně není žádný luxus. Opravdu nebyl. Ale na vše se dá zvyknout a pokud mluvím sama za sebe, ani jsem z těch podmínek překvapená nebyla, možná jsem i čekala něco horšího. Byli ale i tací, kteří z toho byli ze začátku dost vyjukaní, ale jak říkám, všechno jen chtělo čas. Na konci dne byl člověk rád, že se má kde umýt a má kde spát. A navíc je tam Wi-Fi zdarma.
Co se týče stravy, všichni jsme jedli v už výše zmíněném comedoru. Nebyla to žádná sláva, a tak se občas stalo, že vám na jednom talíři skončil třeba párek s rýží nebo hranolky s brambory, ale říká se, že když je hlad, člověk “zblajzne” všechno… Naopak byly dny, kdy na nás v comedoru čekal hamburger či paella, to pak bylo štěstí. Jinak byla v každodenní nabídce na střídačku ryba, kotleta, kuře, zelenina a brambory. Pokud se stalo, že by si člověk opravdu nevybral, mohl zajít do tamního supermarketu nebo si zajít na vynikající oběd do restaurace FRIENDS, která se nachází na pláži hned vedle kempu. Jako zaměstnanci kempu jsme tam měli slevu 20%.
Teď k tomu nejdůležitějšímu – práci. Jsou tam dvě restaurace, několik barů (z toho dva na pláži a jeden u bazénu) a diskotéka. Kromě toho se dá také pracovat jako VIGILANTE neboli ostraha, která hlídá kemp na kole. Většina lidí je vždy zaměstnána v jedné z větších restauracích, ostatní jsou rozházení po barech, kde není potřeba takový počet lidí. Já jsem pracovala na baru TROPICAL a myslím, že jsem nemohla “schytat“ nic lepšího…. Práce u moře, legrace, většinou příjemní zákazníci a vysoká dýška ?. Většinou jsem připravovala zmrzlinové poháry a alko/nealko koktejly, a upřímně, když si na to vzpomenu, musím se smát ještě teď. Byli jsme skvělá parta, nejen jako kolegové, ale i jako kamarádi, a o to víc jsme si to tam užívali. Být v pohodě bylo hlavně třeba, když se něco pokazilo (např. velice často vypadávala elektřina, což mělo za následek hodně rozteklou zmrzlinu a další nepříjemnosti).
Naše “equipo” (parta) na “Tropci“ bylo spolu s Beach barem jako jediné čistě české, jinak byla equipa namíchána Češi, Slováci, Poláci, Jihoameričané (hlavně z Ekvádoru, Argentiny a Kolumbie) a Španělé. Většina z nás v práci končila okolo půlnoci, a pak jsme se vždy sešli na diskotéce, což bylo jediné místo, kde jsme jako zaměstnanci kempu mohli být společně s hosty.
Pokud se chystáte na brigádu do Španělska, stačí buď umět španělsky nebo mít zkušenosti s prací v pohostinství, protože pokud vám španělština zrovna dvakrát nejde (jako mě), ostatní vám pomohou, a naopak, pokud se domluvíte, ale máte trable např. správně namíchat drink, jsou tam ostatní, kteří už zkušenosti mají. To ovšem neznamená, že pokud neumíte ani jedno, je vám práce ve Španělsku zapovězena, jen budete plavat o něco déle než ostatní.
Když vše realisticky shrnu: Šest dní v týdnu pracujete, je vám vedro, bolí vás záda a nohy, často jste ve stresu, je hodně objednávek, máte ponorku nebo je vám třeba smutno po domově. I přes tohle všechno to dobré vždycky převažovalo – našla jsem si spoustu super kámošů, zažila neskutečné záchvaty smíchu, užila si každý den volna, který se mi naskytl, opálila se a k tomu jsem si vydělala příjemnou sumičku. Čili – ne každý den je posvícení, ale záleží jen na vás, jak se k tomu postavíte. Zde platí víc než obvykle přísloví „Jaký si to uděláš, takový to máš“. ?
