Znáte takový ten pocit, kdy se ocitáte na místě, kde se vám zatajuje dech a chce se vám plakat štěstím? To je pro mě definice Kanady. Tento pocit jsem tam zažila za jeden celý rok nesčetněkrát.
Zkouška vztahu
Letěla jsem v roce 2022 se svým přítelem, kterému se opouštět Česko opravdu nechtělo. Měli jsme práci, byt, své jistoty… Odletět do Kanady znamenalo nejistotu, neznámo, strach. Tak proč vlastně letět? Já cítila, že to je něco, co opravdu potřebuju, co vlastně potřebujeme oba. Lidé nám říkali: „To vás buďto sblíží, nebo se vaše cesty rozdělí. Je to zkouška vztahu.“ A měli pravdu.
V Calgary, kam jsme přiletěli v měsíci březnu, jsme si dali týdenní „rozkoukávací“ pobyt, který nám vystačil dokonce i na obejití všech zajímavostí. Pořešili jsme všechno potřebný, ochutnali Tim Hortons donuty, kafe a klasickou pochoutku poutines, a zjistili jsme, že Kanaďani jsou opravdu skvělí (a asi jim není taková zima, jako nám – v klidu si chodili v kraťasech a tričku a my drkotali zuby v zimních bundách).
Začátky v Banffu
„Welcome to Banff“ – přivítala nás cedule na začátku samotného národního parku a ty scenérie? Ach.. To je přesně ten moment, který popisuju na samotném začátku tohoto článku. Mimochodem.. ve svém deníku, který jsem si během našeho pobytu v Kanadě psala, mám poznamenáno, že bylo -20°C a pocitově -1000°C, tak jen pro představu. Městečko Banff se mělo stát naším druhým domovem a věřte mi, rychle nám přirostlo k srdci. Setkáváme se s našimi spolubydlícími – pár z Hong Kongu – super milí a přívětiví lidé. Následující dny/týdny se nesly v duchu zapracování se na pozici housekeeper a seznamování se s kolegy a zároveň rychle na to i kamarády. Taky jsme si velmi rychle zvykli na to, že součástí každodenní pracovní rutiny jsou zvířata, jako např. veverky, srnky, velmi otravní krkavci, kteří roznáší odpadky po areálu hotelu, a občas i zvědaví medvědi.
Jak v Kanadě ušetřit
Chcete super radu? Zjistěte si co nejdříve od místních/zaměstnavatele/v info centru, kde a jak výhodně nakoupit a získat různé benefity. My jsme si našli způsob, jak značně ušetřit peníze za jídlo (nákupy v „potravinové bance“ každý týden – 5 doláčů za „co se ti vejde do tašky a kapes), za oblečení (různé sekáče, kde se najdou super kousky) i za místní atrakce (gondola, půjčení loďky na Lake Louise apod.).
Pojištění je docela dobrej nápad
To bych nebyla já, kdybych si nepřivodila nějaký ten úraz. Takže mám na Kanadu vzpomínku i v podobě jizvy. Rozsekla jsem si hlavu o železnou trubku v podzemních garážích (friendly reminder – koukejte na cestu, když běžíte z práce). No alespoň můžu potvrdit, že mít pojištění je docela dobrej nápad, a taky už vím, jak to chodí v kanadský nemocnici, jaký je šití hlavy bez umrtvení, a jaká je komunikace s WCB kvůli proplacení nemocenské (z mé zkušenosti nic moc, nedostala jsem ani dolar).
Kupujeme auto!
Květen byl ve znamení pořizování vhodného auta. Náš plán totiž byl na nějakou dobu vytáhnout paty i mimo provincii Alberta a poznat Kanadu zase o něco lépe. Potřebovali jsme tedy nějaké prostorné, ne příliš drahé auto, které nám poslouží během našeho plánovaného roadtripu jako ložnice, obývák a kuchyně v jednom. Zadařilo se. Moc nám pomohl náš kamarád automechanik z Česka, jež byl se svou přítelkyní taky v Banff, a také sháněli auto. Koupili jsme Ford Expedition Eddie Bauer 2004. Pokud máte v Kanadě auto, máte vyhráno, věřte mi!
Uplynulo pár měsíců, které byly plné hiků, výletů po okolí, party, kamarádských posezení venku, oslavili jsme Canada Day, zajeli jsme do Calgary na velkou akci Stampede… Na konci července jsme se začali pomalu loučit, dali jsme výpověď v práci a 1. 8. pro nás začalo dobrodružství.
Za objevením Kanady!
Naše cestování trvalo necelé dva měsíce, ujeli jsme přes 10 000 km, viděli jsme nespočet medvědů, soby, losy, dikobraza, čipmanky, bizony atd. Navštívili jsme místa jako třeba: Jasper National Park, do kterého se jede po krásné Icefields Parkway, Yoho National Park, městečko Golden, město dinosaurů Drumheller, Edmonton. Hlavním bodem, kam jsme chtěli dojet, byl Yukon.
Nebylo by to ale pravé dobrodružství, kdyby se něco nepokazilo.
A to něco bylo v našem případě ložiska v zadních kolech, která nám přinesla několik dnů trápení. Zůstali jsme lapeni ve městečku Watson Lake. Jedna sámoška, autoservis, asi dva hotely, stejnojmenné jezero Watson Lake, ke kterému jsme se ani nedostali, neboť úsek, kterým bychom museli k jezeru projít – Two Miles Village, byl příliš děsivý… Automechanik nám slíbil, že objedná potřebné součástky, takže nám nezbývalo nic jiného než čekat. Bohužel ani po dlouhém týdnu jsme se nedočkali, protože mechanik objednávku popletl. Naděje, kterou jsme vkládali do Watson Lake, vyhasla. A naše chuť čekat další týden také. Poslední noc před cestou naše zoufalství vyvrcholilo – volali jsme policii na místní pobudy, kteří nedaleko od našeho parkovacího spotu dělali dost velký virvál. Druhý den jsme se proto vydali dál s vidinou úspěchu ve větším městě. V autorizovaném servisu Ford ve městě Whitehorse (hlavní město spolkového teritoria Yukon) nám bylo řečeno, že na naše auto se budou schopni podívat na konci září. No, tak to nešlo tak hladce, jak jsme předpokládali. Díky bohu za starý známý Canadian Tire. Ten nás zachránil. 31. 8. bylo naše auto úspěšně opraveno!
Z Yukon máme namířeno zpět do BC. První zastávka bude město Whistler. Cesta byla dlouhá, ale rozhodně zajímavá. Míjíme spoustu malých městeček, v některých zastavujeme na procházku, nebo nahlédnutí do obchůdků se starožitnostmi, kde se dáváme do řeči s milými místňáky. Ve Whistleru jsme začali s hledáním práce. Absolvovali jsme několik pohovorů v hotelech. Říkali jsme si, že po našem roadtripu se přemístíme právě sem. Naše cesta ale ještě nebyla u konce. Vzhůru do Vancouveru! Do tohohle města jsem se zamilovala. Nebo alespoň do procházek podél oceánu a západu slunce. Po několika dnech objevování krás tohoto města následuje Victoria Island, na který je možné se dostat trajektem. Po příjemném městečku Victoria následuje Tofino – ráj surfařů.
Protože jsem pro každou zábavu, zkouším poprvé v životě surfovat i já. Tofino se pro mě, i mého přítele stalo zásadním místem, neboť jsme se tady jednoho krásného dne zasnoubili. Víte, jak jsem na začátku psala, že tato cesta za dobrodružstvím nás buďto rozdělí, nebo ještě více spojí a sblíží? Tak tady je výsledek. Poslední zastávkou na cestě domů je Hope. Znáte film Rambo? Pak byste mohli vědět, že právě v tomto malém městečku a jeho okolí se film natáčel. To jsme si nemohli nechat ujít!
Zpět v Banff, výlet do Toronta a smutné loučení
Sláva nazdar výletu, medvědi nás nesežrali a už jsme zase tu. Plán byl následující – prodáme tady auto a vrátíme se do Whistleru. Tohle ale nešlo tak hladce, jak bychom si představovali. Auto se neprodalo ze dne na den, přespávali jsme v něm a přituhovalo tak, že už přestávala stačit peřina a zimní bunda. Volíme tedy plán B. Auto se sice prodalo, ale v mezičase jsme si zajistili práci a staff accommodation ve starém dobrém Banffu. Následující měsíce jsme tedy trávili v práci, s kamarády, užili jsme si Halloween, příjemné vánoční svátky. Nechyběla ani pořádná pravá kanadská zima, -39°C. Vyrazili jsme lyžovat na svah, bruslit na zamrzlá jezera, na ice tubing. Nevynechali jsme ani NHL zápas, na kterém byla neskutečná atmosféra. Protože se s novým rokem chýlil náš pobyt v Kanadě plný zážitků ke konci, vyrazili jsme ještě na závěrečný výlet. Tentokrát do Toronta. Každý den jsme využili naplno – Niagara Falls, Wards Island, Lake Ontario, Casa Loma a spoustu dalšího.
Odlet byl bolestivý
Emoce se v nás míchaly. Těšili jsme se za rodinou, ale opouštět náš druhý domov se nám vážně nechtělo. Při přestupu na letadlo v Amstru jsem se rozbrečela hned, jak jsem zaslechla každého druhého pasažéra mluvit česky. Jsme doma. Chci zpátky … jednou se vrátím, Kanado.
Závěrem bych chtěla napsat, že pokud máte sebemenší pochyby, zda vycestovat, zahoďte je a vydejte se vstříc dobrodružství. Získáte tak vzpomínky, kamarády a celoživotní zkušenosti, které vám už nikdo nevezme. „Leť, křídla roztáhneš cestou.“
Eva
