Když se dnes řekne Work and Travel, jakoby zaznělo nějaké klišé. Setkala jsem se už s názorem „Každý už tam byl, každý už to dělal a já přece nepotřebuju dělat to co všichni!“. Jak moc se ten člověk, který mi tohle řekl, pletl.
Pokud se během dovolené v USA o maximální délce 90 dnů (tak dlouho vám platí povolení ke vstupu Esta) nechcete provdat/oženit za prvního člověka, kterého za Atlantikem potkáte, stále platí, že program Work and Travel je nejjednodušší legální cesta pro mladé lidi jak se nejen podívat do Spojených států ale jak zažít tu pravou Ameriku.
Dnes už si to mnoho studentů vysokých škol, pro které je program určen, uvědomuje a díky bohu za to.
„Jediným klíčem k tomu, abyste se z Work and Travel vraceli nadšení, je otevřená mysl.“
Ať už jsem já sama do Ameriky odjížděla s jakýmikoliv očekáváními, nic nebylo tak, jak jsem si představovala. Proto je lepší moc neplánovat (to je mimochodem taky klišé, ale je to sakra pravda). Jediným klíčem k tomu, abyste se z Work and Travel vraceli nadšení, je otevřená mysl.
Letos jsem se vypravila jako účastnice programu Work and Travel podruhé. První léto jsem strávila v Ocean City, Maryland jako prodavačka v obchodě Candy Kitchen. Tři měsíce jsem se cpala sladkostmi a obsluhovala zákazníky. Splnila jsem si svůj dětský sen podívat se do Ameriky a procestovala východní pobřeží. Nezbohatla jsem, ani jsem si domů nedovezla kufry značkového oblečení.
Potkala jsem zato úžasné a inspirativní lidi. Z některých setkání vznikla přátelství na celý život. Dnes to vidím tak, že jsem se dozvěděla a naučila přesně to, co jsem potřebovala, abych neváhala a do Států vyrazila podruhé.
Po dvou letech jsem vyrazila do Hobokenu, New Jersey. Pokud jste o Hobokenu nikdy neslyšeli, představte si takový hipstery ještě neobjevený Brooklyn. Drahé restaurace, cool kavárničky, přeplněné bary, vysoké rezidenční budovy a hlavně – jen přes řeku Hudson – Manhattan. Obyvatelům Hobokenu stačí naskočit na trajekt a šup, za 5 minut už vystupují v Midtownu nedaleko Time Square nebo Empire State Building.
V jedné z rezidenčních budov jsem pracovala jako plavčík. Nikdy jsem nebyla žádný super skvělý plavec a kurzu plavčíka, který každý, kdo chce odjet na tuto pozici Work and Travel, musí absolvovat, jsem se dost obávala. O to větší zděšení na mě čekalo, když jsem v Hobokenu poprvé spatřila můj budoucí bazén. Byl naprosto děsivě obrovský. Navíc mi společnost nedělal žádný jiný plavčík.
Pracovala jsem v průměru 65 hodin týdně bez přestávek na záchod nebo na jídlo. Byla jsem odsouzena k téměř jedenáctihodinovému každodennímu dřepění na standu a otáčení hlavou ze strany na stranu. Za celé léto jsem nepřečetla jedinou knížku, ani jsem netrávila hodiny na počítači (to abych vyvrátila mýtus nudy plavčíka na bazénu). Ale proto jsem tam přece nejela.
„V podstatě je každý večer na Manhattanu příležitostí zažít něco mimořádného.“
Místo toho jsem si povídala s rezidenty. Co taky jiného, měla jsem neustále plno. Hrála jsem si s jejich dětmi a dávala na ně pozor. V duchu jsem je nenáviděla za každou větu: „The water is freezing!“, abych je za další hodinu mohla milovat za osminku newyorské křupavé pizzy, co mi donesli. Ptala jsem se, jak se měli na dovolené a kam je nejlepší v New Yorku vyrazit ve čtvrtek večer. Nebo v pátek. Nebo v sobotu. V podstatě je každý večer na Manhattanu příležitostí zažít něco mimořádného.
Protože jsem hodně pracovala, vydělala jsem si dobré peníze. Řeknu to tady a teď. Domů jsem se vrátila se zmuchlanou dvackou v kapse a to jsem si ještě nadávala, že jsem neutratila i jí.
„Jste krásní, mladí a plní energie a život už nikdy takový být nemusí.“
Ale to jsem já. Výhodou Work and Travel zůstává fakt, že vaší motivací může být cokoliv. A i kdyby to přece jen bylo vydělat si hromadu peněz na život v Česku, nezapomínejte, že vám je, já nevím, dvacet-něco a že jste krásní, mladí a plní energie a že život už nikdy takový být nemusí. (A podle mých zkušeností, už taky nikdy nebude.)
Takže jděte na tu cool party, co pořádají Američani odvedle, zaplaťte si ten skvělej koncert Justina Timberlakea, pobuďte o dva dny víc v San Franciscu, jestli se vám tam líbí. Kupte si tu bundu Under Armour (prostě protože vám sluší a ruku na srdce, do Česka tahle kolekce dorazí za dva roky a ještě třikrát tak draze).
A že je ubytovaní drahé a výběr potravin v amerických obchodech jiný? Že vám někdy práce leze na nervy? Nebo se vám stýská? Ano, to všechno s sebou Work and Travel nese. Možná to bude vaše první cesta na jiný kontinent. Dost pravděpodobně to pro vás bude znamenat nejdelší dosavadní pobyt mimo domov.
„V Americe je tak snadné zapomenout na běžné starosti!“
Spousta lidí z vašeho okolí uvidí jen to pozlátko, které se rozhodnete postovat na svůj facebook a instagram (a desítky dalších sociálních sítí). A jen vy a vaše nová rodina, myšleno vaši kamarádi, spolupracovníci a spolubydlící, víte, že za tím vším stojí spousta odvahy, tolerance a kompromisů.
Vykašlete se na to, co si o tom myslí lidi zpátky doma. Užívejte si každého dne (teď už vážně, kam na ty klišé dnes chodím?!). Oni nejeli, jste to vy, dobrodruzi hledající poklad. Věřte mi, v Americe je tak snadné zapomenout na běžné starosti!
Já jsem si letos prožila svůj americký sen. Do puntíku. Nikdy jsem ale nespoléhala na to, že ho dostanu zadarmo. Od ceny letenek po nekonečné a neúspěšné pokusy o potopení se na dno v Podolí jako součást tréninku na plavecký kurz (pro ty z vás, kdo neznají bazén v Podolí – v nejhlubším místě má více než 5 m). Ale žádný strach, na kurzu amerického plavčíka vám budou stačit čtyři!
Už jenom kvůli tomu všemu jsem věděla, že nemůžu promarnit jediný den. A teď, ztracená v podzimní depresi, ti, co se vrací po delší době domů, ví, o čem mluvím, se můžu ohlédnout na ty úžasné čtyři měsíce strávené v Americe a říct si: Všechno to stálo za to!
Kačka