Rozhodnutí, které změnilo celé léto
Minulý rok, než jsem odjela na léto do Německa, jsem si svým rozhodnutím nebyla vůbec jistá. Hodně jsem váhala, zda budu rozumět, zdali je má němčina dostačující na to, abych vyjela do zahraničí a celkově jsem přemýšlela nad tím, zdali na to vůbec mám. Nakonec, i přes to, že jsem se na takový krok necítila, jsem vyrazila a s velkou upřímností teď mohu říct, že jsem za to ráda a svého rozhodnutí nelituji, protože byly to nejlepší prázdniny, jaké jsem dosud zažila.
Příležitost, kterou musím využít
Při hledání pracovních pozic v Německu jsem na internetu náhodně narazila na agenturu Czech-us. Ta nabízela pracovní pozice v německy mluvících zemích, které jsem si všechny důkladně pročítala. Nejprve jsem se nemohla vůbec rozhodnout, o kterou práci bych měla největší zájem, protože mě lákaly všechny. Nicméně poté, co jsem narazila na pozici animátorky v kempu u Bodamského jezera, byla moje volba téměř okamžitě jasná. Neváhala jsem a během jedné minuty jsem vyplnila registrační formulář, který jsem poté hned odeslala.
Strach, který zmizel během prvního dne
Poté co se mi Monika z agentury Czech-us ozvala, že by pozice animátorky byla pro mě možná, tak jsem byla štěstím bez sebe, že je má práce v Německu téměř víc než jistá. Jenomže jak se čas do odjezdu krátil, tak začalo být pro mě vše najednou více stresující. Má předchozí zkušenost s prací v zahraničí byla nulová, a měla jsem strach, zdali budu všemu rozumět a zdali vše bez větších problémů zvládnu. Mé obavy byly úplně zbytečné. Při prvním setkání se s zaměstnanci a vedením kempu ze mě však všechen strach a obavy odpadly, protože byli všichni moc milí, přátelští a ochotni cokoliv vysvětlit, klidně i několikrát. Dostala jsem pracovní oblečení a klíče od pokoje, který mi byl přidělen. Můj pokoj byl sice menší, ale naopak útulný. Nejlepší na tom bylo, že byl přímo v kempu a nemusela jsem nikde dojíždět. Naproti domu, ve kterém byl můj pokoj, byla restaurace a obchod s potravinami a pekárnou. Lokalita mého pokoje byla naprosto skvělá a lepší místo jsem si ani nemohla přát.
Nejsem na to sama
Po seznámení s prostředím a ubytováním, jsem se také přivítala s ostatními lidmi z agentury, se kterými jsem to léto strávila. V den našeho příjezdu jsme se šli všichni společně projít po kempu a ukázat si konkrétní budovy, ve kterých budeme pracovat a trávit většinu našeho času v kempu. Díky Honzovi, který zde už jednou pracoval, bylo vše jednodušší, protože nám vše vysvětlil a ukázal. Klíčové bylo pro mě pochopit a uvědomit si, že v tom nejsem sama, ale s ostatními, kteří zde v kempu také nikdy nepracovali. Byli jsme v tom společně a já věděla, že pokud si nebudu s něčím vědět rady, tak se mám kdykoliv na koho obrátit.
Moje pracovní dny
Každý den jsme se všichni v 9 hodin ráno sešli, společně posnídali a měli půlhodinou poradu, která byla převážně věnována dopolednímu programu. Po poradě jsme každé ráno o půl 10 začínali den tancováním na louce, které bylo zároveň zahájením dne. Během nebo po skončení tančení jsme vyhlásili program, na který se hosté mohou těšit. Poté jsme vždy měli připravené výtvarné kroužky, kdy si děti mohly z papíru něco vyrobit. Tato část programu mě neskutečně bavila a vždy jsem se na ni těšila. Od 12 hodin jsme měli pauzu do 14 hodin, kdy jsme si šli všichni něco uvařit nebo koupit. Od 14 hodin následovala porada a rozdělení si jednotlivých aktivit. Odpoledne se konalo hraní fotbalu, ping-pongu, volejbalu, jóga, taneční workshop u bazénu, vodní házená, hraní si na louce s dětmi, vyrábění figurek, kreslení, malování obrazů, hraní deskových her nebo také kurz italštiny. Tyto aktivity neprobíhaly všechny v jeden den, ale programu byl rozdělen tak, že každý den zahrnoval stejný počet aktivit. Den jsme zakončili opět společným tancováním, které se konalo buď na louce, tedy hned před naší budovou, ve které probíhala naše animace, nebo na pódiu, které bylo součástí dvoru. Večerní program tvořily aktivity jako je bingo, karaoke nebo táborák. Pracovní den jsme končili nejčastěji kolem 7 hodiny. Málokdy až o půl 9 nebo 10.
Každý den jiný, každý den výjimečný
I přes všechny obavy jsem byla maximálně spokojena. Má práce mě bavila, protože byla všestranná a dostala jsem příležitost si vyzkoušet různé aktivity. Věnovala jsem se nejen dětem, ale i dospělým, pro které byly také aktivity součástí programu. Okolí, ve kterém se kemp nacházel, bylo nádherné. Kousek od našeho kempu je Lindau, které jsem si za prázdniny velmi oblíbila a mimo práci jsem tam trávila svůj volný čas. V neděli jsme měli všichni animátoři volno, tudíž jsme často něco podnikali. Jednou jsme například všichni jeli do Curychu a večer se společně vraceli. V pracovním týdnu jsme měli všichni možnost vzít si den volno, celkem jsme měli tedy dva dny v týdnu volné, což bylo naprosto super. Pokud bylo možné také vycestovat a podívat se i do zahraničí např. do Rakouska nebo do Švýcarska, využila jsem toho sama nebo s kolegy.
Všechno jednou končí
Abych byla upřímná, domů se mi vůbec nechtělo. Poslední týdny mi dny začaly ubíhat ještě rychleji než kdy předtím, a já si přála, ať tam ještě chvíli zůstanu. Pobyt v Německu jsem si však ještě o pár dní prodloužila a volné dny byly věnovány posledním výletům. Za tu celou dobu jsem si na své kolegy a zároveň kamarády tak zvykla, že bylo opravdu těžké si připustit myšlenku, že je už neuvidím. Bylo mi z toho docela smutno, ale přesto jsem věděla, že toto léto v Německu nebylo rozhodně posledním, a že se tam znovu vrátím. Při zpětném ohlédnutí se za celými prázdniny, si troufnu říct, že po jazykové stránce se dá za tu dobu udělat obrovský pokrok.
Rozhodnutí, které bych udělala znovu
Chtěla bych moc poděkovat agentuře Czech-us, byla jsem se vším maximálně spokojena a zažila nejlepší léto, na které budu dlouho vzpomínat. Letošním rokem se opět chystám pracovat v Německu a už teď se nemohu dočkat. Za tuto příležitost jsem agentuře moc vděčná. Vše proběhlo bez problémů a tato práce byla tou nejlepší, jakou jsem si mohla přát. Mé pracovní prostředí, náplň práce, kolektiv, pracovní doba a celkové možnosti volného času, to vše naplnilo moje očekávání a věřím, že pokud někdo stále přemýšlí nad tím, zda má do Německa či jakékoliv jiné země vyjet, tak bych chtěla tuto myšlenku jen podpořit. Stojí to opravdu za to.
Irma