Po maturitě šel na jazykovou školu a dva roky na to strávil vysokoškolským studiem v oboru vinařství. Třiadvacetiletého Michala z Valtic to už od malička táhlo k vínu, nicméně Česká republika mu v otázce osobního rozvoje nestačila. V srpnu roku 2019 se proto vydal do Kanady za studiem, za prací i za krásami tamější přírody. V rozhovoru Michal mluví o tom, co se naučil o pracovních vztazích, zdali jsou Kanaďané skutečně tak slušní, jak se říká, a jaké výzvy před ním ještě leží.
Z portfolia Czech-usu sis vybral program Work & Study Kanada, v čem spočívá?
V rámci programu jsem odjel na dvanáct měsíců do Vancouveru a vybral si školu, na které budu studovat. Já jsem zvolil ILAC International College, obor Customer Service. Prvních šest měsíců jsem chodil hlavně tam a pracoval dvacet hodin týdně na poloviční úvazek. V druhé půlce pobytu, ve které se nacházím nyní, pracuji na plný úvazek a všechny školní povinnosti už mám úspěšně za sebou.
Můžeš popsat, jak probíhaly tvé první dny v Kanadě?
Přiletěl jsem již v srpnu a první týdny cestoval po Vancouver Islandu, odděleném od města Tichým oceánem. Pak jsem si koupil letenku a letěl přímo do Vancouveru. Na týden jsem si zařídil Airbnb a tři dny před začátkem mého kanadského studia, mi ze školy poslali adresu, kde jsem pak následující dva měsíce žil. Šlo o formu hostingu, kdy jsem bydlel u místní rodiny Indů. Poprvé, ale ne naposled, jsem měl v Kanadě štěstí, když jsem u této rodiny poznal kluka jménem Manuel ze Španělska, se kterým jsme si hned padli do oka. Studoval na stejné škole a rozhodli jsme se, že si najdeme společné vlastní bydlení. Což se nám skutečně později podařilo.
V předmětu Human Resources jsme se seznámili s tím, co si zaměstnavatel může dovolit, a kde leží hranice pracovního vztahu.
Jak složité je dostat se na program z hlediska administrativy? Musel jsi hodně papírovat?
Ze všeho nejdřív jsem musel absolvovat online pohovor se zástupcem školy, na kterou jsem se hlásil. Vtipné bylo, že mi paní, se kterou jsem hovořil, v půlce pohovoru řekla, že pochází ze Slovenska, a že klidně můžeme přepnout do češtiny. Nervozita opadla a po pár týdnech jsem byl na školu přijat. Pak přišlo na řadu ono papírování, zažádal jsem o normální a o pracovní víza, s čímž mi pomáhali lidé z Czech-us, vyplnil jsem aplikaci na stránkách kanadské vlády a musel odjet do Vídně na kanadskou ambasádu, kde mi vzali otisky prstů a udělali biometrickou fotku.
Říkal jsi, že ses zapsal na obor Customer Service. Co si pod tím mám představit?
V rámci oboru jsem měl zapsané předměty jako například Leadership, kde jsme se učili o motivaci jako o jednom z hlavních nástrojů ve vztahu zaměstnanec – zaměstnavatel. Mně osobně přišel hodně zajímavý předmět Human Resources, tedy česky lidské zdroje. V něm jsme se seznámili s tím, co si zaměstnavatel může dovolit, a kde leží hranice pracovního vztahu. Člověk dostal povědomí o tom, co může, a co nemůže. Kdyby se mě někdo nyní pokusil v zaměstnání ošidit, tak hned budu vědět, co dělat a koho kontaktovat. Potom jsme tam taky měli předměty jako Marketing nebo Management. Šlo prostě o zajímavou směsku z oboru služeb.
Jak jsi sháněl práci?
Zase šlo o takovou šťastnou náhodu. Když jsme s Manuelem a ještě s dalšími třemi kamarádkami hledali bydlení, tak hned asi druhý dům, který jsme si šli prohlédnout, patřil generálnímu řediteli jednoho místního soukromého obchodu s alkoholem (v Kanadě, stejně jako například ve Skandinávských zemích, neprodávají alkoholové nápoje v obchodech s potravinami, ale ve specializovaných prodejnách – pozn. red.). Dal jsem se s ním do řeči a zmínil, že jsem z České republiky. Hned se toho chytil a trefně poznamenal, že vaříme parádní pivo. Přitakal jsem mu, a naznačil, že se v tomto oboru pohybuji, a že jsem v ČR dělal s vínem. Nabídl mi práci a já to bez většího rozmýšlení se vzal. Od té doby u něj dělám, teď již na pozici Wine and Bear Specialist.
Před sebou jsme měli oceán a po pravé straně hory, na jejichž vrcholcích se ještě stále držel sníh.
To zní jako český sen. V čem tvá práce spočívá?
Předtím než do Kanady dorazil koronavirus a vládní opatření s ním spojená, bylo mým úkolem radit lidem s výběrem vína či piva. Když měli nějakou otázku, zodpověděl jsem ji. V České republice jsem dělal sommeliera, takže se dá říci, že jde o něco podobného, akorát bez degustace. Nicméně nyní je moje práce trochu ztížená třeba tím, že se snažíme dodržovat social distancing, tedy minimalizovat fyzický kontakt se zákazníkem, takže jsem víc zapojen do obecnějších úkonů, jako je doplňování zboží či odbavování zákazníků na pokladně.
Práce ti tedy i přes nepřízeň osudu v podobě koronaviru zůstala. Jak ale probíhala výuka v těch kritických týdnech března a dubna?
Obecně bych chtěl říct, že přístup profesorů ke studentům je tady přátelštější a uvolněnější než v ČR. Ve Vancouveru celou zimu proprší, a občas je tudíž těžké zůstat dobře naladěný a soustředit se na hodinu ve škole. Ocenil jsem proto, že profesoři zohledňovali i tento faktor a přednášku občas přerušili nějakou hrou, aby si studenti (a vlastně i kantoři sami) mohli pročistit hlavu. Jakmile bylo vládou nařízeno, že se do školy chodit nesmí, učitelé pohotově zareagovali. První tři dny jsme měli volno, čtvrtý den se rozjely online kurzy a všechno probíhalo hladce a bez potíží.
Až budu mít auto, Britská Kolumbie mi bude ležet na dlani. Benzín tady stojí v přepočtu na české koruny asi čtrnáct korun za litr.
Když zmiňuješ deštivé počasí, nebude ti o prázdninách chybět české “tropické” léto?
Vůbec ne. Je to asi tři dny zpátky, co jsme ve Vancouveru naměřili 26 stupňů. S Manuem jsme si sedli na pláž jenom v tričkách a naskytl se nám idilický výhled. Před sebou jsme měli oceán a po pravé straně hory, na jejichž vrcholcích se ještě stále držel sníh. Podstatnou část zimy ve Vancouveru sice proprší, ale místní počasí má i světlé chvilky. A v létě tu většinou bývá až přes třicet stupňů.
Přijde mi, že o Kanaďanech panuje taková představa, že jsou strašně slušní a ohleduplní. Je to pravda?
Můžu to jenom potvrdit. Líbí se mi povaha místních, jejich soudržnost a nápomocnost. Vtipné je, že se skoro za všechno omlouvají. Třeba když něco spadne manažerovi v mé práci na zem, tak se automaticky omluví té věci, která mu spadla a teprve potom začne nadávat. Zákazníci se mě zase první tři měsíce neustále ptali odkud jsem, jak se jmenuji a co tu dělám. Říkali mi, že doufají, že se mi tu líbí, a že mě srdečně vítají. Když jsem pak v únoru odjel na čtyři dny do amerického Seattlu, změna v chování lidí mě okamžitě praštila do očí. Američané si zkrátka hledí svého a nejsou úplně nejvlídnější. Umocnilo to můj pocit ohledně Kanaďanů.
V jednom dni chci stihnout snowboardování a surfování.
Na začátku pobytu si tedy objevoval Vancouver Island a vyjel si přes hranice do Seattlu. Měl jsi čas ještě na nějaké výlety nebo tě objevování tamější krajiny teprve čeká?
Během těch šesti měsíců, co jsem studoval, nebylo na cestování mnoho času. I přesto jsme si například stihli pronajmout auto a vydat se do vnitrozemí do hor. Prohlédli jsme si taky okolí Vancouveru a nejdál jsme byli právě v Seattlu. Příští týden si chci koupit auto, benzín tady stojí v přepočtu na české koruny asi čtrnáct korun za litr, čehož chci samozřejmě využít. Plánuji, že se první týden v červnu vydám na sever. Kanadská krajina se v průběhu roku neskutečně mění. Právě proto se chci na jaře a v létě vydat i na ta samá místa, na kterých jsem už na podzim byl. Až budu mít auto, Britská Kolumbie mi bude ležet na dlani. Výlety na tři až čtyři dny nebudou problém. Člověk si vezme stan a spacák, natankuje nádrž a může jet. Objevování teprve leží přede mnou.
Máš něco, co by sis rád v Kanadě splnil?
Mám v plánu jeden takový challenge. V jednom dni chci stihnout snowboardování a surfování. Ráno bych se vydal do hor, lyžařské středisko leží od Vancouveru asi 45 minut cesty autem, a z něj bych se pak během pár hodin přesunul do oblasti Tofino, což je taková zdejší Mekka surfařů.
Jestli mi prodlouží pracovní víza, rád bych se vydal do Kelowny což je taková Jižní Morava Kanady.
Už si v Kanadě viděl něco, na co do konce života nezapomeneš?
Určitě stojí za to zmínit místní faunu. Zahlédl jsem například velrybu, jak se plácá v pacifiku. Na plážích jsou velmi často také vidět tuleni. A když jsem cestoval po Vancouver Islandu, tak jsem potkal černého medvěda. Stál asi pět metrů ode mě a jakmile mě uviděl, vzal nohy na ramena. Koho bych potkat nechtěl, tak je medvěd Grizzly, protože ten skutečně představuje pro člověka nějaký stupeň nebezpečí. Naštěstí jsou ale trochu víc na severu.
Jaké máš plány do budoucna kromě toho, že chceš procestovat Kanadu?
Jestli mi prodlouží pracovní víza, rád bych se vydal do Kelowny, což je taková Jižní Morava Kanady. Jde o polopoušť, kterou protéká řeka, a která je obklopena horami. Je to oblast, kde se produkuje nejvíc vína v severní Americe, tedy kromě kalifornské Napa Vally. Dokonce jsem odtamtud již dostal pracovní nabídku, nicméně musel jsem ji odmítnout. Stěhovat se do města, které je šest hodin daleko, se mi při současné situaci nechtělo. Nicméně s tamějšími vinaři zůstávám v kontaktu, takže na podzim by to mohlo vyjít.
