Proč sis vybral zrovna Čínu? Není to zrovna oblíbená destinace vysokoškolských studentů.
Jelikož tam máme partnerskou školu, tak naši studenti jezdí tam, a naopak jejich studenti k nám. I když popravdě jsem u nás nikdy žádného Číňana neviděl. Ale mělo by to tak fungovat. Díky té spolupráci jsme si ani nemuseli platit školné a od školy jsme dostali i nějaké peníze. Zbytek jsme si museli zařídit sami.
O takovou příležitost je asi rvačka, co?
Musel jsem projít výběrovým řízením. A když se mi pak ozvali, že mě vybrali, tak to bylo všechno hrozně rychlé. Váhal jsem jenom chvilinku a hned po té příležitosti skočil. Bylo to trochu takové Last Minute.
„Byli jsme taková pseudorodinka, mezinárodní společnost.“
Nebál ses odcestovat skoro na půl roku na druhý konec světa, kde i nápisy na zastávkách jsou nerozluštitelné?
Před odletem jsem se ještě stěhoval, takže to bylo takové hektické a nebyl čas něco takového vůbec řešit. V šestnácti jsem byl rok v Americe. Takže jsem se toho neznáma tolik nebál. Čínsky jsem sice neuměl před odletem ani slovo, ale bral jsem to jako část dobrodružství.
Kolik lidí se tedy nakonec vyjelo za pandami podívat?
Od nás ze školy jsme jeli dva. Na bytě nás ale bylo celkem šest. Ještě dvě Francouzsky, Dánka a Španěl. Každý jsme měli svůj vlastní pokoj a společnou kuchyň a obývák. Byli jsme taková pseudorodinka, mezinárodní společnost. Docela jsme se měli rádi a vycházeli jsme spolu.
Jak je to tedy s bydlením v jednom z největších měst Číny?
Bydlení v Shanghaji je poměrně drahý. Ve Švédsku nebo v Anglii mám kamarády, ti sice platí ještě o trochu víc, ale ten standart je tam vysoký, což se o Číně říci nedá.
Jak na tebe působily ty monstrózní kolosy staveb?
Čína měla vždycky velkolepé stavby, jako Velkou čínskou zeď, ale co se týče toho moderního, to vyrašilo strašně narychlo a je to moderní historie. Ta masová betonová výstavba vznikla za posledních 30 let. Oni mají to štěstí, že to před nimi, ty stavby a techniku, už někdo zkusil a ví, co je dobré. S tím souvisí i jejich infrastruktura. Všechno extra super moderní. Když se vláda rozhodne postavit tady metro, tak se tady postaví a když ten pozemek nemají, tak si ho znárodní.
A co doprava? Vyzkoušel si jejich slavné rychlovlaky?
Doprava je tady opravdu dostupná. Je tady všechno, autobusy, přívozy, trajekty, vnitrostátní lety. Není to tak kvalitní, jako jsme zvyklí v Evropě, ale předčilo to naše očekávání. Vesměs se ale člověk po Číně dostane levně, rychle a fakt dobře. Svezli jsme se i rychlovlakem, který jel 430 km/h, ten jezdí mezi letištěm a městem a ujede 30 km za 7 minut. Ty lístky jsou tam ale tak strašně levný, že to na sobě prostě nemůže vydělávat a pro tu zemi to musí být hrozně ekonomicky nevýhodné. Jezdili jsme i „spacími vlaky“, ty jsou pomalejší. Je zajímavé, jak se mění složení obyvatelstva podle těch vlaků, ono se to totiž stupňuje s cenou. V těch spacích vlacích lidé i kouří, občas si odplivnou na podlahu a jedí tam instantní polívky. My jsme sdíleli kupé s čínskou rodinkou a oni bylo ohleduplní, ale stejně jsme kroutili hlavou, co vyvádí ty děti za blbosti a kolik toho sežerou a ušpiní.byl to super zážitek. Ty postýlky tam jsou takový úzký, ale není to brutální nekomfort a normálně jsme se vyspali.
„Ve spacích vlacích lidé i kouří, občas si odplivnou na podlahu a jedí tam instantní polívky.“
Nebáli jste se tam usnout? Že vás někdo okrade, nebo tak?
Ne. Takhle se dá výborně cestovat. V Číně s kriminalitou vůbec není problém. Negativní zkušenosti tohohle typu jsme prostě neměli. Jediné, s čím jsme ty špatné zkušenosti měli, tak to je ta jejich kultura. Hrozně nám vadilo, jak jsou hluční a všude plivou. Ale není to nic, co by člověka ohrožovalo.
