Pokud váháte nad prací v zahraničí, tak tenhle článek je právě pro vás. V tomto článku bych vás ráda seznámila s mojí zkušeností práce u italského jezera Lago di Idro, kam jsem jela jako dětská animátorka pracovat do kempu.
Jak to celé začalo
Bylo mi čerstvě osmnáct let, měla jsem před maturitou a přijímacími zkouškami na vysokou školu, ale myšlenkami jsem stále odbíhala k plánům na léto. Věděla jsem, že bych chtěla do zahraničí, zlepšit si jazykové znalosti, poznat nové lidi a kulturu. Jednoho dne na mě na sociálních sítích vyskočil profil agentury Czech-us, já neváhala ani minutu, ihned jsem se spojila s koordinátorkou práce v německy mluvících zemích Monikou. Vyplnila jsem svoje CV a pak jen čekala, kam dostanu nabídku. Nabídka přišla za necelý měsíc, a to právě k jezeru Lago di Idro, kam jsem jela pracovat na dva měsíce jako dětská animátorka. Ze začátku jsem měla obavy, zda se domluvím, zda zvládnu pracovat sama někde v cizí zemi, a to na tak dlouhou dobu.
Obavy byly zbytečné, protože jsem díky svému odhodlání vyjít ze své komfortní zóny prožila to nejhezčí léto v životě.
Začátky
První týden byl v duchu seznamování se s novým prostředím, lidmi a prací. Náplň mojí práce, jakožto dětské animátorky, spočívala ve vymýšlení programu pro děti ve věku 5-15 let. Výhodou mé práce byla volná ruka ve vytváření jednotlivých aktivit pro děti. S dětmi v klubu jsem mluvila německy a anglicky.
Jak vypadal můj pracovní den
Pracovala jsem šest dnů v týdnu 8 hodin denně. Svůj pracovní den jsem začínala v 9 hodin, a jelikož jsem ranní ptáče, tak jsem si ráno přivstala, abych si stihla zasportovat. Kolem kempu byly upravené stezky nabízející krásné výhledy na jezero, které jsem přímo vybízely k ranním běhům. Dopoledne jsem pracovala většinou tři hodiny, tedy do 12 hodin a pak jsem měla polední pauzu na oběd. Věc, kterou jsem si na Itálii hodně oblíbila byly siesty, tedy polední odpočinek. To znamená, že po obědě nemusíte pospíchat zpět k práci, ale máte většinou hodinu a půl volno. Já jsem většinou chodila k vodě, načerpat sluníčko, a hlavně energii na odpolední program. Odpoledne jsem pracovala zhruba od 2 do 7. Musím říct, že s dětmi jsem se opravdu nenudila. Snažila jsem se vymýšlet aktivity, abychom trávili, co nejvíce času venku a v pohybu. V programu se často objevovaly míčové hry, ke kterým jsem využívala venkovní volejbalové hřiště před klubem. Chodili jsme také skrz kemp hledat poklad, sbírali jsme kamínky, nebo jen tak blbnuli. Za deštivého počasí jsme své útočiště hledali v dětském klubíku, kde jsme vytvářeli nebo hráli deskové hry.
Takhle vypadalo šest dnů v týdnu, přičemž zbývající jeden den byl volný a já mohla objevovat tamější přírodu nebo vyjet prozkoumávat okolní italská města. Během mého pobytu jsem stihla se svými přáteli navštívit například Benátky, Brescii a města okolo jezera Lago di Garda. Zároveň okolí kempu lákalo svou širokou nabídkou adrenalinových sportů, například Ferraty, Canyoning, Paragliding a Mountain biking. Já sama se odvážila na Ferratu (mimochodem, jako zaměstnanec kempu jsem měla výbavu zadarmo vypůjčenou) a mohu stoprocentně všem doporučit!
Jak jsem se od dětí dostala na recepci a pak na bar
Práce s dětmi mi dělala upřímnou radost, protože jsem se díky nim naučila mluvit beze strachu a zároveň mi společně strávený čas dával hodně pozitivní dětské energie do života. Jelikož jsem ale člověk, co rád zkouší nové věci, tak jsem projevila zájem pracovat v době největší sezóny, tedy na přelomu července a srpna, na recepci (kde v tu dobu potřebovali pomoc s přijíždějícími hosty). Sám majitel kempu mi nabízel už předtím práci na recepci, protože viděl mou komunikativní němčinu a angličtinu. A tak jsem ze dne na den začala odpoledne pracovat na recepci (dopoledne jsem stále byla animátorka). Práce to byla naprosto odlišná od práce s dětmi. Největší rozdíl jsem vnímala v tom, že jsem se musela chovat a mluvit formálněji a naučit se komunikovat s lidmi v různých situacích. Měla jsem na starosti přijímat hosty, udělat s nimi check-in, ukázat plánek kempu a vyřešit další náležitosti příjezdu. Zároveň jsem byla postavená do situací, kdy jsem jako recepční řešila s hosty všelijaké problémy, se kterými za námi chodili. Ne vždy to byly příjemné situace, ale právě to pro mě bylo obrovskou zkouškou, za kterou jsem teď vděčná.
Ke konci léta náhle odešel jeden z číšníků z restaurace a chyběla jim pomocná síla. Byl konec sezóny, takže na recepci nebyla skoro žádná práce. A jelikož jsem dříve pracovala v kavárně, tak mi nabídli, jestli bych si nechtěla zkusit práci servírky. Zaučila jsem se asi během jednoho dne, protože jsem měla zkušenosti z předešlé práce v kavárně a tušila, jak to v takovémto prostředí asi funguje.
Nakonec jsem vyzkoušela tři různé zaměstnání, každé v úplně jiném prostředí.
Proč zrovna do Itálie? A co mi Itálie přinesla?
Jakožto milovník italského jídla jsem nemusela o volbě práce v kempu v Itálii dlouho přemýšlet. Navíc jsem později zjistila, že italské pracovní prostředí se vyznačuje silným smyslem pro kamarádství a spolupráci, takže jsem si nemohla vybrat lépe. Pobyt tam mi ukázal, že Italové žijí opravdu svým srdcem a umí si užívat života. Umožnilo mi to, jak jsem již předtím zmiňovala přizpůsobit se životnímu italskému tempu a ocenit umění „dolce far niente“ – sladkost nicnedělání. A myslím si, že právě tohle tempo zklidnilo mě a moji mysl a já tak měla možnost poznat samu sebe.
Zároveň finanční ohodnocení je nadprůměrné s porovnáním brigád v České republice, což byla také velká výhoda.
Itálie mi přinesla nejen plno nových zkušeností, ale především nová přátelství. Jedno takové jsem našla se svou spolubydlící.
Hlavní věcí, co jsem si z celé této zkušenosti odnesla je větší víra v sebe samu, to že jsem schopná si sama zařídit věci. Naučilo mě to nikdy nemít strach udělat krok do neznáma, protože každé vyjetí z komfortní zóny nás může nasměrovat na novou životní cestu.
Proto bych závěrem, z celého srdce všem tuto možnost odcestovat a pracovat v zahraničí doporučila, protože vám s naprostou jistotou slibuju, že si to užijete.
Vstříc novým dobrodružstvím,
Klára
