Důvody jsou prosté, a to: poznat něco nového, novou kulturu, nove myšlení, nové lidi, nejvíce ze všeho mě ale děsila představa zůstat v České republice po celý zbytek života, pracovat pondělí – pátek od osmi do pěti, jednou za rok odjet na dva týdny na dovolenou, udělat sto fotek a říkat, jak to bylo super a za měsíc si z toho nic nepamatovat.
Proto když nemám žádné závazky, rozhodl jsem se odcestovat. Mojí destinací se stal Londýn, vždy jsem si přál žít v Londýně, odjakživa mě fascinoval. Tudíž za pomoci agentury Czech-us a především Michaely Siberové, která mi ve všem moc pomohla a můj sen víceméně zrealizovala.
Vše proběhlo hladce, přihlásil jsem se do programu, napsal jsem svůj životopis, koupil letenku a 15. srpna 2014 jsem v 7 ráno odletěl vstříc novým zážitkům.
Po příletu do Londýna následoval přesun do anglické agentury, která zajišťuje ubytování. Agentura sídlí ve čtvrti Leyton, kde vlastni několik domů, které pronajímá cizincům, kteří tu hledají práci. Dům sdílím se třemi kluky ze Španělska, jednou slečnou z Francie, klukem z České republiky a pokoj sdílím s klukem z Francie. Vše je bez problémů, co se týče čistoty, tak se nemusíte ničeho obávat, lide jsou čistotní a k ostatním nájemníkům vstřícní, a pokud něco nevíte, tak vám poradí.
Ubytování tedy proběhlo v pořádku a já se vydal do další pobočky agentury, kde mi domluvili schůzku ohledně NIN (national insurance number), dali mi anglickou sim kartu a zařídili finální pohovor v kanceláři, která se zabývá konzultací životopisu a posílá vám termíny pohovoru nebo trialu kvůli sehnání práce.
První schůzku jsem měl hned další den, byl to pohovor, tudíž se mě ptali jen na základní věci: jak dlouho tu chci byt, proč jsem tady, atd. Hned po pohovoru jsem jel na trial do jedné francouzské restaurace na pozici commis waiter, toto jsem absolvoval ještě dvakrát, tudíž mě čekaly tři perné dny, ale potom se mi ozvali z jedné restaurace, kde jsem se líbil, a nabídli mi práci. Jelikož i mně se tam líbilo, bez váhání jsem to přijal.
Život v Londýně
Co se týče lidí žijících v Londýně, tak jako jednu z prvních věcí co zpozorujete je, že lidé se k sobě chovají mnohem přívětivěji než v Čechách. Pokud nemůžete něco najít a zeptáte se na chodníku, tak Vám okamžitě pomůžou a když nevědí, tak použijí internet a adresu vám najdou, div vás nedovedou na požadovanou adresu.
I když jsem žil celý život v Praze, tak mě Londýn nepřestává udivovat svojí velikostí a rozmanitostí, opravdu každý den můžete něco podniknout. Ať jste fanoušek hudby, fotbalu, jídla, umění, divadla, filmu, tak stačí zabrousit na internet a vygooglit si, co potřebujete a vždy najdete něco, co vás zaujme.
Určitě i vás zajímají ceny v Londýně, největší rozdíl je určitě v městské dopravě, kde měsíčně platím za dopravu po Londýně 141 liber a mohu jezdit libovolně metrem v zónách 1-3 a autobusy mam zdarma po celém Londýně, ceny jídla se tu pohybují stejně jako v České republice, další věcí, která je dražší, je ubytování, ale na druhou stranu: platy jsou odpovídající cenám, takže při střízlivém hospodařeni nebudete mít problém vyjít s penězi a i si něco ušetřit. Pokud vás zajímá oblečení, tak mám pro vás dobrou zprávu, kvalitní oblečení tu seženete za opravdu malé peníze, například zimní bunda, která v Čechách stoji 2500,-Kc, je v Anglii za 35 liber…
Pokud i vás láká změna a chcete udělat něco pro svou budoucnost, tak opravdu neváhejte, nečekejte na ostatní a odjeďte sami, osamostatníte se a poznáte spoustu nových věcí, sice budete pracovat jako normální člověk, ale naučíte se jazyk, zažijete spoustu nových zážitků a věřte, ze nebudete litovat. Potkal jsem tu již hodně lidí a ani jeden z nich neříkal, že by litoval a nevidím důvod, proč by lhal…
Takže pokud jste dočetli až sem, gratuluji, a doufám, že vyrazíte do Londýna nebo někam jinam do ciziny, ať na základě mého či cizího doporučení, určitě neuděláte chybu.
Děkujeme Jiřímu Princovi za zaslání svého příběhu.