Jeden rok pracoval v Sydney, druhý se vypravil za studiem do města Gold Coast. Z bytu v mrakodrapu, doslova pár kroků od pláže, sledoval malebné západy slunce. Pobyt u protinožců teď Kamil z Bratislavy využívá při své práci jako koordinátor australských programů. Jedinečnost Austrálie podle něj ale nespočívá jen v okouzlující přírodě, ale také v kvalitním vzdělávacím systému, který láká studenty z celého světa.
Kamil se do Austrálie vypravil před třemi lety, ve chvíli, kdy měl poslední možnost využít Work and Holiday víza. Na ně totiž dosáhnou jen cestovatelé z různých koutů světa, kteří neoslavili třicátý prvý rok života. Zatímco jinému třicátníkovi by jistě dělalo problém odpoutat se od zajetých kolejí práce za počítačem, sedmi šálků kávy denně a myšlenek na hypotéku nebo jiných závazků, Kamilova cesta do Austrálie byla přirozenou volbou. “Na Slovensku jsem měl smlouvu v jedné kanceláři na dobu určitou a když se její platnost blížila ke konci, rozhodli jsme se s tehdejší partnerkou odjet. Ještě předtím jsme chvíli žili ve Spojených státech a ve Velké Británii, takže mi dávalo smysl podívat se i do Austrálie. Navíc šlo o jedinečnou příležitost, po třicítce bych Work and Holiday víza už nedostal,” říká Kamil.
Ono se sice říká, že Austrálie je drahá, ale když se na to podívám procentuálně, tak nájem mě stál nějakých třicet procent příjmů.
Najít práci v Sydney bylo pro Kamila obtížnější. Rozhodl se totiž, že se nespokojí s jakýmkoli zaměstnáním jen proto, aby měl příjem, ale bude hledat pozici, která mu doopravdy sedne. „Chodil jsem na pohovory, poslal víc jak sto životopisů, ale v jednu chvíli začaly peníze docházet,“ přiznává Kamil. Potom natrefil na manažera baru v centru města, který čirou náhodou pocházel z Kamilovy rodné krajiny. Slovo dalo slovo a z Kamila se stal barman. Jenže hned druhý týden na to se mu konečně ozvaly z asociace TAPS, jež v Austrálii sdružuje mzdové účetní firem, s tím, že pro něj mají práci. Zaměstnání v baru si i přesto Kamil ponechal jako brigádu.
„V baru se mi zalíbilo, s lidmi tam jsem si sedl. V asociaci mě zase těšily takové drobnosti jako donáška ovoce do kanceláří,“ dodává Kamil. O finance by ale podle Kamila nebyla nouze ani v případě, pokud by docházel jenom do jednoho zaměstnání. „Nebyl jsem tlačený tím, že bych potřeboval život v Sydney utáhnout. Ono se sice říká, že Austrálie je drahá, ale když se na to podívám procentuálně, tak nájem mě stál nějakých třicet procent příjmů. V Bratislavě to přitom nyní atakuje víc jak čtyřicet procent,“ vysvětluje.
Do Austrálie navzdory koronaviru
Současnou Kamilovu práci koordinátora australských programům stěžuje pandemie koronaviru. Hranice kontinentu jsou pro české a slovenské dobrodruhy, které láká život na druhé straně zeměkoule, zavřené. I přesto se podle Kamila pro plánování budoucí cesty za protinožci něco dělat dá.
Na čem lidé nejčastěji při žádosti o víza pohoří, je podmínka alespoň dvou odstudovaných let na vysoké škole.
„Před pár týdny přišla informace od australské vlády, že lidé ze zahraničí mohou podávat žádosti o studentská víza a ambasády je už budou schvalovat. Nicméně samotná žádost musí být spojená s konkrétním datem nástupu do školy. Takže se dá určit nějaký fiktivní termín a čekat, kdy se víza schválí. Tímto opatřením se tamější vláda snaží najít způsob, jak odlehčit ambasádám ve chvíli, kdy se hranice otevřou, aby žádostmi nebyly zahlcené,“ vysvětluje Kamil.
S lidmi, kterým je přesný čas odjezdu jedno, a naopak důležitá je pro ně vidina vytoužené cesty do Austrálie, plánuje už nyní Kamil třeba místo pobytu, školu nebo konkrétní obor, který chtějí studovat. Za normálních okolností uděluje Austrálie Work and Holiday víza dvěma stům Slováků každý rok. Jedním z nich byl před třemi lety právě i Kamil. „Existují konkrétní podmínky, které člověk musí splnit. Po jejich splnění není problém víza získat. Na čem lidé nejčastěji pohoří je podmínka alespoň dvou odstudovaných let na vysoké škole. Ostatní se dá snadno doplnit. Já si například musel udělat mezinárodní certifikát ze znalostí angličtiny,“ dodává Kamil.
Škola na zlatém pobřeží
S počátkem druhého roku v Austrálii se Kamil vydal do města na východním pobřeží příznačně nazvaného Gold Coast. Na surfařských plážích totiž hned za rozloženými slunečníky trčí proti obloze skleněné mrakodrapy. V jednom z nich, v 22. patře, Kamil bydlel. Ráno ho probouzely pohádkové východy slunce, a když vycházel z budovy do školy, přes ulici ho zdravila písčitá pláž.
Své australské studium strávil Kamil na škole Envirotech a za obor si vybral marketingovou komunikaci. „Kurz zabíral jeden a půl dne týdně, takže mi nedělalo problém naladit se na studentský režim,“ usmívá se Kamil.
Dost často se naše práce točila kolem sociálních sítí, protože ty jsou hudbou dneška.
V rámci praktické části výuky se mezinárodní studenti rozdělovali do skupinek, v nichž navrhovali nejrůznější marketingové strategie. „Zadáním bylo například otevření nového food trucku. Vyučující nám určil budget a pak to bylo na nás. Rozhodli jsme se třeba, že si vezmeme úvěr, protože firma už nějaký obrat má. Dokoupili jsme food truck, ‚obrendovali ho‘ a začali navštěvovat lokální markety, abychom se zviditelnili. Vytiskli jsme letáky a roznášeli je do schránek. Prostě jsme plánovali věci, které je možné odpozorovat a zároveň aplikovat do reálného života. Dost často se naše práce točila kolem sociálních sítí, protože ty jsou hudbou dneška. Také jsme měli možnost vytvořit vizuální reklamu pomocí webového nástroje. Škola, na níž jsem studoval, se snaží být šetrná k životnímu prostředí, takže jsme obecně nepoužívali žádné papíry. Všechny studijní materiály byly jen na počítači.“
Pocukrované ostrovy
Ke každému dlouhodobému studijnímu nebo pracovnímu pobytu v zahraničí neodmyslitelně patří poznávání tamější krajiny. Kamil tak navštívil třeba „zahradní město“ Melbourne nebo centrum byznysu Brisbane. Největším zážitkem pro něj nicméně byl dvoutýdenní výlet s pronajatým obytným vozem po východním pobřeží. Na cestě objevil místo, o kterém dříve neslyšel – ostrovy Whitsunday. Ty připomínají planetu, kterou by si nevymysleli ani tvůrci Star Wars. „Tamější pláže tvoří písek s největším podílem křemíku na světě,“ vysvětluje Kamil, proč ostrovy vypadají, jako by je někdo pocukroval.
V rámci čtrnáctidenního výletu si Kamil všiml, že Australané dokázali svou zemi, proslavenou nebezpečím a hrůzami v podobě jedovatých tvorů, přizpůsobit běžnému turistickému objevování. Člověk se zkrátka nemusí bát, že zůstane trčet obklopený z jedné strany pouští a z druhé oceánem. „Úroveň služeb byla velmi dobře zvládnutá. Každý kamp či odpočívadlo měly označené, zdali je tam záchod, sprcha a jestli se tam dá přespat,” říká Kamil.
Podle něj je důležité si uvědomit, že nejen příroda a lokalita dělají z Austrálie jedinečnou zemi. „Sektor mezinárodního studentstva patří, pokud se nemýlím, mezi top tři příjmové složky pro australskou státní kasu, takže si na něm tamější vláda zakládá. Chce zkrátka poskytnout kvalitní služby a poskytovat studium, které by bylo mezinárodně uznávané,“ míní Kamil.
Ještě jednu přednost australského kontinentu Kamil zmiňuje – její obyvatele. „Líbily se mi na nich takové pozitivní maličkosti. Například to, že se v hromadné dopravě děkuje řidiči za to, že nás někam dovezl. Silniční kultura je navíc v Austrálii úplně někde jinde,“ míní Kamil s tím, že jsou australští motoristé daleko ohleduplnější a uctivější než jejich slovenští a čeští protějšci. „Dokážu si živě představit, jak tady na Slovensku při vyjíždění z parkovacího místa na vás někdo troubí a strašně pospíchá a nechce být zdržován ani o sekundu. V Austrálii řidič zastavil, počkal, dal mi prostor, až si vycouvám. Je to tolerantnější a lidštější. To jsou highlighty, které se snažím přinést do naší kultury, protože jsem se u nich cítil dobře,“ dodává Kamil.
V případě dotazů se nebojte na Kamila obrátit.
KAMIL GLINSKÝ (Injoy Agency), Program Coordinator, E-mail: kamil@australiaonline.sk
