V novém díle podcastu Go Global: Odvaha vyrazit si povídáme s Izzy, která strávila dvě léta pracovně v Americe. Nejprve jako plavčík u Washingtonu, poté jako prodavačka zmrzliny na pláži v Jižní Karolíně. Jaké bylo překonat strach, odjet sama a poznat americkou mentalitu? Co ji pobyt naučil a jak se změnila? Inspiruj se jejím příběhem a zjisti, proč by každý mladý člověk měl vycestovat do zahraničí alespoň na chvíli.
Raději čteš? Přečti si shrnutí rozhovoru.
Jak ses vlastně dostala k tomu, že jsi vyjela do USA? Bylo to něco, o čem jsi dlouho snila, nebo to bylo spontánní rozhodnutí?
Amerika byla můj velký sen. Chtěla jsem zažít, jaké to je tam skutečně žít a pracovat. Jenže jsem byla strašně bojácná a nedokázala jsem si představit, že bych tam jela sama. Domluvila jsem se s kamarádkou, ale ta to nakonec zrušila. Už jsem to chtěla vzdát, ale koordinátorka z agentury mě podpořila a přesvědčila mě, že to zvládnu. A bylo to nejlepší rozhodnutí mého života!
Koordinátorka mi taky doporučila práci plavčika. Bylo to vtipný, protože jsem pořádně ani neuměla plavat. Prošla jsem ale kurzem, kde jsem potkala spoustu skvělých lidí a byla jsem připravená.
Jaké byly první dny po příjezdu? Jak ses adaptovala?
Bylo to hodně náročné. První týden jsem byla dost vystrašená, ale postupně jsem si zvykla. První rok jsem pracovala jako plavčík u Washingtonu DC. Byla to fajn práce. Měla jsem svůj bazén, kde chodili pořád stejní lidé – místní rodiny, které tam žily. Nebylo to jako veřejné bazény u nás, kde se každý den střídají úplně jiní lidé. Tady se s tebou lidé fakt seznamovali, nosili mi třeba jídlo a bylo to strašně fajn. Naštěstí jsem nemusela řešit horší věci, než nějaká odřená kolena.
A jaké byly podmínky, bydlení, peníze?
Bydleli jsme v bytě, bylo nás pět – tři kluci a dvě holky. Každý pokoj měl vlastní koupelnu, takže to bylo super. Co se týče financí, tak jsem si vydělala dost na to, abych mohla po práci cestovat.
Pak ses rozhodla změnit zaměstnání a prodávat zmrzlinu na pláži. Proč ta změna?
Viděla jsem děvčata, jak na pláži tlačí vozík se zmrzlinou a zvoní zvonečkem, a přišlo mi to jako hrozně fajn práce. Navíc si hodně vydělaly na dýškách. Tak jsem si řekla, že to taky zkusím!
Bylo to náročnější než práce plavčíka?
Určitě! Tlačit vozík v písku není sranda. První dny mě bolelo celé tělo. Ale zároveň to byla skvělá práce, protože jsem se bavila s lidmi, poznala spoustu Američanů a zlepšila si angličtinu.
Co ti tahle zkušenost dála do života?
Neuvěřitelně moc. Naučila jsem se samostatnosti, zlepšila si angličtinu, poznala nové přátele z celého světa. Navíc mi to otevřelo dveře k vysněné práci – dnes pracuji pro agenturu, která mi tuto cestu umožnila.
Jaký bys dala vzkaz lidem, kteří uvažují o Work and Travel?
Ať neváhají! Každý má v životě možnost vyzkoušet něco nového a tenhle program je skvělá cesta.
