Už od mala jsem chtěl vycestovat někam do zahraničí, ať za kulturou, prací nebo jídlem. Tenhle sen už se mi splnil a právě ho prožívám.
Před rokem jsem dokončil maturitní obor se zaměřením na gastronomii a i když jsem nějakou dobu pracoval v české kuchyni, tak jsem věděl, že tudy moje cesta nepovede. Gastronomie v Čechách se dle mého názoru přestala posouvat dál před deseti lety a najít slušný podnik, kde nebudete potit krev a kde se naučíte spoustu moderních technik a postupů, je velice obtížné. Začal jsem si shánět všechny informace, co je potřeba k vycestování do Anglie, ale po Brexitu je to o dost složitější, než jsem si představoval.
Tím pádem byla jasná volba Irsko.
Sháněl jsem byt na pronájem v Dublinu, že bych letěl na vlastní pěst, ale sehnat ubytování tady je upřímně katastrofa, v porovnání cena–výkon. Tak jsem se obrátil na agenturu a ta mi zajistila bydlení i pracovní pohovory. Od prosince minulého roku jsem byl v kontaktu s Lucií, která mi se vším pomáhala a stále pomáhá, když je nějaký problém. Vysvětlila mi, co si vše potřebuji vyřídit ohledně odvodu daní, cestovních dokladů, bankovního účtu a spoustu dalšího.
První dny v Dublinu
Když se blížil datum odletu, tak jsem se nemohl dočkat. Nikdy jsem se nebál riskovat, takže to bylo bez zbytečného stresu… jako bych letěl na dovolenou. Po příletu do Dublinu jsem se na letišti sešel se slečnou z agentury, která mi vysvětlila, jak se dostanu do nového domova. Vše proběhlo hladce, bez komplikací. Zabydlel jsem se a připravoval jsem se na pohovor.
Dva dny po příletu jsem měl pracovní pohovor s šéfkuchařem, který má na starost spoustu restaurací v centru Dublinu. Pohovor probíhal nad mé očekávání, přístup lidí tady je úplně jiný než v Čechách, jednání s úsměvem a přízní. Vše klaplo a mě čekaly první dny v práci.
Bez práce nejsou koláče
Teď pracuji už čtyři měsíce v restauraci v centru Dublinu. Začínal jsem jako Commis Chef, hned na přípravě pokrmů. Ze začátku předkrmy a dezerty a teď už ve své sekci zastávam práci Chef de Partie a jsem tam, kde je potřeba. Ale není to pro každého. Práce v gastru je opravdu náročná – jak fyzicky, tak psychicky, končí se pozdě večer a volné víkendy jsou opravdovou výjimkou.
V kuchyni, kde vařím, je většina personálu z Brazílie. Celkově v Dublinu je velké množství přistěhovalců, to bylo pro mě zklamání, protože na trénování angličtiny to moc není, v práci se toho anglicky moc nepřiučím, spíše učím já. A s Irským přízvukem je to taky oříšek. První měsíc jsem měl pocit, že nejsem ani v anglicky mluvící zemi. Každopádně postupem času se vše zlepšuje. Pro mě je nejlepší na naučení komunikace s lidmi v barech, po dvou pivech už se to rozmluví a jde to samo.
Ohledně financí je to tu ve finále úplná nádhera – ve srovnání s Českem. Sice tu pivo v baru stojí 5-10€, taktéž některý potraviny jsou o něco dražší, ale tomu odpovídá výplata. Minimum je tu něco okolo 11€/h a když už jste třeba Chef de Partie, tak je to zase o něčem jiném.
Nic není jen růžové
Co se týče problémů, které jsem tu měl, tak to bylo ohledně PPS number. To mi přišlo nečekaně rychle, za 25 dní, ale byly problémy s vrácením emergency tax, což je polovina z výplaty. Nakonec jsem se po třech měsících dočkal, o nic jsem nepřišel a za to bych chtěl poděkovat Lucii, která mi s tím hodně pomohla. Žít s poloviční výplatou takovou dobu není nic moc. Tím navazuji na předražené nájmy, za stejnou cenu sdíleného pokoje tady, si v Čechách pronajmete menší byt. Pobyt zde má své pro i proti.
Práce mě naplňuje a vydělám si tu řádný obnos.
Kdybych to měl shrnout, tak u mě určitě převládá to kladné. Do práce chodím rád, protože mě naplňuje, vydělám si tu řádný obnos, navázal jsem nové kontakty, když se vydaří volno, tak se dostanu i za zábavou. Je toho víc, co jsem zde ani neuvedl, protože těch zážitků je spousta…
Petr
