Většina lidí zvolí práci plavčíka u bazénu. Proč ses ty rozhodla pro oceán?
Většina lidí pracuje u bazénu, protože příjímací zkoušky jsou tam jednodušší a mnoho agentur dokonce nabízí jen tuhle variantu. Shodou okolností, Czech – us je u nás jediná firma, která nabízí i plavčíka u oceánu. Mně ale ty zkoušky připadaly směšně jednoduché, ale chápu, že lidé, kteří neplavali závodně, je můžou zvládat obtížněji. Já jsem se plavání nebála a nechtěla jsem jít na bazén, přišlo mi to jako nuda. Život na pláži je živější, záchrany jsou četnější. Nakonec jsem sice za celé léto měla záchranu jedinou, na bazénu se to ale většinou nestane vůbec. Oceán je volba pro akčnější lidi a já rozhodně akční člověk jsem.
Jak vypadá denní rutina plážového plavčíka?
Budíček v osm ráno, v devět ráno sraz ve ware house – tam si plavčíci vyzvednou plováky, rozdělí se, na jaký stand půjdeš a v půl desáté už musí být všichni připraveni. Pondělky, středy a pátky byly zpestřené ranním hodinovým tréninkem. Plavání, běh, posilování, vždy něco jiného. Byla to zábavná příležitost se potkat s ostatními plavčíky – bylo nás zhruba 70.
Když jsi měla za celé léto jen jednu záchranu, jak ti sezení celý den na pláži ubíhalo?
Usnout se tam úplně nedá. Na pláži jsou s tebou totiž další boardguardi, takže tam nikdy nejsi sám. Práce utíkala rozdílně – podle toho, kolik lidí tam bylo. Můžeš se procházet po pláži a vypískávát lidi, pokud jsou moc daleko. Občas si taky někdo přijde stěžovat, že ostatní na pláži poslouchají moc hlasitě hudbu. Hodinu máš pauzu na oběd, kdy jsem chodila plavat nebo běhat. Není to taková nuda, jakou si člověk představí.
Být plavčíkem má spoustu výhod – vstupy zadarmo i koncerty.
Vracíš se každý den na stejné místo?
Jak kdy. Když ale potom zůstáváš pracovat na stejném standu, místní si tě oblíbí a nosí ti i jídlo a pití. V 5:30 je konec, odklidíš svůj stand, vracíš se zpět do ware house, nahlásíš statistiky – to znamená, jaká byly za ten den lékařská ošetření (od nalepení náplasti přes ožehnutí medúzou až po infarkt). Potom máš volnej čas. Ten trávíš většinou s ostatními plavčíky nebo americkými kamarády. Vaříte si a buď chodíte na párty, nebo chillujete na pláži. Každou neděli tam byly koncerty na lodi. Já jsem potom zjistila, že spousta těch kapel a zpěváků má celosvětové turné a my jsme tam chodívali zadarmo. Plavčíci platit nemusí.
Součástí Work and Travel je následné cestování. Kam ses podívala ty?
Já jsem cestovala přesně měsíc. Přiletěli za mnou dva kamarádi z Čech a vyrazili jsme na Západní pobřeží ještě s kamarádkou, kterou jsem potkala díky práci. Projeli jsme klasické kolečko v Kalifornii – San Diego, Los Angeles, Yosemite, Las Vegas, Gran Canyon a mnoho dalšího. Bylo to opravdu skvělé, jen jsme chtěli zvládnout vidět co nejvíc a všechno jsme hodně rychle prolítli. Konec svého cestování jsem završila čtyřmi dny v New Yorku. Na západě je cestovní ruch úplně jiný než na východě. Víc komerční a jsou tam na turisty více připraveni.
Místa jak z wishlistu skoro každého cestovatele. Co tě uchvátilo úplně nejvíc?
Nejvíc se mi líbil ten život v Americe. Když jsem pracovala jako plavčík, připadala jsem si jako že nejsem žádný turista. Byla jsem tam doma, pracující a se svým bytem. Během cestování se mi líbilo všechno. Každé místo má něco do sebe.
Pohovoru na americké ambasádě není vůbec důvod se bát.
Co bylo nutné udělat pro to, abys odjela do USA?
Naprostá většina lidí zařizuje WaT přes agenturu. Mně Czech – us zařídil všechna víza a potřebné dokumenty a podklady. Tyhle dokumenty jen povyplňuješ, podepíšeš a pak jdeš na ambasádu. Dnes se v podstatě všechno vyplňuje online. Pohovor na ambasádě trvá deset minut, spousta lidí se ho bojí, ale vůbec není čeho. Následně děláš pohovor přes Skype se zaměstnavatelem, který je taky úplně v pohodě. Také mi poslali kontakty na lidi, kteří s tebou jedou poprvé a na lidi, kteří tam byli v minulých letech a na které se můžeš obrátit s dotazy. V 90% případů ti dokonce zařídí ubytování, já jsem si ho ale hledala přes zaměstnavatele sama.
Plážový plavčík má lepší plat než plavčík u bazénu.
Co se týče financí – kolik si plavčík vydělá?
To, co jsem si za léto vydělala, mi stačilo pokrýt počáteční náklady, měsíční cestování a něco jsem si ještě přivezla domů. Popravdě jsem nijak nešetřila, koupila jsem si nejnovější Iphone, chodila jsem na večeře… Plážový plavčík si vydělá obecně víc než ten bazénový. North Myrtle Beach byla malá lokalita, takže to tam bylo levné. Navíc se mi několik měsíců po příjezdu domů vrátily daně. Určitě záleží, kolik hodin týdně člověk pracuje, kde žije, v jakém státě a kolik utrácí. Neslyšela jsem ale o nikom, kdo by se domů vrátil v mínusu.
Co doporučuješ lidem, kteří váhají, zda mají vyjet?
Neváhejte. Nepřemýšlejte. Navíc, všechno plánování mě nabilo takovou energií, že celý WaT pro mě trval o měsíc déle. Bylo tam tolik lidí, u kterých jsem se divila, jak mohli ten pracovní pohovor zvládnout, takže se rozhodně nebojte angličtiny. Je tam spousta Čechů a Slováků, kteří vám pomohou a hodně Američanů kteří to pochopí. Jestli se bojíte plavat, tak běžte na bazénového plavčíka, pokud se sami netopíte, tak se není čeho bát.
