Část 1
Konec února, sedíme s Kájou v mekáči na kafíčku a klasicky na holky probíráme život a co dál. Já jsem zrovna dokončila vejšku, Kája už má po studiu a pracuje, ale pořád nás to obě táhne do světa. Obě dvě jsme nějakou dobu v zahraničí žily, společně jsme prožily super léto v Americe jako plavčice. Kája pak byla ještě během studia v Portugalsku na Erasmu. Amerika už pro nás byla bohužel nedostupná, mě to táhlo (a stále táhne) do Kanady, tam je to ale s vízem jako s loterií – doufáš, že se poštěstí a vytáhnou tvoje jméno z kupy dalších lidí. Nejdostupnějším se tedy jevil Londýn. Je to kousek. Víza nevyžadují. Počáteční náklady celkem nízké. A Londýn je prostě boží. Kája předtím v Anglii nebyla, tak proč se nepodívat do nový země. Ten den jsme se tedy rozhodly. Zkusíme a odstěhujeme se do Londýna!
Hned jsme začaly hledat informace, domlouvat schůzky v agentuře, shánět peníze. Během jednoho měsíce jsme vše zařídily a byly jsme ready odcestovat. Já jsem to měla mnohem jednodušší než Kája. Tím, že jsem byla nezaměstnaná, bylo dost času na obíhání úřadů, balení a tak. Kája pracovala normálně na fulltime a její práce byla dost často jinde než v Praze, takže to pro ni bylo dost hektický. I s tím, že se musela odstěhovat z pražského bytu a najít někoho za sebe.
Zařizování začalo nejdřív mojí návštěvou v Czech-us agentuře, kde jsem měla schůzku s Helčou, koordinátorkou programu Práce v zahraničí. Helča byla super, odpověděla na všechny naše dotazy, a že jich bylo! Dala mi bližší info, poptala se mě na moje pracovní zkušenosti a lehce mě přezkoušela z angličtiny. Já jsem vše hned samozřejmě datlovala Káje. Tolik telefonátů a skype konferencí, kolik jich proběhlo za ten měsíc, jsme neměly za celý život, a to se známe už od kočáru.
Co se týče zařizování v rámci agentury, tam nás nejdřív čekal Skype pohovor s Gabčou, což je Londýnská koordinátorka. Pohovor jsem si s ní sjednala sama, dohodly jsme se na konkrétní datum a čas. Klasicky jsem z toho byla trochu nervózka, ale ve finále nebyl vůbec důvod. „Pohovor“ trval ani ne pět minut, nejdřív jsme v rychlosti pokecaly v češtině, pak mi Gabča řekla, ať ji řeknu moje pracovní zkušenosti v angličtině a bylo. Rozloučily jsme se s tím, že mě schválila a hledání práce nebude vůbec problém s mojí angličtinou. U Káji to probíhalo podobně. Po schválení jsme dostaly smlouvy k podpisu.
Na letenky jsem koukala průběžně, pořád se to pohybovalo okolo 1500-2000. Jaká to bude letecká společnost nám bylo celkem šumák, stejnak to jsou všechno nízkonákladovky, kde máte kolena pod bradou a pravděpodobně jim chybí levá filándž. Kufr si musíte přikoupit taky všude. Nakonec jsme koupily letenky přes Ryanair za super cenu, i s 20 kg kufrem nás jednosměrná letenka vyšla na 12 stovek.
Před odletem bylo ještě potřeba zařídit několik formalitek. Zajít na zdravotní pojišťovnu a odhlásit se, zavolat do O2 a vydupat si nižší tarif (rada do života: Nedejte se!), sjednat cestovní pojištění alespoň na první měsíc a oběhat všechny doktory. Pobalit všechny věci, tak abyste se vešly do váhovýho limitu – nadlidskej výkon, a pak hurá na letiště.
Pokračování příště…
[regbutton text=“Registrovat“]
