Od záměru studovat na britské univerzitě obor psychologie a sociologie ji neodradila ani pandemie. Terezie Čížková z Brna je v anglickém Essexu dva měsíce a Česká republika jí zatím příliš nechybí. Těší se na své první britské Vánoce a se spolubydlícími diskutuje o věcech, které hýbou světem. V rozhovoru mluví o překonané jazykové bariéře i o tom, jak si lze studentský život užívat i bez hlučných večírků.
Na studia do Británie ses vydala v době, kterou by většina lidí asi považovala za nejméně příhodnou. Co tě k tomu vedlo?
O studium ve Velké Británii jsem zažádala, když ještě žádný koronavirus nebyl, tedy vloni létě. V průběhu roku 2020 to bylo dost stresující, nevěděla jsem, jestli budu moct na podzim vůbec odcestovat. Po příjezdu do Británie jsem musela zůstat ve čtrnáctidenní karanténě, protože Česká republika v tu dobu hlásila nárůst počtu nakažených. Když jsem se nastěhovala do budovy kampusu a byla na bytě dva týdny úplně sama, bylo to po pravdě dost úzkostně stresující.
Nepřemýšlela jsi, že bys to o rok posunula?
Jde o to, že je mi 21 let a měla bych být už ve třeťáku. Tenhle rok jsem celý pracovala, abych si na studium v Británii vydělala. Myšlenka, že bych musela čekat ještě jeden rok, mě popravdě nijak nelákala. Smířila jsem se s tím, že výuka bude po většinu času probíhat online. Navíc je tento rok poslední, kdy lze od britské vlády získat studentskou půjčku.
Kolik úsilí vložíme do studia je jenom na nás.
Budeš si moct žádat o studentskou půjčku i na další roky, kdy už Spojené království nebude v Evropské unii?
Na tento problém jsem se ptala přímo Lucie Kolářové z Czech-us agentury. Zajímalo mě, jestli brexit nějakým způsobem ovlivní mé studium. Situace, kdy bych si musela školné hradit sama, je pro mě nereálná. Bylo mi ale řečeno, že od chvíle, co jsem přijatá na školu, si budu moct o studentskou půjčku zažádat každý rok, aniž by mě to nějak ovlivnilo. Nicméně studenty, kteří by si chtěli žádat poprvé až v příštím roce, to už ovlivní.
Jak na škole v Essexu probíhá studium v době koronavirové?
Rozvrh nemám nijak nabitý, jde vlastně jen o čtyři lekce týdně. První dva týdny jsme chodili na hodiny osobně. Poznala jsem se s učiteli a víceméně i se spolustudenty. Potom nastal v Británii lockdown, takže nyní jsou všechny lekce online.
Nenudíš se trochu, když máš jen čtyři lekce?
Tady v Essexu jde z velké části o samostudium. Učitelé nám neříkají, co se musíme naučit, pouze zdůrazňují, na co bychom se měli určitě podívat nebo co bychom měli přečíst. Student se musí snažit sám od sebe, číst co nejvíc knih k daným tématům, a podobně. Kolik úsilí vložíme do studia je jenom na nás. Lekce probíhají prostřednictvím nahraných videí od učitelů. Ke konci týdne máme semináře, které fungují jako debaty mezi studenty a učiteli. Diskutujeme o tom, co jsme si v předešlých dnech přečetli a o tom, co jsme se naučili.
Spolustudenty jsi tedy měla možnost potkat jen formálně v prvních dvou týdnech výuky. Neukradl ti koronavirus studentský život?
Na univerzitním kampusu sdílím byt s dvanácti spolubydlícími. Sice studují úplně jiné obory, ale musím říct, že jde o úžasnou partu lidí. Za ty dva měsíce, jsme si padli do oka, rozumíme si a neprobíhá tu žádný konflikt. Se spolustudenty možnost seznámit se blíže zatím nebyla.
Britské vysoké školy jsou proslulé svými societies, tedy studentskými spolky. Měla jsi možnost se k nějakému připojit?
Na Essexu máme širokou škálu societies, ze kterých můžeme vybírat. Týkají se sportu, hudby, ale i třeba poezie a psaní. Mě zajímala například ekologie, mentální zdraví nebo focení. Fungují tu soutěže, v rámci kterých studenti posílají fotografie a mohou za to něco vyhrát. Nakonec jsem se přihlásila do feministického a ekologického spolku, ale musím říct, že jsem na to zatím neměla moc času. Nejdřív jsem musela pochopit, jak studium na britské škole vůbec probíhá, a až příští rok se chci víc angažovat ve spolcích.
Doba koronavirová je náročná na psychiku, zvlášť když jsi v cizí zemi. Fungují na univerzitě psychologové, s nimiž by sis mohla popovídat v případě nutnosti?
Přímo na kampusu funguje office pro emotional wellbeing, tedy kancelář pro mentální zdraví, kam člověk může zajít, pokud má psychické problémy, depresivní stavy nebo pokud se prostě jen cítí osamělý. Samozřejmě po příletu mi chyběla rodina, v určitých momentech mě pocit osamělosti přepadal, ale naštěstí jsem za psychologem nepotřebovala jít. A to hlavně proto, že jsme se tak perfektně seznámili se spolubydlícími. S nimi si navzájem pomáháme a povzbuzujeme se do studia.
Studenti v Británii se povzbuzují a hecují se do lepších výkonů.
Neexistují mezi vámi nějaké pomyslné bariéry? Třeba proto, že pocházíte z jiných koutů světa?
Upřímně jsem byla ze začátku neskutečně frustrovaná z toho, že spolubydlícím úplně nerozumím. Dělal mi problém britský přízvuk, protože jsem se od desíti let učila hlavně americkou angličtinu. Strašně mě mrzelo a štvalo, že nemám britský přízvuk naposlouchaný a že se nemůžu pořádně zapojit do konverzací. A nutno říct, že debatujeme hodně, třeba o politice nebo o koronaviru. Nedávno jsme se dívali na americké volby v přímém přenosu a diskutovali o tom. Teď už naštěstí rozumím lépe než dřív, ale chvíli to trvalo.
Odkud jsou tví spolubydlící?
Většinou se narodili v Británii, ale mají kořeny ve všech koutech světa. Jeden z nich má polské kořeny, druhý pochází z Itálie, ale nějaký čas strávil ve Spojených státech. Další spolubydlící se sice narodila v Británii, ale tatínka má z Albánie. Pak tu je kluk, který vyrůstal v Indonésii ale s rodinou se přestěhoval do Británie. Padli jsme si všichni tak do oka, že jsme se nazvali rodinou. Jsme zkrátka taková mezinárodní rodina.
Univerzita Essex leží vyloženě uprostřed přírody a je postavená hned vedle jezera.
Jací jsou Britové, kdybys to měla porovnat s Čechy?
Protože jsem spíše introvert, tak z mého pohledu jsou dost hluční. Občas bych ráda měla na studium klid, jenže zdejší studenti prvních ročníků jsou spíše živější, protože se poprvé odtrhli od rodičů a žijí nezávislým životem. Což je zase na druhou stranu dobře, protože pozitivní nálada je důležitá. Rozdíl je také v tom, že studenti v Británii se spíš povzbuzují a hecují se do lepších výkonů, s čímž jsem se v Česku setkala jen zřídkakdy. O důvěře mezi přáteli, povzbuzování či skutečném přátelství na střední škole, kam jsem chodila v Brně, vůbec nemohla být řeč. V Británii si také lidé často rozdávají komplimenty, chválí si třeba outfity, což člověka potěší a zlepší mu to náladu.
Měla jsi možnost poznávat místní krajinu nebo kulturu? Nebo sedíš u notebooku a fakt, že jsi v Británii, poznáš jenom podle toho, že si k večeři dáš fish and chips?
Univerzita Essex leží vyloženě uprostřed přírody a je postavená hned vedle jezera. První dva týdny v karanténě jsem měla možnost se po kampusu porozhlédnout, akorát jsem se nesměla s nikým setkat. Opravdu si vážím zdejšího klidu, protože v Brně jsem bydlela v centru města. Se spolubydlícími jsme si jednou udělali výlet do nedalekého města Colchester. Prošli jsme spoustu obchodů, viděli klasické britské dvoupatrové autobusy a pro mě to popravdě byl úžasný zážitek. Další příležitosti někam se podívat zatím nebyly, ale doufám, že na ně dojde v příštím roce.
Jak se dostaneš na Vánoce do Česka?
Rozhodla jsem se, že do ČR na Vánoce vůbec nepoletím. Pravděpodobně bych musela do karantény, takže jsem si říkala, že bude lepší, když zůstanu v Anglii. Rodina jedné mé spolubydlící mi nabídla, že můžu zůstat na svátky u nich. Letos tak poprvé v životě zažiju britské Vánoce a moc se na to těším.
Jak to tam zvládáš finančně? Našla sis nějakou brigádu?
Na studium jsem si vydělávala celý rok, ale nájem na koleji není zrovna nejlevnější, takže podstatnou část peněz už jsem dala na tento výdaj. Brigádu nemám, protože na kampusu zatím žádné nové pozice pro studenty neotevírají. Doufám, že po Novém roce se něco otevře. Ale existují i další možnosti, vždyť Colchester je odsud autobusem jen asi deset minut. Navíc to vidím tak, že si budeme něco hledat společně se spolubydlícími, vzájemně si pomůžeme a doufám, že po Novém roce brigádu najdu.
