Gabi odjela do Kanady na pracovní program. Po deseti letech, několika stěhováních a různých životních etapách se tam vrátila – a zůstala. Otevřeně vypráví o těžkých začátcích, jazykové bariéře, o tom, co jí cestování dalo, i jak se žije v Kanadě dnes. Příběh o odvaze, tvrdé práci, nečekaných zvratech a o tom, že domov si někdy musíš najít sám.
Raději čteš? Přečti si shrnutí rozhovoru.
Ty máš za sebou přes deset let života v zahraničí. Tohle nebude jen epizoda o krátkodobém pobytu, ale o tom, jak se z ciziny stane domov. Jaká byla tvoje cesta?
Poprvé jsem odjela do Kanady v roce 2015, tehdy jsem pracovala na poště. Přes Czech-us jsem vyjela na Working Holiday program. Po roce jsem se nechtěla hned vracet, takže mi zaměstnavatel pomohl sehnat Young Professional víza a zůstala jsem ještě další rok.
Co bylo dál?
Chtěla jsem zůstat, ale neměla jsem dost bodů na trvalý pobyt. V té době jsem měla přítele z Kanady a hledali jsme nové místo, kam se přestěhovat. Zamířili jsme na Island. Měli jsme tam být rok, ale už po měsíci jsme věděli, že to není ono. Tak jsme se vrátili – já domů po třech letech, on do Anglie.
Po pár týdnech jsem se za ním přestěhovala do Anglie. Pracovali jsme, šetřili a plánovali další krok – Nový Zéland. O víza jsem žádala tři roky. Když to konečně vyšlo, koupili jsme obytné auto a projeli celý Zéland od severu k jihu. Nakonec jsme zakotvili v Queenstownu, kde jsme pracovali a žili. A pak přišel covid.
Jaké to bylo?
Z pohledu života celkem v pohodě. Nový Zéland byl uzavřený, izolovaný a klidný. Pracovala jsem jako cukrářka v hotelu. Ale pořád jsme toužili po návratu do Kanady.
A povedlo se?
Jo! V roce 2022 jsme se vrátili. Požádali jsme o Working Holiday víza a v Czech-us nám znovu pomohli se vším – i s biometrikou, která byla tehdy dost složitá. Usadili jsme se v Banffu.
Proč právě Banff?
Banff je nádherné horské město v národním parku. Byla jsem tu už dřív a vždycky jsem se tu cítila jako doma. Je tu krásná příroda a silná komunita, což mi pomohlo, když jsme se sem vrátili. Práci tu najdeš snadno, ale najít bydlení je fakt boj.
Čím se dnes živíš?
Zase peču – k tomu občas pracuju v hotelu, dělám catering, pomáhám při akcích. Taky dobrovolničím. Dělala jsem lektorku pečení, zapojuju se do komunity. Je to pro mě důležité – vracet, co jsem dostala.
Jak se dnes cítíš v Kanadě?
Jako doma. Tohle je místo, kde chci žít. Požádala jsem o trvalý pobyt a věřím, že to tentokrát vyjde. Chci si tu pořídit byt, podnikat a časem založit rodinu.
Co bys vzkázala někomu, kdo o odjezdu do zahraničí přemýšlí, ale bojí se?
Ať to zkusí. Vždycky se dá vrátit. Ale když to nezkusíš, nikdy nebudeš vědět, co všechno by ti to mohlo dát. Pro mě to byl začátek úplně nového života. A nelituju ani na vteřinu.
