Ondřej Štafa vystudoval bakalářský obor Strojní inženýrství na Vysokém Učení Technickém v Brně. V navazujícím studiu se ale rozhodl pokračovat jinde – přihlásil se na University of Manchester, kde si vybral magisterský obor Advanced Manufacturing Technology. Proč jsou v Anglii ve studovnách pohovky, proč se ve škole skoro vůbec neřeší docházka a jaké jsou náklady na běžný studentský život? To vše se dozvíte v jeho reportáži!
Do UK jsem přijel už v lednu 2017, nejprve za prací, abych si částečně vydělal na školné. Na začátku studia mě nejvíce překvapilo, že pouze jediný člověk z naší třídy (celkem 33) je Angličan, což nemyslím vůbec špatně. Většinu studentů (nejen v naší třídě) tvoří lidé z asijských zemí (Čína, Indie, Indonésie, Malajsie), také z Blízkého Východu (Kuvajt, Saudská Arábie, Emiráty). Bohužel, trochu mne mrzí, že studenti z těchto zemí se moc nezapojují mezi ostatní, může to být jazykovou nebo kulturní bariérou. Na druhé straně, jedinci z dalších koutů světa se seskupují. V naší třídě tak máme velkou národnostní partu fajn lidiček z Mexika, Chile, Turecka, Řecka nebo Trinidadu.
Pojem “lepší přístup ke studentům” tady není pouhou frází
Největším šokem pro mě ale byl přístup místních učitelů i zaměstnanců univerzity k jednotlivým studentům. A to myslím v tom nejlepším slova smyslu. Nebe a dudy. I když jsem při svém rozhodování přečetl tunu rozhovorů a viděl kvanta videí, považoval jsem „lepší přístup ke studentům“ za pouhou frázi. Teprve tady mi ale došlo, jak to všichni myslí. Líbí se mi, jak učitelé ocení každý dílčí úspěch (např. správné pochopení dané látky), každou položenou otázku, a také jak jsou trpěliví a ochotní při vysvětlování.
Univerzitu však netvoří jen akademici, ale také administrativní pracovníci ze studijních oddělení a dobrovolníků z řad studentů samotných. I tady vidím obrovský rozdíl mezi mou bývalou školou a současnou. Kdežto na VUT jsme byli většinou ne zrovna vítanými hosty ve dveřích studijního oddělení. Přehodit cvika? Problém! Další studijní potvrzení? Problém! Tady jsem musel od prvního týdne se studijním oddělením řešit spoustu věcí, např. rozdělení platby školného na více splátek, vyřízení studentské výjimky pro platbu daně atd. Pomoc se na mne doslova valila ze všech stran a komunikačních kanálů. Zkrátka, mám pocit, že si tu všichni chtějí navzájem pomáhat a zároveň začlenit nově příchozí studenty do komunity.
Další rozdíl vidím v motivaci studentů. Je obrovská. Nikdo nechce, aby prostředky vynaložené na studium padly vniveč. Připadá mi, že všichni ví, proč tu jsou a čeho chtějí dosáhnout. Náš univerzitní kampus je obrovský (více než 120 budov tvoří samostatnou čtvrť města), v téměř každé budově je studovna s několika desítkami míst pro studenty. Přesto je během dne (9 až 18hod) velmi obtížné najít volné místo ke studiu (např. volný stolek, počítač či studijní místnost). Je to každodenní boj, už jsem se naučil chodit buď brzo ráno nebo spíše k večeru, kdy jsou šance vyšší. Mnoho studoven je otevřeno 24/7. Nedaleko ubytování se nachází přímo pro studenty nově postavená třípatrová studovna, kde jsou i uzpůsobené různé postele a gauče, kde studenti mohou přespat.
Docházka se tady neřeší. Výsledky ale ano!
Jestliže o času stráveném na vysoké škole platí, že student je pánem svého času, v UK to platí dvojnásob. Když jsem poprvé viděl rozvrh, málem jsem se zhrozil. Samé prázdno. V prvním semestru mám pouze čtyři (!) předměty. Sem tam přednáška, sem tam laborky. Říkal jsem si: „Tak na co jsem tolik dřel a za co vlastně platím tolik peněz?“ ? Ale ono to pak zapadne vše do sebe.
Pokud jsi člověk aktivní, zapojíš se nějakého spolku či jiné aktivity. Postupně se ale dny plní a než se naděješ, je tvůj rozvrh plný ani nevíš jak. Každý den mám jednu nebo dvě přednášky, ty jsou dlouhé jednu či dvě hodiny v kuse. Ve srovnání s tím, na co jsem byl zvyklý na VUT, tedy přednášky a cvika na střídačku od osmé ráno do šesti do večera, je docházka do školy minimální. Větší důraz tu však kladou na samostudium. Protože jsem na technické škole, nepíšeme žádné eseje (zatím), ale úkoly na doma (tzv. coursework nebo assignments) jsou spíše praktického ražení (např. pevnostní výpočet zatíženého nosníku, skupinový projekt v programování atd.).
Hodnocení se liší od předmětu – zkoušky, tak jak je znám s VUT, mám dvě. Zkouškové trvá dva týdny v kuse uprostřed ledna. Toho se ještě docela děsím, protože je tu pouze jeden pokus na zkoušku. Pokud zkoušku nedáte, musíte se přihlásit na další pokus, který vám je schválen oborovou komisí (hodnotí se docházka, prospěch, aktivity ve škole atd.). V ostatních předmětech je hodnocení formou průběžných online testů a skupinových projektů. Ještě bych doplnil, že docházka se tu kontroluje QR kódy a je na vlastní zodpovědnosti studenta si docházku hlídat.
Zkombinovat studium s mimoškolními aktivitami může být docela fuška
Co se týče mimoškolních aktivit, výběr byl obrovský, snad 250 různých clubs&societies. Já se rozhodl pro ultimate frisbee, se kterým jsem začal už před třemi lety v Brně a chci reprezentovat univerzitu na turnajích. Chtěl jsem také začít pravidelně chodit na horolezeckou stěnu a skály, takže jsem se zapojil do horolezeckého klubu. Aby toho nebylo málo, přibral jsem si ještě dva technické projekty – v tom prvním chceme postavit meteorologický balón a poslat jej kolem světa, druhý začíná až příští semestr a věnuje se rekonstrukci stíhacího letounu Spitfire z druhé světové války. Snad se z toho nezblázním ?
Jelikož je v Anglii magisterský stupeň na jeden rok, příští léto mě čeká psaní diplomové práce. Je hodnocena podobně jako u nás – obhajoba před odbornou komisí. Hned na začátku semestru jsme dostali několik návrhů témat, ze kterých si student zvolil ta preferovaná. Mnoho z nich bylo ve spolupráci s velkými průmyslovými podniky jako Airbus, Siemens nebo Jaguar & Land Rover. Jako velký hudební fanda jsem si nakonec vybral téma, které se zabývá možnostmi různých laserových procesů pro výrobu vinylových desek, které v současnosti zažívají renesanci. Bude to ještě fuška.
Školné se dá se studentskou půjčkou zvládnout v pohodě
Protože jsem počítal, že ať už skončím kdekoliv, studium bude náročné. Pro představu, roční školné je necelých tři sta tisíc korun. No, docela dost piv. Tímto jsem utáhl šroubky a začal šetřit, jak se dalo. Ain´t no party. V létě 2016 jsem se vrátil z Work & Travel USA a peníze jsem použil na vylepšení angličtiny (intenzivní kurz, certifikát). Zbylé peníze jsem uložil na spořící účet. Měl jsem práci již při bakalářském studiu, v té jsem před odjezdem do Anglie pokračoval – vydělané peníze jsem opět šetřil. Po Novém roce jsem se odstěhoval do Anglie, kde jsem začal pracovat nejprve v restauraci, poté jsem našel práci v oboru. Peníze, které jsem ušetřil, jsem hodlal použít na nynější akademický rok. Nyní, při studiu, žádnou práci nemám. Chci se věnovat pouze škole a vyždímat z ní maximum možného. Žiji hlavně z našetřených peněz. I tak jsem ale nenašetřil dost, a studentské půjčky jsem nakonec po velkém váhání využil. Nemůžu nějak extra rozhazovat, ale taky si nechci vše odpírat. Snažím se najít rozumnou míru rozpočtu.
Ubytování zajišťuje univerzita, hledat ale můžete i jinde
Velkou položkou v mém měsíčním rozpočtu je ubytování. Univerzita nabízí nespočet svých kolejí a pro studenta, který je na univerzitě prvním rokem (včetně postgraduálních), na nich garantuje místo. Já toho ovšem nevyužil. I když jsem se v Manchesteru už od května dvakrát stěhoval (baaad landlords,very baaad), rozpočet nedovolil jít na univerzitní koleje.
Pro představu, nejlevnější koleje pro postgraduate studenty byly za 107 liber/týden. Koleje jsou navíc děleny dle stupně studia. Nakonec se na mne usmálo štěstí a já bydlím přímo v kampusu univerzity za 75 liber/týdně all bills included. Prostě paráda, to už utáhnu.
Můj samostatný pokoj je velmi prostorný, mám tu umyvadlo, letiště a velký rohový stůl. Vlezla se dokonce i velká skříň a šuplíky. V třech dalších pokojích bydlí čtyři studenti (jeden pár, dva kluci). Brazilec, Angličanka, dva Indové. Společně obýváme privátní řadový domek, který vypadá jako tisíce jiných po celé Anglii. Kvalita odpovídá ceně, ale za tu dobu UK už jsem si zvykl. Nedostatečný tlak vody, ne příliš fungující topení, vrzající schody a oddělené kohoutky jsou samozřejmostí. Je nutné si zvyknout na tenké stěny (sádrokarton nebo dřevo), přes které je slyšet ledacos.
Hlavní devízou mého ubytování je jeho lokalita. Manchester je dvoumilionová metropole a já nechtěl svůj čas trávit v každodenních zácpách. Z bytu to mám tak 5 minut chůze do hlavního areálu univerzity, stejně jako do knihovny a studovny zároveň. Na fakultu jezdím na kole či v případě špatného počasí zadarmo autobusem, v rámci kampusu totiž jezdí studenti zdarma. Za 5 až 10 minut jsem tam. Do centra to mám ve srovnání s jinými čtvrtěmi opravdu kousíček, necelou půlhodinku pěšky. Ubytování jsem hledal na vlastní pěst přes internetové portály a hledal jsem hlavně studenty, kterým končila v létě smlouva. Nutno však hledat s předstihem.
Mějte se a zdravím Czech-us!
Ondřej Štafa
