Achjo, ty začátky jsou vždycky nejtěžší, co? Jako začít psát tenhle text… tak i začít pracovat v cizí zemi… nebo se vůbec rozhodnout udělat ten první krok a vycestovat.
Když potom ale napíšete první slovo nebo uděláte ten krok, už jde všechno snadno a vlastně nechápete, kde byl celou dobu problém.
Můj příběh není ničím tak moc odlišný od těch ostatních, ale pro mě přesto neobyčejný.
Začalo to přesně před rokem, kdy se mi tak nějak začaly bortit všechny aspekty mého života. Rozchod s přítelem, ukončení studia, nespokojenost v zaměstnání… Tak mluvím s kamarádkou, která v Irsku studuje a klasicky si stěžujeme na život a tak mi říká: ,,Tak za mnou přijeď do Irska na pár dní, vyčistíš si hlavu a potom uvidíš, co dál.“ A taky že jsem viděla!
Koupila jsem letenky, zabalila batoh a jela
Procestovala jsem celkem dost zemí v Evropě a nikde jsem se nikdy necítila tak, jako tehdy tam. Seděly jsme na jednom kopci vedle malé zříceniny uprostřed ničeho, kolem jenom zelené kopce, ticho, pár ovcí, jemný vítr ve vlasech. Takový ten, který čistí mysl od těch špatných myšlenek. A já jsem si v tu chvíli řekla: ,,Jo, tady bych uměla žít!“
Věci se daly do pohybu
Vždycky jsem chtěla žít v zahraničí, ale taky jsem vždycky měla důvod, proč to neudělat. Tak tentokrát už jsem ho neměla. Pořád jsem se ale bála. Moje angličtina byla na úrovni toho, že jsem odmaturovala a tím to haslo, takže jsem přirozeně chtěla nějakou jistotu a pomoc. Tak jsem začala googlit a našla Czech-us, pročetla si recenze a poslala předběžnou přihlášku.
Druhý den ráno už mi volal jeden z koordinátorů programu, který mi řekl obecné info o programu a v zápětí poslal také email s podrobnějšími informacemi.
Více méně bylo rozhodnuto, ale přece jen jsem ještě využila možnost a navštívila jejich veletrh Go-Global v Praze.
Jdu do toho!
No a potom už šlo všechno ráz na ráz. Podala jsem přihlášku, absolvovala pohovor, byla přijata do programu, podala výpověď v práci a pak už jen čekala na nabídky práce v Irsku. Jelikož jsem měla přijíždět mimo sezónu a chtěla jsem pracovat v hotelu mimo Dublin, tak jsem měla omezený výběr. Přesto nebylo potřeba více, protože hned ten první se mi zalíbil. Nejen pro to, jak vypadal, ale také pro velmi příjemný pohovor, který jsem absolvovala s HR Manažerkou Amy, která byla a stále je mou kontaktní osobou tady v Irsku.
Upřímně jsem v tu dobu měla z pohovoru opravdu strach, který byl nakonec úplně zbytečný. Amy byla velmi sympatická, když jsem něčemu nerozuměla, všechno mi dokázala říct jinak nebo vysvětlit a celý pohovor byl spíš v přátelském duchu. Tak a bylo to, byla jsem přijata!
Život ve dvou kufrech
Zabalit kufry, koupit letenky, vyřešit poslední drobnosti v Česku a hurá za dobrodružstvím! Ono se řekne dobrodružství, pravda ale je, že bylo sakra těžký všechno a všechny nechat za sebou a uvědomit si, že celý můj život je v tu chvíli vlastně ve dvou kufrech.
Přiletěla jsem do Irska, kde mě na letišti vyzvedla jedna z koordinátorek programu, všechno mi ukázala, vysvětlila, dala pár rad na začátek a potom už mě čekala jen cesta do Athlone. Cesta dlouhá asi 2,5 hodiny, kdy se mi honilo hlavou asi tak milion otázek a obav. Obavy byly opět úplně zbytečné. Přímo na autobusové zastávce na mě čekala Amy, která mě odvezla na ubytování a ukázala město.
Přijela jsem do krásného, čistého baráčku, kde mě přivítali ty nejlepší a nejmilejší spolubydlící, jaké jsem si vůbec mohla přát. Nestaly se jenom mými spolubydlícími, ale taky kamarádkami, se kterými jsem mohla objevovat Irsko a prožívat začátky v cizí zemi.
První dny v práci
Myslím, že hned ten další den jsem jela, spolu s ostatními nováčky, na úvodní schůzku, seznámení se s vedením a taky první prohlídku hotelu. Všichni byli opravdu milí, přivítali nás, ukázali nám hotel a potom už se každý z nás šel podívat na svůj department, seznámit se s kolegy a náplní práce.
Já jsem například začínala na housekeepingu, protože jsem si se svojí angličtinou moc nevěřila, potom zhruba po měsíci a půl jsem přešla na Night Portera a doufám, že tím to ještě nekončí. Z čehož vyplývá, že kdo má chuť se zlepšovat a posouvat dál, ten vždycky dostane příležitost.
Našla jsem tu to, co jsem hledala.
Ráda bych se tu rozepsala více, ale řekla bych, že to nejpodstatnější je, že jsem tu našla to, co jsem hledala, stejně jako každý z těch, které jsem tu měla možnost potkat. Každý z nás přijel do Irska něco najít. Více peněz, lásku, životní změnu, výstup z komfortní zóny, poznání nových lidí nebo cokoliv jiného. A každý z nás tu taky našel přesně to, co hledal nebo potřeboval.
Abych řekla pravdu, tak můj původní plán byl úplně jiný. Odjet do Irska na 6 měsíců, abych si odpočinula, načerpala síly a možná našla nový životní směr. Našla jsem ale mnohem víc! Našla jsem klid, samu sebe, směr, kam se vydat dál, ale hlavně lidi, přátele, se kterými už plánujeme další cesty a dobrodružství a kteří se pro mě stali mnohem důležitější, než jsem si vůbec uměla představit.
Irsko už vždycky bude mojí první láskou!
Jak už jsem řekla, prvotní plán byl Irsko na 6 měsíců a potom se nejspíš vrátit do ČR. No tak momentálně jsem ukončila 6. měsíc a vůbec si neumím představit se vrátit zpátky. A tak si ten život tady ještě o něco málo prodloužím a potom… kdo ví. Možná budu pokračovat i někam mimo Evropu.
No a s tím prodloužením se samozřejmě pojí také výhody, proč vycestovat s agenturou, která mi jakožto diabetikovi v této situaci pomohla s hledáním doktora a především vyznat se ve zdejší health care.
Víte, podle mě se prostě nejde vrátit tak brzy, jestli vůbec, protože irské hospůdky s živou hudbou a Guinessem, irská příroda, kopce, klid, pláže se zvuky oceánu a racků, ten nejmilejší a nejpřátelštější národ, co umí udělat atmosféru kdekoliv…
Ať je to, jak je to, Irsko vás prostě chytí za srdce a i když tu neplánuju zůstat navždy, tak Irsko už vždycky bude mojí první láskou!
