Naše láska k cestování, s manželem Kubou, začala už na vysoké škole, kdy jsme spolu poprvé někam odletěli. Přihlásili jsme se na studijní Erasmus do Portugalska a strávili tam krásného půl roku. Od té doby jsme nepřestali objevovat svět. Většinou se jednalo o krátkodobé pobyty, to se ale brzy mělo změnit.
První velký krok
V roce 2019 jsme se rozhodli, že podnikneme delší cestování a zažádali jsme si o Working Holiday víza na Nový Zéland. Necelý půl rok práce tady stačilo, abychom si našetřili peníze na několikaměsíční cestování v autě. Zalíbilo se nám to tak, až jsme si řekli, proč tedy nevyzkoušet i Working Holiday víza do sousední Austrálie. Víza byla schválena, sbalili jsme se a rovnou ze Zélandu přeletěli do Brisbane.
V Brisbane jsme zůstali pár dní, než jsme se přesunuli do menšího městečka ve vnitrozemí v Queenslandu, kde jsme měli už předem domluvenou práci v motelu. Pracovali jsme střídavě na recepci, v kuchyni, v housekeepingu a v restauraci jen pár měsíců, než přišel covid. Práce byla najednou nejistá, ostatní backpackeři odlétali domů do Evropy, nebo odjížděli za prací jinam. My jsme se nakonec rozhodli zůstat na místě a počkat, až se situace uklidní. Naštěstí se práce opět trochu rozjela a my jsme mohli dále šetřit na naše cestovatelské plány.
Těžký návrat do reality
Když člověk procestuje svět, život v Česku je jako nudný kolotoč.
Situace s covidem ovšem stále pokračovala a nebylo to lehké ani v Austrálii, ani v Česku. Odloučení od rodiny bylo těžké, lety se rušily, měnily a vědomí, že nevíme, kdy se zavřou či otevřou hranice Austrálie, bylo těžké. Proto jsme se rozhodli pobyt v Austrálii zkrátit a po našem krátkém cestování odjet se zážitky domů a zkusit se usadit v Česku. Ale to by bylo moc jednoduché, že?
Když člověk procestuje svět, potká nové lidi, pozná nové kultury, žije v autě, užívá si přírody, každodenních východů a západů sluníčka, tak najednou život v Česku se zdá být obyčejný kolotoč. Vnímali jsme ty rozdíly mezi Českou republikou a životem v zahraničí a najednou jsme začali přehodnocovat své priority a cíle.
Po dlouhém uvažování jsme se tedy rozhodli, že zkusím znovu Austrálii. Nejjednodušší cesta do Austrálie však vede skrz Working Holiday víza, které jsme vyčerpali už pár let zpátky.
Za studiem vaření!
Začali jsme tedy pátrat po dalších vízech. Načetli jsme spoustu informací a až na pokraji našeho zoufalství jsme se rozhodli to zkusit přes agenturu AustraliaOnline. Bylo to to nejlepší rozhodnutí, které jsme mohli udělat a já jen litovala, že jsme to neudělali dříve.
Najednou všechno dávalo smysl a s paní Procházkovou z agentury jsme začali pracovat na tom, jak získat studijní víza do Austrálie. Zvolit školu nebylo vůbec těžké. Vždy jsem ráda vařila, pekla a v každé nové zemi ochutnávala něco nového. A proč mé lásky k jídlu nevyužít, že? Našli jsme vhodnou školu a já se přihlásila na dvouleté studium vaření v Melbourne.
Největší odměny přicházejí po nejtěžších překážkách
Nebudu lhát, celý to byl náročný proces. Stálo to spoustu času, trpelivosti a konzultací s agenturou co a jak udělat. Jeden problém se vyřešil, druhý se objevil. Celý proces se však lépe zvládal s vědomím, že v tom nejsme sami a měli jsme paní Procházkovou, která bojovala za nás. Kdybychom se nakonec rozhodli do toho jít na vlastní pěst, tak určitě nejsme na druhé straně světa, jako teď.
Od té doby, co se naše veřejné tajemství odjet do Austrálie stalo realitou jsme slyšeli stále dokola ty samé otázky:
- „A proč tam jedete?“
- „Co tam je lepšího?“
- „Co ti doma chybí?“
- „Se vám nebude stýskat?“
- „A proč nezůstanete radši doma?“
- „A to už se jako nikdy nevrátíte?“
- „A proč tak daleko?“
- „A proč zrovna tam?“
Ne každý chápal naše rozhodnutí a ne každý ho podporoval. Pokud bych měla odpovědět, tak by to mohlo být rovnou na celou knihu.
Pro mě osobně je život v Austrálii lepší v mnoha ohledech.
Proč jsem si Austrálii zamilovala
Lidskost a pozitivita jsou jedny z mnoha důvodů, proč jsem nikdy nebyla nakloněna možnosti zůstat v České republice. Mám pocit, že lidé tady u protinožců jsou šťastnější, vlídnější a jsou více ochotni pomoci druhým. Je to velký rozdíl, když se na vás lidé usmívají, ať už jdete do supermarketu, na poštu, či do restaurace a ještě s vámi rádi prohodí pár slov. Hned je ten den krásnější, že?
A jako poslední musím zmínit práci a ohodnocení. Nedokážu si představit v Česku práci, která by mi za půl roku jako brigádníkovi, vydělala na půlroční cestování.
Člověk lituje víc rozhodnutí, které neudělal, než udělal.
Rozhodnutí odjet do Austrálie nebudu nikdy litovat. Doporučuji každému, aby aspoň jednou vycestoval a poznal, jaký je svět za hranicemi domova, protože to je životní zkušenost a tu vám už nikdy nikdo nevezme.
Spousta lidí by ráda někam vycestovala, jenže strach může být jeden z důvodů, co jim v tom brání. Já vím, že je těžké udělat ten první velký krok do neznáma a vydat se někam na druhou stranu světa, ale slibuji, že ty zážitky z cestování jsou k nezaplacení.
Katka
