Magazín

Běžet 700 kilometrů v  mrazech, které sahají až pod neuvěřitelných minus 45°C zapřažených do saní rozhodně není pro každého. Vlastně je to spíš dobrodružství pro šílence. Přesto se i v Česku tací najdou. Jsou jimi Jan Francek a jeho manželka Petra.

To, co jsem na Azorech často vyhledávala byly dveře učebny, ve které jsem právě měla mít přednášku. Pozdě jsem nepřišla nikdy, jelikož učitel přišel vždy později, než jakýkoli student. Ptáte-li se jak je to možné, odpovím, jižní národ. Kdo z vás už někde na jihu byl, ví, že na jihu, resp. v teplých oblastech nikdo nespěchá. Ani v Řecku, ani v Itálii, Španělsku či v Egyptě, v Maroku také ne a nic se nemění ani zde, na Azorech, ležících uprostřed Atlantického oceánu.

Najít mínusy Vídně bylo mnohem těžší než najít její plusy. Překrásné hlavní město našich sousedů – Rakouska, je téměř na dosah ruky, jen pár hodin od hranic. Vídeň je jedním z míst kam se každý z nás musí podívat, a i po desítkách návštěv je zde co objevovat a čím se nechat překvapovat. Vídeň má naprosto vše – nádhernou architekturu, zajímavou historii, výborné restaurace, obrovské festivaly, netradiční muzea, překrásné parky, luxusní kluby a mnohem víc. Vídeň má naprosto jedinečnou atmosféru a každý z nás si vybere to, co ho zajímá.

V blonďaté paruce, schovaného za prasátkem Slezinou i jako vážného studenta vykládajícího o politice – to všechno jsou tváře youtubera Karla Kováře, Kovyho. Podobně pestrá není jenom jeho tvorba na YouTube, ale i jeho život. Napsal knihu, účastnil se dokumentu Nejsledovanější a procestoval spoustu zemí. Přečtěte si, jak vnímá dnešní společnost, mladou generaci, a především svoji práci.

Blíží se nejdelší noc, jaká může před přechodem na letní čas nastat. Poprvé po celé tři dny a noci bude Žižkovská Noc vstupovat do hospod, klubů a divadel na Žižkově blízkých Holešovicích a Vinohradech. Bohatý a pestrý program pojme do sebe tuzemské a zahraniční hudebníky, progresivní divadlo i nejlepší současnou literaturu.

Zmražené jídlo, přesně nalinkovaný program a absence třídění odpadu. I takový může být skautský tábor, pokud jen narazíte na to správné místo. To zjistila také Kristýna Jelínkova, studentka čtvrtého ročníku gymnázia v Brně. O letních prázdninách se vydala na dvouměsíční cestu, aby si vyzkoušela, jaké to je, být skautkou v zahraničí. Přesněji řečeno, v Americe.

Typický zářijový výjev: Já a moji spolužáci v těch starých známých českých lavicích v naší třídě. A to ve slavném třetím ročníku střední školy! Někdo ale chybí a špatnou školní docházkou to výjimečně není. Najdou se totiž tací, kteří seberou odvahu a o plánech jen nemluví, ale začnou je i realizovat. Přesně to udělala spolužačka Lucka, která se rozhodla, že třeťák stráví studiem v USA. Takže nám po celý školní rok nezbývalo nic jiného, než tiše závidět při pohledu na všechny ty parádní fotky, které posílala nám – těm méně odvážným, kteří buď neměli takovou kuráž jako ona, nebo nevěděli, jak si podobné dobrodružství zařídit, anebo si jednoduše jen nevěřili se svojí úrovní angličtiny, aby riskli rok studia v anglickém jazyce. Naštěstí Lucka se tímhle vším nenechala odradit a šla do toho!

Sepsat náš rozhovor s cestovatelkou Alexandrou (26) trvalo přes měsíc, a během té doby Alex byla na Ukrajině, Německu, v Lebanonu, na Kanárských ostrovech, v Maroku a v Istanbulu. Alex je výjimečný člověk, který se do všech situací vrhá nejen po hlavě, ale rovnou celým tělem. Řídí se mottem, že moderní žena-dívka přece nemusí sedět doma či nutně mít přítele, děti, hypotéku a stálou práci, ale že každý je pánem svého osudu. Přečti si inspirační článek s Alex, která cestuje nejraději stopem, občas někam doletí přes low-cost letenky, kde stopuje dál, neplánuje a nechá se jednoduše vodit příležitostmi, které potká. Jak sama říká, nemá žádný plán B nebo C, většinou ani plán A.

Pokud jste letos zavítali na nějaký letní festival, mohli jste si všimnout usměvavého sympaťáka s kytarou. Pokud měl ještě ke všemu pleš a vousy, tak jste pravděpodobně narazili na písničkáře, kterému právě vyšlo jeho debutové album Vlasy. Pokáč, vlastním jménem Honza Pokorný, dokáže svými texty pobavit a zaujmout. Hraje si s češtinou a cestičku v hudební branži si pomalu vyšlapává na youtube, festivalech a na turné. Písničky, které píše sám život – Vymlácený entry, Rád chodím na poštu anebo Mám doma kočku, si zamilujete!

Před dvěma lety se Jirka Doležal a Honza Emler rozhodli, že spojí své síly i jména a vytvoří něco, co tu dosud chybělo. Motivační diář, který nám pomůže nejen s plánováním, ale i naším životem a sny. Jak mi sami řekli – lepší je vidět vše černé na bílém, jinak se to snáze zapomíná. Přečtěte si jejich příběh, který ale zdaleka tak černobílý není.