Pomocí Sabin-Feldmana testu se zjišťuje toxoplazmóza u koček. Není proto asi náhoda, že právě koordinátorka Sabina Feldmanová z Czech-us mi dopomohla k tomu stát se odbornicí na chování koček.
Můj obor v ČR není. Nezbývá, než se vydat za hranice
Jako by to bylo včera. Po létě stráveném ustavičným myšlenkovým ping-pongem,
zda si studium v Anglii můžu dovolit či ne, jsem se se Sabinou setkala v Costa Coffee. Moje obavy ohledně financování studia i jeho náročnosti neměly proti Sabininým argumentům nejmenší šanci. Pak už měly věci rychlý spád, a na podzim 2018 jsem seděla v letadle do Anglie, přijata na svůj vysněný obor Klinické chování zvířat a připravena skoro na vše.
Na lincolnské univerzitě jsem se rozhodla studovat po zralé úvaze, že ničemu jinému, než pomáhání kočkám a lidem nacházet společnou řeč, se v životě věnovat nechci. Ačkoli máme v ČR vysoké školy výborné, obor, který jsem potřebovala, dosud žádná zdejší škola nenabízí. Musela jsem se tedy poohlédnout jinde. A udělala jsem dobře. Avšak od chvíle, kdy letadlo přistálo v Birminghamu, se již nic nedělo dle mého očekávání.
Křest ohněm po anglicku
Zatímco na české univerzitě obvykle dopředu víte, jaká úroveň vědomostí se od vás u zkoušky či zápočtu čeká, v Anglii tento luxus obvykle nemáte. Například jsme dostali za úkol naučit libovolné zvíře libovolný trik. Na otázku, jak komplexní naučené chování musí být, jak dlouho máme nad úkolem strávit a jakým způsobem vše zaznamenat, jsme dostali odpověď hodnou Konfucia – udělejte to nejlepší, co je ve vašich silách. Výsledkem byla naše úzkost, často doprovázena střevními potížemi. S opravou zkoušek v Anglii totiž nemůžete vždycky počítat, a nevědět, kolik musíte úkolu pro jeho absolvování věnovat, může být stresující. Ovšem, ve výsledku většina z nás překvapila sama sebe. Kromě toho nás mnohokrát nechali trénovat bezproblémová i problémová zvířata, plánovat měsíce terapeutických plánů pro skutečné problémy, zaznamenávat postupy své práce a komunikovat s klienty i odborníky. Na praxi nás prostě připravili, jak nejlépe to za rok studia šlo. U reálných zakázek totiž taky obvykle nevíte, jak dobří musíte být, abyste vyřešili problém, a vědět, že i v presu dokážete nasadit laťku dostatečně vysoko a vše na jedničku zvládnout, je uklidňující.
Navíc, při výběru uchazečů o studium berou mnohem více důrazu na zkušenosti a motivaci uchazeče, ale možná proto, že se jedná spíše o praktický obor…
Celý život jsem si myslela, že nejsem diskuzní typ
Kromě náročnosti je studium v zahraničí známé pro vyžadování diskusí s učiteli i spolužáky. Celý život jsem si myslela, že nejsem diskuzní typ. Z pořadů, jako například Máte slovo, se mi protáčely panenky. Možná proto, že na českých školách se diskuze se studenty moc nevedou. Přes to všechno, a i přes to, že příprava na diskuse o různých tématech stála obří množství času nad knížkami a články a hektolitry kafe, právě diskuze s učiteli a spolužáky se nakonec staly mojí oblíbenou disciplínou. A ano, rodina to po mém návratu velmi ocenila…
Happiness only real when shared
Jinak Briti, ti jsou kapitolou sami o sobě. Ačkoli byli všichni mí britští spolužáci milí, a o hodině i mimo ně jsme dokázali spolupracovat velmi dobře, méně jsme se už měli potřebu vídat v osobním životě. Zcela jiné to však bylo s lidmi, kteří přijeli do Anglie ze zahraničí jako já. Bylo tak nějak lehčí naladit se na stejnou notu. Být cizincem je totiž životní styl, plný překážek a malých i větších vítězství, a ty jsou nejlepší, když je máte s kým sdílet.
Abych to shrnula – chápu, pokud váháte, zda odjet studovat na zahraniční školu. Ale jsem si jistá, že pokud se do toho pustíte, nebudete litovat.
Autor: Kateřina Štiblická, absolventka oboru MSc Clinical Animal Behaviour na University of Lincoln ve Velké Británii, nyní působí jako odbornice na problémové chování zvířat, je zakladatelkou Kočičí polepšovny.
