Honza už má pár týdnů ve Vancouveru za sebou a pomalu si začíná zvykat na nové a mezinárodní prostředí.
Dnes se s námi podělil o to, jak probíhá studium na naší partnerské škole Tamwood Career College, kde se rozhodl studovat International Business and Management.
Studium na Tamwood Career College
Přijde mi, že selský rozum a chuť debatovat je dostatečná vybavenost na studium v Kanadě
Máme 5 hodin výuky, čtyřikrát týdně. Jsem rád za volné pátky a líbí se mi kanadský styl předmětů – soustředíme se celý měsíc vždy jen na jeden – aktuálně je to Mezinárodní management.
Studentská sestava je opravdu různorodá, stihl jsem pochytit národnosti jako japonské, čínské, mexické, někdo z blízkého východu… Spektrum je to široké, které úspěšně doplňuje Sophie, naše lektorka, která pochází z Indie. Hodiny jsou vesměs složené z debat, skládání názorů, i když začátek byl hodně pomalý na rozběh.
Stihli jsme se také rozepisovat, kdo by chtěl školu navštěvovat prezenčně a zaujalo mě, že o to není zase až takový zájem – jsem asi jediný, kdo se nahlásil na celý týden.
Přijde mi, že selský rozum a chuť debatovat je dostatečná vybavenost na studium “college school” v Kanadě. Ani ta angličtina se tady tolik neřeší.Pomalu se s ní dostávám do komfortní zóny, a i když se stále někdy až moc upínám na konkrétní slovo, tak tady obecně mám spíše náskok před ostatními, než že bych strádal.
Na nějakou “high english” se tady nehraje
Pracovní morálka mi přijde spíše nižší než na českých vysokých školách. Dostaneme deadline na pondělí a když se zjistí, že v pondělí to někdo nemá: “Don’t worry, take time till wednesday!” Hodiny jsou hodně postavené na debatách, ale k nim často potřebujete lidi (překvapivě). Nevím, jestli je to anglickou bariérou, neznalostí, nechutí mluvit, či jen studem, ale zaráží mě, jak málo studentů se do debat zapojuje. Když jsme u té angličtiny, o tu bych se vůbec nebál. Já měl obavy, jak tady budu držet krok s anglickým gymplem, kdy jsem významně nemluvil asi 3-5 let, ale pokud člověk rozumí, tak mu stačí bohatě B1. Kanada je hodně “imigrantská” a na výslovnost, styl nebo nějakou “high english” se tady nehraje. V jednoduchosti je krása! (nebo taky ne?)
Časová náročnost školy je minimální – občas jsou za úkol nějaké projekty, ale škola se hlavně odehrává ve škole (wow). Jsem rád, že mám časový harmonogram 4*5 hodin a pátky volné, někteří to mají naopak 5*4 hodiny. Na druhou stranu mám hodiny v odpoledních/večerních časech, kdy ostatní mají ranní/ poobědové hodiny. Opět se dá vymyslet několik argumentů pro a proti – je to individuální.
Je třeba mít od Kanady jasná očekávání
Trochu mě možná zaráží, že věkový průměr, alespoň na mojí škole je asi 25+ let. Takže většina lidí už tady má určitou formu vysoké školy za sebou. A právě proto si myslím, že to je hlavně jako alternativa, jak se dostat do Kanady. Placená víza, která dostanete téměř na 100%. A to je ten přesvědčující faktor, že se člověk nemusí bát, jestli bude nebo nebude vybrán v poolu na WH. Roční programy se tady točí v řádech +-170K CZK. I bez externí podpory by se na to dalo v teoretické úrovni vydělat. Velký náskok si člověk nažene v co-op pracovní části. Pro mě silný přesvědčující argument byl podpora ze strany MUNI, která díky programu Freemover přispívá na život (neplatí školné!) v Kanadě. Čímž se celá akce zjednodušuje, ale i tak se člověk musí snažit. Proto ty moje oblíbené počty a tabulky. A jak to pak vychází!
Suma sumárum
Nelituji toho, že jsem tady. Jen bych rád zdůraznil, že je třeba mít jasná očekávání od Kanady. Mým cílem bylo strávit rok za velkou louží, poznat jiný kout světa a hlavně si vyzkoušet být/žít někde sám na sebe.
Zaujalo tě studium na naší partnerské univezitě ve Vancouveru? Tamwood Career College má kampus dokonce i v Torontu a Whistleru. Napiš nám na canada@czech-us.cz a individuálně probereme tvoje možnosti.
