V polovině listopadu jsem zabalila svůj život do dvou kufrů a jednoho batohu a odletěla jsem žít a pracovat do Irska, protože jsem vždy snila o tom, že zkusím žít v anglicky mluvící zemi. Takže jsem se ze dne na den rozhodla, že teď je ideální příležitost. Našla jsem agenturu Czech-us a během pár dnů jsem měla pohovor a já nemohla uvěřit, že se to opravdu děje a já budu půl roku pryč od domova a od rodiny.
Zpožděný autobus a první přátelská setkání
Můj nový domov se nachází ve městě Killarney, v kraji Country Kerry, známém svými zelenými kopci, jezery a přátelskými lidmi.
Přiletěla jsem 15. listopadu na letiště v Kerry, odkud jsem jela autobusem přímo do Killarney. Dopředu jsem věděla, že doprava v Irsku není úplně nejlepší, takže mě nepřekvapilo, že autobus měl hodinu zpoždění. Vůbec mi to ale nevadilo. Na zastávce jsem potkala jednoho Kanaďana, který tu byl na dovolené a také čekal na autobus do Killarney. Celou hodinu jsme si povídali a když autobus konečně přijel, tak jsem nastoupila, chtěla jsem si koupit jízdenku kartou, ale řidiči nefungoval terminál, takže mi dovolil jet zdarma. Takže první dojem z Irska byl velmi pozitivní. Po zhruba 20 minutách jsme dojeli na místo, kde mě vyzvedla paní z hotelu, kde jsem měla pracovat. Odvezla mě do sdíleného bytu, který mi hotel zprostředkoval.
Jak se žije v Killarney
Bydlím se dvěma Španělkami, které jsou naprosto úžasné. Ihned jsme se spřátelili a dokážeme si povídat hodiny. Kdykoliv potřebuji s něčím pomoct, tak se nabídnou a díky nim se v bytě cítím jako doma. Náš byt je v centru města, takže všechny obchody, hospody a kavárny máme maximálně 5 minut daleko. Mám dokonce samostatný pokoj, který byl zařízený, takže jsem si nemusela vůbec nic dokupovat.
Od snídaní k večeřím: Můj každodenní hotelový maraton
Začala jsem pracovat jako food and beverage assistant v restauraci Fiadh v čtyřhvězdičkovém hotelu, který se jmenuje Gleneagle hotel. Je to příležitost, jak si nejen vydělat, ale také poznat místní kulturu zblízka.
Pracuji ráno a večer (tzv. split shifts). Ráno jdu na snídani, kde vlastně jen uklízím a prostírám stoly, nosím hostům čaj nebo kávu a dělám, co je zrovna potřeba udělat. Když skončí snídaně, tak umyji stoly, vysaju, vytřu sekci restaurace, kterou mám zrovna ten den na starosti a zhruba v 12:30 odcházím domů.
Přibližně v 17:30 se vracím na večeři, která je trochu těžší, ale osobně mě baví více. Večeře probíhá jako každá jiná večeře v restauraci. Hosté si u nás objednají pití, předkrm, hlavní chod a dezert a my jim to pak přineseme a později uklidíme a prostřeme stůl znovu pro další hosty. Po večeři na nás čeká zase úklid a následně jídlo, které nám kuchař připraví a zabalí a my si ho pak zdarma můžeme vzít.
Naštěstí nemám každý den práci ráno a večer, občas mám jen snídani nebo večeři. V týdnu mám většinou 2 dny volno. Každopádně v období Vánoc je hotel velmi rušný, takže se stane, že pracuji 6 dní v týdnu. Nebudu lhát, je to náročná práce a vím, že v gastronomii nechci zůstat, ale zkušenost je to k nezaplacení a všem to můžu jen doporučit.
Mezinárodní kolegové, irské puby a zelené kopce
Moji kolegové jsou převážně ze Španělska nebo z Polska, všichni jsou moc milí, všechno mi rádi vysvětlí a po práci je vždy čas na popovídání. Zákazníci jsou většinou místní, irský přízvuk je pro mě zatím oříšek a občas vůbec netuším, co po mě chtějí, vždy se ale nakonec domluvíme a pochopíme se.
Ve volném čase jsem už zavítala do pár irských pubů, kde se často večer hraje živá hudba a atmosféra tam je opravdu k nezaplacení.
Místní jsou velmi milí a je zvykem se hned ptát, jak se máte a místo „thank you“ říkat „cheers“. Dáte se s nimi do řeči, ani nevíte jak a vždy je to moc příjemný rozhovor.
Za přírodou tady můžete jít do krásného národního parku, který je kolem celého města a můžete úplně v pohodě spatřit volně pohybující se zvířátka a o tak zelené trávě, jakou tady mají, se nám v Česku může jen zdát.
Město má sice cca 15 000 obyvatel, ale vůbec nic mi tu nechybí. Jsou tu příjemní lidé, potraviny a oblečení jsou přibližně stejně drahé jako u nás v Česku a o zábavu taky není nouze.
Každý by si měl vyzkoušet pracovat ve světě
Vycestování ať už do Irska nebo do kterékoliv jiné země můžu jen a jen doporučit. Jsem tu pouze tři týdny, ale už za tak krátkou dobu jsem se toho spoustu naučila a neměnila bych. Bylo těžké odjet, ale udělala bych to znovu! Takže doufám, že i vy seberete veškerou odvahu a taky vyrazíte za dobrodružstvím, třeba právě do Irska.