Do Irska jsem se vydala na jaře roku 2019. Dostala jsem se tam vlastně náhodou, chtěla jsem odjet někam do zahraničí, abych si ušetřila peníze, protože jsem další rok chtěla nastoupit na vysokou školu v Anglii. Zároveň mě to už v Česku nebavilo a chtěla jsem zažít něco jiného, poznat novou kulturu a zlepšit se v angličtině.
O Irsku jsem věděla pouze to, že je tam hezká příroda. Nakonec se mi na ostrově zalíbilo natolik, že jsem si pobyt ještě téměř o rok prodloužila. Rozhodně to byla obrovská životní zkušenost, která mě posunula vpřed. Hlavní motivací pro vycestování byly tedy peníze, ale zpětně vidím největší benefit v samotných zkušenostech a zážitcích.
Hledání práce
Na místě jsem si vytiskla životopisy s tamním mobilním číslem a motivační dopisy. Ty jsem roznesla do kaváren a obchůdků v Belfastu. Samozřejmě, že jsem ze začátku byla nervózní, ale to brzy odpadlo, protože Irové jsou velice vstřícní, milí a nápomocní. Hned z kraje mě překvapilo, že konkurence je v Irsku větší než v Česku, a také nároky na zaměstnance jsou vyšší. Naopak pracovní prostředí je vstřícnější a zákazníci jsou milejší. Platy jsou výrazně vyšší než v Česku. Na irský přízvuk jsem si zvykala celou dobu pobytu, ale už po necelých šesti týdnech jsem žádné větší problémy s porozuměním neměla.
Každý den jsem se naučila něco nového, ať už jde o samotnou práci, jednání se zákazníky nebo nová slovíčka a fráze v angličtině.
Práce
Práci jsem nakonec sehnala v kavárně, která se mi moc líbila a byla jsem tam velmi spokojená. Každý den jsem se naučila něco nového, ať už jde o samotnou práci, jednání se zákazníky nebo nová slovíčka a fráze v angličtině. V kavárně jsme se střídali u pokladny, u potravin, u kávovaru, u mytí nádobí a u obsluhování, takže jsem si všechno vyzkoušela a ve všem se zaučila. V kavárně jsem pracovala hlavně s Iry, ale byla tam také kolegyně z Rakouska, kluk z Polska, jedna slečna ze Španělska, dva Australané a kluk z Indonésie. To je něco, co se vám v Česku jen tak nestane.
Nejtěžší pro mě byla práce na pokladně, protože jsem musela být rychlá, pohotově odpovídat a také rychle vracet peníze, které jsem ještě neměla tak okoukané. Ale všechno mě zaučili a vždycky, když mi něco nešlo nebo jsem něco nevěděla, tak mi to vysvětlili a pomohli mi. Také se mi líbilo, že majitelé vymýšleli všechny recepty sami, obměňovali je podle sezóny a hodně jim záleželo na tom, aby lidem chutnalo.
První dojmy
Co mě na Irsku na první dobrou zaujalo, bylo to, že je všechno zelené. A to nejen zářivě zelená tráva, ale i domy, cedule a značky. Překvapilo mě i irské počasí, které je hlavně na jaře nevyzpytatelné, takže jsme jednu chvíli chodili v tričkách a najednou začalo sněžit. Několikrát se nám stalo, že se za den vystřídala všechna čtyři roční období. V Irsku také často prší, ale po nějaké době už to člověk ani tolik nevnímá. Irové to vidí tak, že když zmokneme, tak zase uschneme.
Výlety
Pracovala jsem mezi 35 a 45 hodinami týdně. Měla jsem tedy i spoustu volného času a ten jsem využívala buď k výletům do centra města a návštěvám výstav a obchodů, nebo k návštěvám hospod. Pro Iry jsou hospody takové centrum kulturního života. Většinou je tam krásná výzdoba a téměř každý večer hraje živá hudba, nebo se dělá pub quiz či jiná zábava.
Všude je to tak krásné, jako na fotkách, nebo ještě krásnější.
O víkendech jsem jezdila na výlety, nejčastěji do Dublinu, kde se mi moc líbilo, protože Dublin je multikulturní a velmi zajímavé místo. Měla jsem půjčené jízdní kolo. To bylo parádní, protože jsem si pořádně užila rozkvetlou přírodu. A taky jsem se jezdila podívat do okolních městeček, vesnic a na pobřeží. Všude je to tak krásné, jako na fotkách, nebo ještě krásnější.
Co se jídla týče…
Irové mají hodně pokrmů založených na bramborách a také mají na každém rohu obchod s hranolkami. Dát si horké hranolky, když je člověk promoklý, je ta úplně nejlepší věc. Populární jsou také polévky, které jsou narozdíl od českých většinou velmi husté až krémové. Jejich oblíbené pečivo se jmenuje “scone”, a to je takový sladký bochánek s kousky ovoce, rozinkami nebo třeba s čokoládou, ale dá se udělat i na slano.
Kulturní šok?
Největší dojem na mě udělali samotní Irové, kteří jsou neskutečně milí a nápomocní a bez nich by ta zkušenost určitě nebyla taková, jaká byla. Jinak Irsko je Evropa, takže mě zde žádný větší kulturní šok nečekal. Na Irsku mě také zaujala bohatá kultura, ať už jde o hudbu, jazyk nebo architekturu. Irové jsou na svou zemi náležitě hrdí.
Angličtina
Už před odjezdem jsem měla slušnou znalost jazyka, kterou jsem si ale pobytem a hlavně prací zlepšila. Protože za celou dobu studia angličtiny v Česku jsem nikdy nebyla v situaci, kdy bych kolem sebe neměla čechy a musela se spolehnout jenom na svoji angličtinu. Také jsem se naučila spoustu různých výrazu a slov, které se ve škole neučí, ale zároveň se běžně používají. Když jsem nevěděla, jak se něco řekne, musela jsem vymyslet způsob, jak to popsat.
Samozřejmě, že jsem se tam také trochu ztrapnila. Třeba když lidé používali slovo “cheers” ve smyslu “děkuji” nebo “díky”. Já jsem znala význam tohoto slova jenom jako “na zdraví”. Takže jsem jim na “cheers” místo “you are welcome” (není zač) odpověděla pozvednutím sklenice a stejným “cheers”. To je ale zase něco, co se člověk naučí jenom při pobytu v anglicky mluvící zemi.
Nejtěžší částí bylo překonat strach a odletět. A co vy, máte odvahu vydat se do Irska?
Happy End
Řízením osudu jsem dostala možnost pracovat v agentuře Czech-us, kde budu moci dodat odvahu k cestě vám mnohým, kteří jen vlastně potřebují tu trochu motivace k vycestování. Ráda vám všem tedy pomohu zařídit vycestování za prací do mého milovaného Dublinu nebo jiných krásných koutů Irska…
Jája
Láká tě podobná zkušenost s prací v Irsku? Zjisti víc informací nebo mi rovnou napiš na: jobs@czech-us.cz
