Filip využil v rámci projektu LONDON Job&Fun velkou příležitost pracovat přímo v hlavním městě Velké Británie. Postupně tam získává cenné životní zkušenosti, seznamuje se s novými lidmi a zlepšuje si svoji angličtinu. Nyní se rozhodl přiblížit vám svůj pracovní den v Britském muzeu.
V předchozích článcích jsem popisoval, jak to funguje u mě v práci jen okrajově, a teď bych se o tom chtěl tedy rozepsat podrobněji…
Začátek směny
Mám proměnlivou šichtu – vždy je přizpůsobena podle mých potřeb, takže jednou začínám v 10, jindy v 11 a někdy ve 12. Podle toho se pak také odvíjí čas, kdy jdu domů, ale obvykle trvá směna okolo 7 hodin.
V Britském muzeu to funguje tak, že po příchodu musím projít přes security check kvůli kontrole, jestli u sebe nemám nějaké ostré a střelné předměty. Potom se jdu převléknout a ještě se musím přihlásit otiskem prstů.
Moje práce začíná rychle – donesu pečivo, koláče a zmrzku. Vše připravím a upravím, aby to vypadalo pěkně. Asi tak po hodině zajdu otevřít.
Co všechno musím zvládnout
Nejdřív je to v pohodě, lidi chodí v malém počtu, takže mám dost času na přípravu a doplňování sortimentu, ale pak to vypukne a „run“ startuje. Velkou rychlostí musím uklízet stoly, což zahrnuje sebrat nádobí a utřít povrch. Jakmile zvládnu všechny stoly, tak doplním chybějící věci a jdu na další kolo, což se opakuje asi tak 20krát za hodinu.
Po nějakém čase mě vždy pošlou na přestávku – půl hodiny klidu s jídlem a pitím, co víc si přát? ☺
Potom jdu pokračovat v práci. Když má barista pauzu, tak mě šoupnou ke kávovaru místo něj. Čeká mě rychle zmáknout všechny druhy káv od „flat white“ až po „ice coffee“. Přestože musím „valit“, tak je to v pohodě.
Nejhorší je, když spletu objednávku. V práci to ale naštěstí berou, říkají, že „nikdo není perfektní, chyby se dělají a dělat budou“. ☺
Po návratu baristy jdu zase dělat „runnera“ – opět odnáším jídlo a přijímám připomínky, takže docela dobrý…
Chill time
Když skončí největší „masakry“, začíná „čil“ – kecáme s lidma a šéfama na baru. Pak zase uklízíme a chatujeme a tak dokola, prostě pohodička. A všichni čekáme, až se řekne „home time“.
Jakmile zbylí hosti odejdou, uklidíme a upravíme stoly do původní podoby a položíme na ně meníčka. Chvilku si ještě s kolegama a šéfama povídáme a přitom pracujeme. Vše vydezinfikujeme, koláče a další zbylé pečivo sníme, nebo vyhodíme. Zavřeme zmrzku a nakonec i restauraci.
Jen, co je vše hotovo, otiskem prstů se odhlásíme a hurá domů.
Spousta výhod ☺
Sice dá tato práce zabrat, ale lidi kolem jsou v poho. Když přijde někdo nový, tak chápou, že nikdo není bez chyby, a přijímají i jazykové mezery. Směna kvůli tomu, že je pořád co dělat, utíká strašně rychle, i peníze jsou tu luxus a hlavně je výhodná 50% sleva na vše. A to se vyplatí ☺.
Jen mě štve, že tu jsou pořád nový lidi, nikdo nezůstane moc dlouho, ale i na to si člověk dokáže zvyknout.
A abych nezapomněl, ještě je dobré to, že kdykoliv potřebuješ volno, tak ti ho dají – klidně i den před směnou.
