Možná lehce naivně jsem si představovala, jak si pořídíme minivan a projedeme za dva měsíce oba ostrovy, přespíme v DOC kempech (se self-contained autem tu máš kempování zadarmo) a příliš neutratíme. Realita byla nakonec mírně odlišná a čas na cestování jsme měli pouze jeden měsíc. I tak jsme si to maximálně užili, utratili drobátko více a minivan naše Toyota Nissan rozhodně nepřipomínala. Při našem brázdění Jižním a Severním ostrovem nás tu mile, ale někdy i nemile, zaskočilo pár věcí. Podělím se o ně, ať je tvá cesta “Zemí dlouhého bílého oblaku” bez obláčků (rozuměj bez nemilých překvapení).
V obchodě ti zabalí nákup
Země se snaží bojovat s přílivem turistů a chrání svou nádhernou přírodu, co to jenom jde. Avšak něco jako myšlenky zero waste bys tady těžce pohledal. Alespoň co se týče nakupování v supermarketu. Nejenom, že tady mají přehnaně mnoho prodavaček oproti České republice, ale ještě u kasy stojí osoba až dvě navíc, které ti nákup rovnou zabalí do tašky. Bohužel do igelitové a rozhodně není pro průměrně veliký nákup jediná. Aneb plasty vládnou světu!
Platit kartou je in
To sice neplatí o Maroku, Kubě ani Azorách, kde jsem taky nedávno byla, ale Nový Zéland mě v tomhle mile překvapil. Snad s výjimkou některých kempů se dalo platit kartou všude. Nutno přiznat, že potraviny jsme nakupovali v supermarketech anebo chodili do restaurací, takže farmářským trhům jsme se vyhnuli. Na druhou stranu jsme pouze na začátku naší cesty vybrali asi 100 NZD a na konci nám ještě 20 NZD v drobných zůstalo. Karta je na Zélandu prostě trendy. Dokonce i hostely pro baťůžkáře je akceptují. Jejich majitelé vytáhli nějakou vychytanou redukci, kterou propojili naši kartu s jejich aplikací v mobilu. Kam se hrabou naše platební terminály.
Alkohol jen tak nekoupíš
Těšil ses, jak si dáš na dovolené skleničku něčeho ostřejšího? Možné to samozřejmě je, ale alkohol na Novém Zélandu jen tak lehce nekoupíš. Alespoň ne v supermarketech, kde mají pouze pivo a víno. Ani rum na pečení jsem tu nenašla. Pokud působíš mladistvě a neraší ti vousy na všechny strany, u kasy se mohou dožadovat nějakého tvého ID dokladu. Na závěr pokladní může volat tzv. supervizorku pro alkoholické nápoje, aby nákup alkoholu na kase odsouhlasila. Ano, toto všechno jsme zažili a to nám všem bylo dávno 25 let pryč. Ale v ochutnávání výtečného novozélandského vínka nám to nezabránilo. Doporučuji jet na cyklistický košt po oblasti Malgborough na severu Jižního ostrova. Kolo si vypůjčíš od 25 NZD na celý den a ochutnávky jsou povětšinou zdarma.
Lidé si tu věří
Asi jsem fakt typická Češka. Jak někde vidím ležet kolo bez zámku, hned si říkám: “Proboha, a to jim ho nikdo neukradne?” Na Novém Zélandu zřejmě ne a nebylo to pouze odložené kolo, co nás zaskočilo. V kempech jsi mohl narazit na tzv. Honesty box, kde lidé nechávají nedovyužívané věci a ty sis je klidně mohl odnést a předat zase dál. Nebo pronajímatelka airbnb v Christchurch nám s klidem nechala klíče pod rohožkou a my ho při odchodu pouze hodili do pohorek. Jaká to důvěra!
Roste tu deštný prales
Kdyby jen rostl, ale on se dokonce v některých místech nachází nad úrovní tamních ledovců (Fox a Franc Josef Glacier). Ale pozor, nemluvím o tropickém deštném pralese. Ten v tomto podnebném pásu samozřejmě nenajdeš. Chceš-li se nadýchnout atmosféry těžce prostupných deštných lesů, vydej se na dvoudenní Copland trek. Na jeho konci na tebe čekají jezírka s horkou vodou, která jsou plná bakterie meningitidy. Neboj se, pokud neponoříš hlavu pod vodu, nic ti nehrozí.
Všechno je vlevo
Kromě toho, že se na Novém Zélandu jezdí vlevo, tak se tu i spousta další záležitostí odehrává na levé straně. Ono nestačí, že tělo máš zmatené tím, že má léto v zimě a naopak. Tak například v některých hostelech se zamykaly dveře doleva. Bohužel ne všude, takže jsi často tápal a vypadal spíše jako zlodějíček než obyvatel pokoje. Kohoutkem na vodu musíš točit taky na opačnou stranu. Někdy tu máš ale kohoutky dva, jako je tomu ve staré dobré Anglii. Když už ti čůrek vody o správné teplotě vyteče, točí se v umyvadle na opačnou stranu než na severní polokouli. Však si vzpomeň na hodiny fyziky a tzv. Coriolisovu sílu.
Ptáci, kam se podíváš
O savce na ostrovech téměř nezavadíš, snad jen o štěkající psy za plotem. Díky oddělenému vývoji Nového Zélandu od zbytku světa se tu savci nevyvinuli. Za to z ptačího osazenstva tě bude přecházet zrak. Dost možná přijdeš i o svačinu nebo těsnění u auta. Tak drzí jsou někteří ptáci v čele s Wekou a papouškem Keou. Druhý jmenovaný je jediným papouškem, který dokáže žít i na sněhu.
Topení bys pohledal
Pokud na Nový Zéland nejedeš v hlavní sezóně, tj. od prosince do února, kdy je tady léto, radši si nabal více kusů oblečení. Ani na hostelích nebudeš uchráněn případnému chladu. Novozélanďané si na topení a nějaké centrální vyhřívání příliš nepotrpí. Ani domy nemají tepelnou izolací, jak ji známe od nás.
Příliš mnoho turistů
V roce 2017 zaznamenaly úřady na ostrovech přes 3,5 milionů krátkých turistických návštěv. Jde o markantní číslo v porovnání se 4,5 miliony zdejších obyvatel. Nejznámější Great Walks Milford Sound dokončí na 1400 turistů ročně. V hlavní sezóně se k Hoře Osudu vydá na 10000 turistů denně a na Dno pytle se tlačíš s 2000 dalšími zvědavci každý den. To by Frodo Pytlík koukal, jaké má zástupy před dírou.
Bydlení neseženeš na první dobrou
Toto dost souvisí s předchozím bodem. Mysleli jsme si, že s appkami Campervan a Booking najdeme ubytování večer po příjezdu do dané lokality. Nakonec jsme si vždy nějak poradili, ale rychle jsme pochopili, že je potřeba hledat bydlení aspoň pár dní předem. Pokud tedy nechceme platit přemrštěné ceny a ztrácet čas objížděním hostelů pro backpackery. Pravdou je, že do stanů se nám příliš nechtělo a byli jsme tady přes Vánoce a Silvestra.
Všude je to daleko
Možná nevěřícně kroutíš hlavou při pohledu na mapu. Ale pravdou je opak. Každý přejezd tu trvá neskutečně dlouho, i když silnice jsou v dobrém stavu. Dálnice to však nejsou. Města jsou od sebe daleko a benzinové pumpy abys po cestě pohledal. Dobře plánuj další cesty a nejlépe s nějakou navigací v ruce. Až se vrátíš zpátky do České republiky, trasa Brno-Praha ti bude připadat jako okamžik v porovnání s cestováním na Novém Zélandu.
Přeji kopec příjemných zážitků při cestování k protinožcům!
