Jste v pokušení zjistit, jaké by to bylo odhodlat se a pracovat v Kanadě stejně jako náš klient Tomáš? Ten právě toto jedinečné životní dobrodružství prožívá! A o tom, jak se mu ve Whistleru daří, je i jeho následující dopis naší koordinátorce Magdaleně…
Ahoj Magdaleno,
i když je Vancouver skvělý, tak jsem se v něm nijak dlouho nezdržoval. Nechtěl jsem totiž na začátek moc utrácet, a proto jsem tam jen přespal, ráno si vyřídil SIN number a valil přímo do Whistleru. Zbytek jsem pořešil až tady.
Bydlím ve White Gold v chatě u řeky, u které skoro každý den snídám, obědvám a někdy i večeřím ☺.
Ani nevím, kolik nás tady přesně je – dva Němci a hromada vtipných Japončíků. Fakt pohodáři, takže všechno v klídku.
Spolubydla pracuje v místním hotelu, kde v úterý začínám taky – kvůli škole tam ale nebudu moct být pořád, takže zatím housekeeping a pak mě asi dají na housemana.
Každopádně jsem zjistil, že tam jsou minimálně dvě Češky. První, co bylo: přišel jsem na recepci – že prý shánějí housemana. A z druhé strany přepážky na mě promluvila holka: „Ty jsi z Čech, že? A jsi z Ostravy?!! Já z Paskova.“ To prostě nevymyslíš :-D…
Dají mi 17 doláčů na hoďku.
Ve škole jsem už taky byl, s Katie jsme vyplnili nějaká další lejstra. Ofiko s učením začínám 4. července. Ještě předtím se někdy tento týden sejdeme s instruktorem, abychom si ujasnili, co a jak.
Prochodil jsem jakž takž okolí a vylezl na Blackcomb Mountain po sjezdovce po svých ☺. Pak jsem zadara přejel gondolou na protější vrchol – Whistler Mountain, protože nahoře nikde neprodávají lístky. Asi nikdo nepočítá s tím, že nahoru někdo vyjde pěšky. Jako jo, krpál to místy je, ale já jsem zvyklý z Beskyd ;-).
Cestou dolů zpátky do Whistler Village jsem dokonce uviděl mámu medvědici s dvěma medvíďaty. Visí tady sice cedule, které radí, jak se zachovat, když potkáš medvěda, ale já si celou tu dobu říkal, co by tady dělal medvěd :-D?
Všude hromady lidí – turisti, bikeři, děcka… Najednou se vynoří odněkud z lesa v horní části Bike parku medvědice a v klidu si to i s malýma štráduje ke sjezdovce … A asi 100 metrů od toho místa jezdí bikeři downhill…
Fotek už mám celkem dost.
Pravidelně taky lezu na místní stěně a chodím po trailech v lese – hej, ty stromy kolem jsou opravdu neskutečně krásné!
Po dešti jsem testnul i jezero Lost Lake, kde to ráno byli jen rybáři. Asi byla na místní zima, nebo co, nevím :-D.
Fakt už se těším do práce, potřebuju taky něco dělat a začít vydělávat. Je tu, jako v každém turisticky založeném centru, totiž dost draho. A moje rezervy nejsou nekonečné, takže timing se začátkem práce je tak akorát.
Jinak pohoda ☺. Jídlo dobré, slečny kolem krásné, snad každá se tu směje, lidi milí, ochotní hned poradit, když něco nevíš.
Napíšu, jak se bude dít něco ve škole – skály ve Squamishi čekají. Až se mi zatajil dech, když jsem kolem nich jel busem do Whistleru… Tam to všechno teprve začne ;-)…
Napadá mě jedna věc – šlo by domluvit, že bych pak v zimě začal rovnou kurz na Ski guide? Permity mi platí do dubna 2019. Peníze na školu snad vydělám. Ski guide začíná někdy v prosinci.
Akorát bych si tak na tři týdny odskočil na Vánoce domů a v lednu zas přijel.
Je to zatím jen nápad, záleží na tom, jak bude probíhat škola teď, pak uvidím…
Zatím se, Magdaleno, měj.
Díky za vše a pozdravuj kolegyně Zuzku a Katarinu.
Tomáš.