Celoroční dovolená, nejlepší rok a půl v životě, majestátní hory, azurově modrá jezera, dech beroucí výhledy jako z plakátu, přátelé, jedinečné zážitky, adrenalin, sluníčko, kempování, road tripy, sjíždění řeky, horolezectví a to nejlepší lyžování. Zní to jako sen? Pro někoho možná. Pro Adrianu tohle byla skutečnost — díky programu Working Holiday Kanada.
„Dobrý den, prosím Vás, jak se dostaneme do národního parku Banff?”
„Jak to myslíte? Vždyť jste v národním parku Banff?”
„Ano, já vím, že jsme v Banffu, ale kde je ten park? Kde má vstupní bránu? Rádi bychom tam dnes s rodinou zašli na procházku”
„Pane, všechno kolem vás je součástí národního parku Banff, který má rozlohu více než 6 000 m². Obávám se, že jednodenní procházka k prozkoumání celého parku nebude dostačující.”
S takovými a dalšími hodně podobnými dotazy se recepční či hoteloví concierge setkávají v Banffu několikrát za den. Jsou lidé, kteří si zaletí na „výlet” do Banffu, aniž by si to předem naplánovali nebo si zjistili o dané oblasti podrobnější informace. Zkrátka koupili letenku, zabookovali luxusní hotel a letěli do jedné z nejnavštěvovanějších a nejdražších destinací na světě. Protože kdo by se nechtěl na Facebooku a Instagramu pochlubit fotkou z proslulého Lake Louise nebo z vrcholu Sulphur Mountain, kam vás za 62 kanadských dolarů vyveze gondola? Na druhou stranu pro některé je týdenní dovolená v Banffu celoživotním snem a šetří si na ni třeba i několik let.
Banff totiž skrývá mnohem víc než jen pár turisticky známých míst, které vidíme na každé pohlednici v obchodech se suvenýry na Banff Avenue. A co si představím, když se řekne Banff, já? Celoroční dovolená, nejlepší rok a půl v životě, majestátní hory, azurově modrá jezera, dech beroucí výhledy jako z plakátu, přátelé, jedinečné zážitky, adrenalin, sluníčko, kempování, road tripy, sjíždění řeky, horolezectví, sníh (hodně sněhu), nejlepší lyžování, mráz, běžky, sněžnice, medvědi a spousta skvělého jídla.
Mít možnost strávit sezónu nebo dokonce rok na takovém místě je opravdu velká příležitost a je potřeba si uvědomit, že se to nepoštěstí jen tak někomu. Jak už jsem psala výše, setkala jsem se s mnoha rodinami, které si téměř celý život šetřily na to, aby se do Banffu mohly podívat. A když dostanete možnost tam nějakou dobu žít a seznámit se s místními, kteří tu žijí již několik let, začnete Banff poznávat v úplně jiném měřítku. Najednou zjistíte, že tu jsou místa, na kterých nemusíte stát 10 minut frontu na fotku, protože právě přijel autobus japonských turistů. Zjistíte, že tu jsou mnohem krásnější a klidnější místa, o kterých se vlastně ani nikde moc nepíše, ale z kterých vás bude přecházet zrak. A proč na taková místa turisti nechodí? Z jednoho prostého důvodu. Na taková místa vede většinou cesta klikatá-náročnější terén, delší cesta. Zkrátka vás tam nedoveze autobus, ale musíte si tam dojít pěkně po svých. A samozřejmě čím horší a fyzicky náročnější cesta, tím krásnější výhled.
Jednoho krásného letního dne jsme se odvážně vydali na výšlap v 5 hodin ráno, protože jsme chtěli vidět východ slunce z vrcholu. Bylo to asi měsíc po mém příletu do Banffu. Neměli jsme ani bear sprej na medvědy, ani čelovky. Dodnes to nechápu. Nahoru jsme to místo plánovaných dvou hodin vyběhli za 45 minut. A to i přes mé astma a odporu k běhu samotnému. Strach z medvědů nás hnal kupředu. Párkrát jsem si po cestě zanadávala a zařekla se, že nic takového už absolvovat nebudu. Nikdy! Názor jsem změnila s východem slunce na vrcholu hory. Bylo to na hoře Sulphur, na kterou v Banffu denně míří stovky turistů. To ráno ale výhled na celý Banff, řeku, údolí a okolní hory patřil jenom nám. Dojít až do cíle se vždy vyplatí. Ten pocit, výhled a vítězné pivko na vrcholu za to stojí!
