Mára má za sebou zkušenost práce plavčíka ve Virginia Beach, na kterou vzpomíná jenom s úsměvem. Poslechni si jeho příběh v nové epizodě podcastu.
Pracoval u společnosti Signature Pool Management a jak sám říká, zkušenost práce v zahraničí ho posílila a posunula dál. Další léto do toho jde znovu.
Raději čteš? Přečti si shrnutí rozhovoru.
Marku, proč zrovna Amerika a proč vůbec ses rozhodl, že vyjedeš do zahraničí?
Na Work and Travel USA jsem se hlásil mezi posledními, asi v únoru nebo březnu. Všichni kolem mě se na tento program hlásili a já měl strach, že mi tady v Praze něco uteče, když budu dlouho pryč. Tentokrát jsem ale měl jiný pocit – přišlo mi, že tam můžu získat spoustu zkušeností. Zničehonic jsem se rozhodl a podal přihlášku.
Takže to bylo poprvé, co jsi byl v Americe?
Ano, poprvé v Americe.
Měl jsi ohledně toho nějaké obavy? Nebo jaké bylo pro tebe celé to rozhodnutí, že tam vyjedeš?
Bral jsem to jako dobrodružství a chtěl si to užít. Samozřejmě tam byl stres – letěl jsem poprvé sám někam daleko na dlouhou dobu. Bál jsem se neznáma, ale řekl jsem si, že si to užiju a bude to skvělá zkušenost.
Jak dlouho jsi tam byl?
Čtyři měsíce dohromady.
Kde přesně jsi byl?
Ve Virginii, ve Virginia Beach přímo.
Amerika, to je asi hodně zařizování. Pomohl ti Czech-us?
Když jsem se rozhodoval, jestli na Work and Travel pojedu, nevěděl jsem, co a jak. Zavolal jsem na kontakt z Czech-us webu a spojil se s koordinátorkou, která mi odpověděla na všechny otázky – kolik si můžu vydělat, co je potřeba udělat, jaké jsou náklady. Po konzultaci jsem se rozhodl, že do toho jdu a pak mi chodily e-maily s instrukcemi, co mám udělat. Hlídali, jestli jsem všechno vyřídil, a to mi hodně pomohlo.
A jaké byly tvoje první dojmy, když jsi tam přijel?
No, měl jsem očekávání, že budu celou dobu mluvit anglicky. Bylo pak docela vtipný zjistit, že mí supervisoři jsou Slováci a spolubydlící samí Češi a Slováci. I když jsme se s klukama snažili mluvit anglicky, většinou to nedopadlo. Ale i tak jsem tam anglicky mluvil a angličtinu procvičil a otrkal se. Tak to byla první věc a druhá věc, jak je Amerika obrovská, a taky jejich „velké myšlení“ – všechno je tam obrovské, včetně jídla.
A když jsi tam jel, tak jaká byla tvoje angličtina, měl jsi z toho obavy?
Asi jsem neměl, protože já mám takovou mentalitu, že radši řeknu něco než neříct nic, takže já vždycky něco vystřelím a nevím, jestli to je správně nebo ne, ale snažím se to nějak vykomunikovat. Takže jsem si říkal, že si nějak poradím.
A jakou práci si tam vůbec měl?
Plavčík u bazénu.
A to byl nějaký hotel, kde jsi dělal plavčíka?
Pracoval jsem v rezortech, kam jsme jezdili na kole nebo nás tam vozili, pokud to bylo dál.
A ty jsi měl už nějaké zkušenosti s pozicí plavčíka, nebo co tam bylo za požadavky na začátku?
No, neměl jsem vůbec žádný. Takže jsem absolvoval kurz plavčíka v Praze a pak nás zaučili i na místě – jak se starat o bazén, jak poskytovat první pomoc a tak.
To se ti možná teď i hodí ne? Jestli máš k tomu nějaký papír.
No, pak jsem dělal srandu, že prostě se budu starat o bazény mých jako kamarádů, že jsem teďka profesionální čistič bazénů .
Mohl bys nás provést nějakým takovým běžným pracovním dnem, jak to probíhalo od rána do večera?
My jsme měli směny vždy podle těch bazénů, takže to bylo dost různý. Nejkratší směnu jsme měli šest hodin a skončili jsme třeba ve čtyři nebo v pět. Takže to bylo fajn, že jsme měli i zbytek dne tak nějak volnej na sport nebo na cokoliv. Jinak jsme směny třeba osm, nejdéle 10 hodin.
A stalo se, že si musel někoho zachraňovat?
Naštěstí nic vážného. Jednou jsem pomohl dítěti, které už nezvládalo plavat. Chytil jsem ho za ruku a přitáhl ke kraji bazénu. To bylo všechno.
A jaký tam byl kolektiv? V práci.
Měl jsem štěstí na skvělý lidi. Spolubydlící měli podobnou mentalitu a fakt jsme si sedli. I lidé na bazénu byli milí. Hodně mi pomohlo, že jsem se s nimi snažil bavit kvůli angličtině – vyplatilo se to. Američané jsou ochotní a milí, když se k nim člověk chová hezky.
Kolik sis tam vydělal?
Dohromady asi 8–9 tisíc dolarů. Měli jsme možnost přesčasů, které byly lépe placené. Vydal jsem pak něco na to cestování, třeba na Havaj. Nepřinesl jsem si do Čech tolik peněz, kolik jsem původně chtěl, ale i tak mi něco zbylo.
A celkově tam jsou jaké životní náklady, co se týče potravin, dopravy a tak?
Díky tomu, že jsme jezdili na kole, doprava nás skoro nic nestála. Dokonce jsme na tom vydělali, protože jsme kola po skončení programu vrátili do obchodu, kde nám vrátili peníze. Co se týče jídla, snažil jsem se držet týdenní rozpočet okolo 50–70 dolarů. Nejsem zrovna šéfkuchař, tak jsem si často dělal rýži s kuřetem na různé způsoby. Nebylo to slavné, ale hlad jsem neměl. Nejvíc peněz padlo na bydlení.
Jak to tam vlastně bylo s ubytováním?
Měli jsme zařízené ubytování ve Virginia Beach. Bylo to fajn, protože jsme byli blízko pláže, asi 40 minut na kole. Apartmán byl trochu prázdnější, ale útulný. Líbilo se mi, že tam byl měkký koberec, na který jsem si občas lehl a relaxoval. Byla tam kuchyň, záchod, postele – takže jsme si neměli na co stěžovat. Měli jsme přístup do posilovny a bazénu, i když jsme je moc nevyužívali. Bazény, o které jsme se starali, byly mimo náš areál.
Jaká byla Virginie? Příroda, lidi a obecně ta země.
Virginia Beach není jako New York nebo Los Angeles. Připomínalo mi to spíš menší město nebo vesnici. Moře a pláž byly úžasné, chodili jsme tam často. Promenáda u pláže vždy večer ožila. Příroda byla plná veverek a kachen, což mě překvapilo. Lidé, se kterými jsem se bavil, říkali, že je to tady klidnější a pomalejší než ve velkých městech. Celkově to bylo pohodové místo.
Večer po práci jste měli kam zajít?
Ano, hlavně k pláži. Kluby tam byly většinou otevřené jen o víkendech, takže přes týden jsme chodili spíš do fast foodů, které v Česku nebo na Slovensku nejsou. Udělali jsme si z toho takové malé rande. Když je dobrá parta, je zábava všude. Viděl jsem i delfíny blízko pláže, což byl krásný zážitek.
A ještě ty letenky o mě zajímaly, kolik to tak vyšlo?
Ceny už si přesně nepamatuji, ale myslím, že zpáteční letenka stála kolem 20–30 tisíc korun. Na cestu zpátky jsem si připlatil za kufr navíc a vrátil jsem se se dvěma kufry.
Jaké největší rozdíly mezi USA a ČR jsi zaznamenal?
Co se týče práce, mám pocit, že plavčíci v Česku musí projít náročnějšími zkouškami než v USA. Taky jsem si všiml, že Američané často neumí dobře plavat a mají různé zvláštní styly. Obecně mi připadalo, že jsou tam dva extrémy – buď lidé hodně sportují a jsou vysportovaní, nebo jsou naopak obézní. Průměr jsem tam viděl jen málokdy. A potom doprava, všude obrovská auta.
A chystáš se zase vyrazit někde do zahraničí za prací?
Ano, už mám plány na další léto. Pojedu na stejné místo, ale tentokrát budu mít vyšší mzdu, což chci využít.
A kamarádi ze Slovenska ti zůstali?
Ano, jsme pořád v kontaktu. Dáváme si srazy a píšeme si. Někteří kluci plánují jet zpět, i když jeden z nich chce zkusit jiné místo, aby zažil něco nového. Většina z nás se ale vrátí na stejné místo a doufáme, že budeme mít apartmán blíž k pláži.
