Ahoj, jsem Markéta a od malička miluju cestování a poznávání nových kultur a zemí. Ráda plánuji, takže spousta mých cest bývá dopředu promyšlených. Zároveň však dost poslouchám svou intuici a na základě toho dělám náhlá rozhodnutí. Mé kanadské dobrodružství je toho zdařilým důkazem.
Zásadní okamžik
Je podzim roku 2011, dívám se z okna mého tehdejšího podkrovního studentského bytu na Hradčanské a pozoruji, jak barevné listí dopadá na zem. Přemítám, co budu dělat dál, až v červnu dokončím vysokou školu. Asi by bylo dobré zůstat v oboru a pracovat na tehdejším letišti Ruzyně, říkám si. Dole pod okny v ulici plápolá bíločervená kanadská vlajka na budově ambasády. Pořád mi tam utíkají oči. Zpětně považuji tento okamžik za dost zásadní. Najednou sbíhám schody dolů a zvoním na dveře ambasády. Mám štěstí, jsou úřední hodiny a už mě šacuje ochranka a vítá mě nějaká moc milá paní. Už tady mi měly docvaknout jasné kanadské indicie: barevné listí, bíločervená vlajka a extrémně milí lidé 😊
Zeptala jsem se tehdy dosti naivně na možnosti stáže třeba na nějakém kanadském letišti. K mému překvapení to milé paní vůbec nepřišlo naivní a představila mi možnost Working Holiday víz. Začala jsem si tedy hrát s myšlenkou, že bych do Kanady třeba na půl roku odjela a získala zkušenosti z práce na kanadském letišti, než se vrátím do Česka a najdu si nějaký real job, však to znáte.
To jsem ještě netušila, že z půl roku bude sedm let.
Můj hlavní přítel na telefonu byli tenkrát moji rodiče, kteří hodně cestují. Volám tedy o radu, co si o tom myslí. Mamka tehdy řekla: „Musíš se podívat do Whistleru, to ti je taková podhorská vesnička, ale žije to tam. Budeš nadšená.“
Hledání práce
Slovo dalo slovo a v září 2012 vystupuji z letadla v nádherně zbarveném podzimním Vancouveru. Tenkrát jsem si myslela, že zůstanu ve městě a seženu si práci na letišti. Změnila jsem ovšem názor, když jsem viděla, že letiště leží v Richmondu, daleko od města a prostě jsem si to představovala jinak. Bydlení jsem sice sehnala, ale nebyla to žádná sláva. No nebudu vám kecat. V tu chvíli jsem litovala, že jsem neoslovila Czech-us, ale jela na vlastní pěst. Ušetřila bych si špetku zklamání, fůru peněz a spoustu času. Ale za to zážitků a zkušeností denně přibývalo.
Lítala jsem po městě se svými životopisy a zkoušela oslovit všechny možné zaměstnavatele. Tou dobu už jsem byla v Kanadě třetí týden, a ještě jsem pořád nepracovala. Za to jsem znala každou ulici ve Vancouveru, to se musí nechat 😊 Najednou mi volali z jednoho obchůdku, jestli bych mohla v pondělí nastoupit. Srdce mi poskočilo radostí, že nakonec přece jen práci seženu. Nicméně pořád mi v hlavě ležela myšlenka na Whistler. Něco mi říkalo, že se tam musím zajet alespoň podívat. Koupila jsem si jízdenku na autobus a vydala se na výlet. Pro jistotu jsem si s sebou vzala CV, co kdyby náhodou. Z Vancouveru do Whistleru vede silnice Sea-to-Sky a povím vám, nádhernější scénickou cestu jsem do té doby neviděla. Whistler na mě okamžitě dýchnul svou nezaměnitelnou atmosférou podhorského městečka. Připadala jsem si „jako doma“. Obešla jsem pár podniků, kde jsem rozdala životopisy a odpoledne cestou zpátky autobusem do Vancouveru jsem sama se sebou uzavřela dohodu. Pokud se mi nikdo z Whistleru neozve, nastoupím v pondělí do obchůdku ve Vancouveru.
Nemohla jsem na Whistler přestat myslet
Zamilovala jsem se do toho místa během jednoho dne. V sobotu večer mi do schránky přistál email z hotelu ve Whistleru. Jestli bych mohla v pondělí nastoupit na pozici pokojské. Srdce zaplesalo, ale hlava mi podsouvala myšlenky typu: copak budeš uklízet, na co máš ten inženýrský titul … Jak myslíte, že jsem se rozhodla?
Jasně, že jsem v neděli seděla sbalená opět v autobuse do Whistleru. Práce pokojské, kterou jsem nakonec dělala jen tři měsíce (a byla to skvělá zkušenost), mi otevřela dveře k nádhernému životu a úspěšné pozdější kariéře v naprosto odlišném oboru v Kanadě. Nakonec jsem si domov našla ve Whistleru, ale pracovně se často vracela i do Vancouveru a užívala si všech úžasných benefitů, které koridor Sea-to-Sky nabízí. Od horolezení, přes snowboarding, po koupání v průzračných jezerech.
Poznala jsem spoustu úžasných lidí, procestovala dechberoucí kouty Kanady a navázala pevná přátelství na celý život. Po letech jsem se do Beskyd vrátila, ale povedlo se nám získat i kanadské občanství a každým rokem se do Kanady s dcerou vracíme a máme tak dva krásné domovy.
Nikdy nevíte, kam vás vítr zavane.
Jaký životní příběh čeká asi na vás? Začněte ho žít už dnes 😊
Markéta
