Mám práci ušitou na míru, říká Sabina Feldmanová (34), manažerka programu Studium VŠ v zahraničí v agentuře Czech-us. Už více než šest let plní studentům sny o vysokoškolském vzdělání v zahraničí. Zároveň pomáhá mladým lidem najít jejich vášeň a nasměrovat je v tom, co je baví. Univerzální obor se zárukou uplatnění na trhu práce dle ní neexistuje. Nejúspěšnější budou ti, kteří odhalí svůj potenciál a budou ho díky správně zvolenému studiu rozvíjet.
Než ses dostala do Czech-usu, tak jsi pracovala pro Microsoft, což je pro mnohé kariérní sen. Proč ses rozhodla změnit firmu a práci?
Práce pro Microsoft pro mě byla první setkání s velkým korporátním světem a dostat se do interního HR byl dlouhodobě můj sen. Tenhle sen se ovšem velmi rychle rozplynul a já jsem zjistila, že něco není v pořádku. Že jsem lezla po žebříku, který byl opřený o špatnou zeď.
Z jakého důvodu?
Absolutně jsem postrádala smysl své práce a snad i existence. Zjistila jsem, že nemůžu pracovat jen pro peníze, a že radši budu dělat za míň, ale s nějakým přesahem. Nicméně jsem za tuto zkušenost ráda, odžila jsem si to poměrně brzy a díky tomu jsem zjistila, že miluju práci s mladými lidmi a se studenty. Stáhlo mě to k alternativnímu vzdělávání, tématu svobodné práce a narazila jsem díky tomu na knížku, která mě zásadním způsobem ovlivnila – Peníze, nebo život? od Tomáše Hajzlera. To je taková bible, kterou bych rozdávala lidem na střední škole.
Teď už šestým rokem pracuješ jako koordinátorka programu studium v zahraničí pro firmu Czech-us, jak tě baví tato práce?
Je pro mě jako na míru ušitá. Dělám práci snů. Žádný den není stejný a má to pro mě obrovský smysl a přesah. Mým úkolem a posláním je plnit mladým lidem sny o studiu v zahraničí a nasměrovat je, aby vybrali správně, cítili se dobře a bylo to podle jejich představ. Pak k mé práci samozřejmě patří celá řada administrativních úkonů.
Czech-us má nejširší nabídku britských univerzit v celé ČR.
Podílíš se přímo na spolupráci s univerzitami?
Samozřejmě. Co se týče business developmentu, je naším úkolem studentům nabídnout co nejširší spektrum univerzit. Takže kromě propagace mám na starost i spojení se zahraničními partnery. Czech-us má nejširší nabídku v celé ČR, studenti se s námi můžou hlásit na více než 80 partnerských univerzit v Anglii. Taky jsme jedni z mála, kteří pomáhají s přihláškami na jakoukoliv univerzitu ve Velké Británii. Pokud někdo chce opravdu na velmi prestižní univerzitu, předáme mu naše know-how.
Jaké je tedy to know-how, kdybych se rozhodla, že chci studovat na prestižní univerzitě jako Cambridge nebo Oxford?
Zaručit ti nic nemůžu, ale umím pro to udělat maximum, aby to dopadlo co nejlíp a tady přichází na řadu zejména moje rady, protože jsem sama jednu prestižní univerzitu studovala – LSE, tedy London School of Economics and Political Science. U těchto výběrových univerzit nikdy není záruka, ale taky už jsme klienty na takové školy dostali, namátkou třeba na UCL, Edinburgh, Warwick, Birmingham nebo Manchester. Kdo se hlásí na top britskou univerzitu, musí mít nejen skvělé známky, ale taky background, což znamená, že toho musí dělat mnohem víc během střední.
Jak velká je úspěšnost pro přijetí na britskou univerzitu, když se na tebe student obrátí?
Šance, že se student dostane na britskou univerzitu, je velmi vysoká. U našich partnerských univerzit, tzv. „recruiting universities“ (britské univerzity, které pro nábor studentů využívají pomoc agentur, pozn. red.) – tam je skutečně téměř 100% šance na přijetí, pokud univerzity vybereme správně s ohledem na profil uchazeče. Co ale neovlivním je, jak student dopadne u maturity a jestli zvládne certifikát z angličtiny. To ostatní ovlivnit dokážu. Dokážu vybrat školu, která bere studenty i s horším průměrem z maturity, nebo která nevyžaduje certifikát. Když to přeženu, tak dneska můžu do Anglie poslat i někoho, kdo neudělá maturitu a anglicky neumí. Studenti můžou jít na různé pathway nebo foundation year programy, kde tě dovzdělají v rámci přípravného roku.
Jak se liší výběrové univerzity a „náborové“ univerzity?
V Británii se jede obecně na žebříčky, které značí prestiž. Každý žebříček se zaměřuje na něco jiného – jak těžké je se na školu dostat, spokojenost s výukou, vybavení, profesoři. Do cca prvních 30 míst jsou to výběrové univerzity, jenž mají velké jméno. V UK je dnes ale mnoho moderních škol, které vznikly z technologických institutů nebo colleges. Nemají tu historii, co má Cambridge a nikdy už mít nebudou, nedoženou to. To jsou školy víc prakticky zaměřené. Například se na nich dá studovat fashion, music, art, ale nebudeš tam studovat třeba chemické inženýrství…
Má tento rozdíl mezi univerzitami nějaký vliv třeba při budoucím pohovoru do zaměstnání?
Někdy ano, ale to se bavíme o velmi specifických odvětvích, příkladem může být třeba Management Consulting. Jinak žebříčky není potřeba příliš řešit, zejména pokud se student plánuje vracet do ČR. Většina zaměstnavatelů bude registrovat tak leda Oxford nebo Cambridge, ale u zbytku škol už pravděpodobně vůbec nebude tušit, jak si stojí. A ani to pro ně nebude podstatné.
Jak se liší situace zahraničního školství od roku 2014 až do dnes? Ať už jde o přístup univerzit či studentů…
V roce 2014 jsme posílali studenty hlavně do Dánska. To bylo tehdy hlavní lákadlo. Studium v Dánsku je zadarmo, a ještě máš nárok na „kapesné“, když tam při studiu pracuješ. Od Dánska jsme ale upustili, jelikož se tam změnila politika vůči zahraničním studentům. Vláda zjistila, že se jim tenhle přístup úplně nevyplácí. Studentů je tam hodně, vystudují, vysají systém a odjedou. V důsledku toho zvedli požadavky na přijetí a musíš mít lepší angličtinu než třeba do Velké Británie. Musíš mít taky dobré známky, někdy dokonce být rok po maturitě a nehlásit se rovnou. Není jistota, že se tam člověk dostane. Pořád se na nás ale lidi ohledně Dánska obrací. Řada z nich nakonec odjede do Anglie, někteří zvolí jako alternativu Holandsko.
Peníze, nebo život? od Tomáše Hajzlera. To je taková bible, kterou bych rozdávala lidem na střední škole.
Je dnes o studium v zahraničí větší zájem než dřív?
Nemůžu mluvit v obecných číslech, ale u nás v Czech-us je to víc a víc. Méně lidí se bojí, ale pořád jsme dost pozadu třeba oproti takovým Slovákům, kteří se mnohem více vydávají za hranice pracovat nebo studovat. Ta tendence ale určitě roste a dost má na to vliv třeba i Instagram.
Jak může mít Instagram vliv na studium v zahraničí?
Jednoduše – najednou víc vidíš, co dělají ostatní. Vidíš spolužáky, co mají cool fotky z kampusů z britských univerzit. Dost našich klientů není hned po maturitě. Měli třeba rok českou vejšku a teď chtějí začít od začátku, protože ztratili úplně veškeré iluze. I to hraje roli.
Šance, že se student dostane na britskou univerzitu je velmi vysoká.
Co dělá studentům největší starosti a na co se tě nejčastěji ptají?
Hlavně finance, jestli je britská půjčka reálná a není to blbost. Chápu, že je to velký strašák a trpělivě dokola vysvětluju princip britské půjčky. Dále se studenti ptají, jestli se to studium dá zvládnout, což strašně záleží na prestiži školy. Čím prestižnější škola, tím vyšší nároky. Průměrné britské univerzity se dají úplně v pohodě zvládnout. Další otázka, kterou dostávám je, co se stane, když by je z univerzity vyhodili. Vyhodit vás? To by muselo znamenat, že tam vůbec nechodíte, anebo jste odevzdali okopírovanou esej z Googlu. Anebo byste nevěděli při testu vůbec, ale vůbec nic. V neposlední řadě se bojí, že nezvládnou angličtinu, protože nemluví jako rodilí mluvčí. V Británii jsou ale připraveni na to, že ne každý mluví na úrovni C2. Zatím jsme neměli nikoho, koho by vyhodili.
Anglie je ze své podstaty nejzajímavější tím, kolik je tam oborů a možností.
O jaký obor je největší zájem?
Je to pestré. Samozřejmě je zájem o business, marketing a psychologii, na kterou je jednodušší se dostat ve Velké Británii, než u nás v ČR. Psychologie zažívá boom a UK má ještě navíc tu výhodu, že psychologii nabízí na magisterském levelu i jako tzv. conversion program, tedy že na magistru můžeš studovat něco úplně jiného, než co jsi dělala na bakaláři. Studenti jinak chodí třeba i na IT, robotiku, chemické inženýrství, fashion, digital music, herectví, grafiku. Anglie je zajímavá v tom, kolik nabízí oborů a ten výběr je rozmanitý. Když vidím, kolik kreativních lidí se jde do UK rozvíjet v tom, co milují, tak mě to moc těší a moje srdce plesá.
Jaký obor má v dnešní době největší potenciál?
Největší potenciál má ten obor, který miluješ. Protože se mu budeš opravdu věnovat a přirozeně v něm chtít být co nejlepší, a uplatnění si tak sama vytvoříš. Obecně to nejde říct, dnešní doba se tolik mění a nevíme, co bude za rok. Jasně, že budou potřeba ajťáci, ale stejně tak budou potřeba kreativní lidi. Ale vždycky budou úspěšní ti, co budou mít sami ten drive a nebudou spoléhat na to, že je někdo zaměstná.
Spoustu mladých lidí se trápí s tím, že neví, co chtějí dělat a studovat. Jak přistupuješ ke studentům, kteří nemají žádnou představu o své budoucí kariéře?
V Czech-usu máme teď kariérní poradenství Harrison Assessment, které odhalí tvoje silné stránky a pomáhá najít to, co by tě v životě mohlo bavit za práci. Nikdo by neměl jít studovat třeba ekonomku nebo business management jen proto, že je to podle něj univerzální řešení. To se hned všem snažím rozmluvit a snažím se najít to něco, co by student rád dělal, ale asi k tomu neumí sám dojít nebo se bojí, že by ho to neuživilo. Výhodou Anglie je, že můžeš studovat dva obory zároveň a vyvážit to. Ale studovat něco co tě nebaví, to je hrozný boj, lidi toho buď nechají a jsou to ztracené roky, anebo mlátí mrtvého koně, studují bakaláře pět let a pořád jim chybí poslední zkouška.
Kolik studentů si za svou kariéru „odchovala“?
Určitě to budou tisícovky studentů, které mi prošly pod rukama já jsem jim minimálně nějak poradila nebo je nasměrovala. Část z nich se pak proměnila v klienty a ti nakonec díky nám skutečně odjeli. Pak je samozřejmě hezké, když mi píšou, sami od sebe, že mi velmi děkují, že jsem jim změnila život a že beze mě by to nikdy nezvládli.
Máš nějaký nezapomenutelný feedback nebo studenty na které nezapomínáš?
Napadá mě třeba Katka Štiblická, expertka na problematické chování koček. Jedna agentura jí dokonce odmítla, k nám se dostala až na druhý pokus. Ona sama moc nevěděla, měla strašně moc otázek a byla nejistá. Jela studovat Clinical Animal Behaviour a dneska je v médiích, dělají s ní rozhovory a reportáže, protože dělá něco, co u nás dělá málo lidí. Má svou firmu, která se jmenuje Kočičí polepšovna. Byla nedávno u nás v Czech-usu, aby mi poreferovala, a dává na nás samé krásné reference, že na nás nedá dopustit. Dokonce i sama od sebe napsala článek o svojí zkušenosti pro náš blog. Těch lidí, kteří se ozvali, je ale spousta.
Šla bys studovat znovu?
Určitě. Kdybych doma neměla malou dceru a za jménem už jeden masters titul, tak ano. Kdybych věděla, co vím teď, šla bych studovat něco s hudbou.
Kromě tvé práce manažerky v Czech-usu máš další velmi zajímavou a kreativní práci. Pod jménem SA B. vystupuješ jako vokalistka a píšeš písně.
Ano, dělám hudbu. Ať už jako backvokalistka, sólová zpěvačka nebo autorka. Hudba už mě asi bude provázet navždycky. Neumím bez ní žít a mám to štěstí, že můžu kombinovat jak hudbu, mateřství, tak svojí práci v Czech-usu.
Studujte, bavte se, pracujte, cestujte, žijte.
Máš něco, co bys chtěla dodat na závěr?
Moje práce mě baví taky proto, že dělám s úžasnými lidmi, kteří mají srdce na správném místě. Pracuju v příjemném prostředí, kde si nikdo na nic nehraje, lidi si věří a jsou jeden druhému oporou. Jsme taková velká rodina. 🙂 V Czech-usu nám všem jde o to, abychom vyhnali lidi ven, aby vystrčili hlavu, poznali, o čem to venku je, vrátili se zpátky a dělali svět lepší. A hlavně, aby u toho poznali sami sebe.
