Klára s Filipem nejsou v cestování žádní nováčci, a proto pro ně nebyl žádný problém, vyrazit na celé léto pracovat do amerických Rocky Mountains, koupit si tam auto a procestovat široké daleké okolí. Jak svoje letní dobrodružství hodnotí teď, pár dní před návratem do Česka? To se dozvíte v článku, který por vás za ně oba sepsala Klára.
Původní obyvatele vesnice Beaver Creek jsou tu k vidění docela často. I když není česká Plzeň, pivo utne naši žízeň!
Proč zrovna Rocky Mountains? Když jsme se s mým přítelem FIlipem v zimě rozhodli, že chceme vycestovat na Work and Travel, nastavili jsme si několik kritérií. Nejdůležitější z nich byla příroda a práce v obchodě. Unavení ze zahraničních prací v restauracích jsme si rovnou řekli, že to nám už stačilo, a chceme pohodovější práci. Začali jsme proto projíždět nabídky agentur a to byste nevěřili, jak nám to dalo zabrat! Pokud totiž nechcete pracovat jako plavčík, číšník nebo uklízet pokoje a ještě k tomu nechcete být u moře, nabídka se hodně zúží.
Nakonec se na nás ale štěstí usmálo a co jsme hledali, jsme našli u agentury Czech-us. Vyplnili jsme několik papírů, poslali část peněz a za pár dní už jsme nervózně čekali na Skype pohovor za oceán. Nervozita naštěstí nevyhrála a my dostali přesně tu práci, kterou jsme celou dobu hledali. Potom nastala ta méně zábavná část programu – papírování, doplacení poplatků a návštěva ambasády. S pomocí agentury jsme ale všechno zvládli a mohli začít vybírat letenky.
Filipa čekaly v červnu bakalářské státnice, nevěděli jsme ale dopředu přesné datum. Proto jsme letenky koupili na nejpozdější možný termín, abychom byli na místě den před Start Date, a doufali jsme, že státnice nebudou později. Podaná žádost o výjimku na studijní oddělení univerzity nás zachránila a Filip státnicoval jen pár hodin před odletem.
[regbutton text=“Registrovat se do programu“]
Colorado nás dostalo do kolen
Jelikož jsme se na letenkách snažili ušetřit co možná nejvíc, cesta z Prahy do Denveru nám s dvěma dlouhými přestupy v Istanbulu a New Yorku zabrala skoro dva dny. Do Avonu jsme přijeli utahaní, ale krása Colorada nás nenechala jít spát. Ubytovali jsme se v bytě se čtyřmi pokoji, čtyřmi koupelnami a obří kuchyní, který s námi sdílí Elzbieta a Filip z Polska, a hned jsme se vydali na prohlídku okolí. Rovnou za domem hory, řeka přes silnici a Walmart 10 minut pěšky – víc jsme si ani nemohli přát.
Sice jsme nic nechytili, ale fotku máme krásnou. Takhle to tu vypadá, když slunce v horách zapadá.
Cedule tvrdí, že je hřích se tu vykoupat. Pro nás by byl hřích to neudělat! Místo, které zůstává většině americké populace navždy skryto…
— sem tě totiž nedostane lanovka, ale pět hodin na nohách.
Další den jsme začínali v práci. Tu máme ve vedlejší vesnici Beaver Creek, kam nás doveze autobus, který jezdí každých 10 minut a je zadarmo. Náš zaměstnavatel v ní má dva obchody – jeden pro děti, kde pracuju já s Eli, a druhý pro dospělé, kde jsou Filipové. První čtyři dny nás nad očekávání milé kolegyně Američanky zaučovaly a trpělivě všechno ukazovaly a vysvětlovaly, poté nás čekalo naše první samotné zavírání. Z toho jsme měli trošku obavy, pochvaly druhý den po příchodu do práce nás ale uklidnily a každý den jsme se cítili jistější a jistější.
Samotná náplň práce není složitá – udržovat obchod čistý, trička poskládaná, přijímat platby a hlavně si povídat se zákazníky, což je důležitý bod pro naši angličtinu. K osmělení nám pomáhaly soutěže, které vymýšlel zaměstnavatel pro svých 7 obchodů v Beaver Creeku a Vailu. Pravidla byla jednoduchá – obchody, které splní nejlíp dané obraty v určitých dnech, dostanou slíbenou výhru. Naše úsilí se vyplatilo, a tak jsme si přilepšili k výplatě, nadlábli se pizzy a taky jsme si zasurfovali za lodí na jezeře v horách!
Every cowboy needs his cowgirl.
Kromě práce nám zbyl čas i na cestování
Do práce chodíme 40 hodin týdně, většinou na odpoledne a večery, což je fajn vzhledem k tomu, že jsme na začátku časového pásma a tudíž je tu brzo tma. Ze začátku jsme měli v plánu najít si druhou práci, nakonec jsme ale upřednostnili poznávání místních krás před větším výdělkem. S tím se pojí i to, že jsme si tu koupili auto. V novinách jsme našli Volvo z roku 1998, které nám nabízí dostatek prostoru i pro přespání. S matrací a spacáky z Walmartu máme svoji double size bed vždy k dispozici kdekoliv si zamaneme
Z papírování kolem auta jsme sice měli trošku obavy, nakonec bylo ale mnohem jednodušší než všichni říkali. Pojištění jsme sjednali po telefonu na český řidičák a vyzvednout značky zabralo asi 15 minut. I se vším zjišťováním to vyšlo na cca půl dne práce a celá tahle sranda nás ani finančně nezruinovala. V porovnání s pronájmem auta na dva týdny jsme zhruba na stejné částce. Tím ale samozřejmě nechceme říct, že je všechno vždycky růžové – člověk se nesmí zaleknout kapajícího oleje ani víka od nádrže, které nejde otevřít. Nakonec jsme ale vždycky všechny trable vyřešili a Volvík je nám na našich cestách věrným společníkem.
Dobrodružství začíná tam, kde silnice končí. Utíkej, kravičko, utíkej, honí tě cowboy divokej!
Pokud chcete do našeho cestování nakouknout trošku hlouběji, můžete nás sledovat na Facebooku na stránce Světem křížem krážem nebo kouknout na naše nejnovější video na YouTube. A pokud jsme vás zaujali natolik, že se i vy chcete vydat za velkou louži, budeme rádi, když do přihlášky uvedete, že na vašem rozhodnutí máme svůj podíl právě my.
Klára Pehalová a Filip Krejčí
[regbutton text=“Registrovat se do programu“]
