Čtyři dny, dva nejvyšší vrcholy – Zugspizte a Triglav. Využil jsem se svými dvěma přáteli prodloužený víkend před začátkem školy, předpověď byla naprosto ideální pro horské aktivity, teploty v údolí okolo 16 stupňů, v polohách nad 2000m okolo nuly a uplné jasno.
Plán cesty: Středa večer naložit auto a potřebný materiál, vzhledem k tomu, že jsme jeli v podzimních dnech, byly potřeba i cepíny, mačky a pak klasická výbava na ferraty – ferratové sety, sedák, brali jsme i kratší lano na potřebné dojištění, helma.
Ve středu ve 23.00 vyrážíme z Prahy směr Garmisch-PartenKirchen – mimojiné místo světového poháru ve sjezdovém lyžování. Dorazili jsme okolo 4 hodiny ranní, rychle rozložili spaní a na 2,5 hodiny před výstupem zalehli. Ranní probuzení bylo opravdu krásné díky výhledům z parkoviště na kterém jsme nechali auto. Zvolili jsme cestu Höllental Klettersteig Zugspitze – poklidný a moc pěkný nástup k ferratě údolím se mění asi po 4 hodinách chůze ve ferratu hodnocenou okolo obtížnosti B, místy C.
Po tomto úseku nás čekal asi hodinu a půl přechod ledovce, z podzimních dnech jsme ocenili mačky. Potom už následuje lehce obtížnější nástup do ferraty a vrcholová pasáž trvající další 3-4 hodiny s trochu vyšší obtížností C/D. Na vrcholu a vlastně po celou dobu ferraty jsme odměňováni krásnými výhledy. Dosáhli jsme nejvyššího vrcholu Bavorska a též celého Německa – Zugspitze 2962 m.n.m. Celkový čas výstupu je asi 9 hodin s převýšením ferraty 1350m. Dolů už v rámci šetření sil na Triglav jedeme lanovkou a zubačkou (Cena je 32€ za osobu a poslední kabinka jede v 17.00) Lepší být dřív, abyste nemuseli jako my jet v 17.30 kabinkou pro zaměstnance, kteří na nás díky bohu počkali, když nás viděli na vrocholu. Dobří lidé stále jsou, obzvlášť v horách!
Další den byl ve znamení regenerace, jednoho rychlého koupání v alpském jezeru a přesunu do Slovinska do Triglavského národního parku.
Den 3. Budíček v 6.30, v 7.00 jsme vyrazili, tím, že jsme chtěli na vrchol a zpět, museli jsme vyrazit o něco dříve oproti ostatním, kteří spali asi ve 2500m na chatě. Bohužel chvíly po začátku jsme minuli nástup na ferratu a stoupali sutí v prudké stráni zbytečně, ztratili jsme tak drahocenou hodinu a půl hned na začátku dne. Naše tempo po tomto nezdaru muselo vzrůst. Kromě dvou jištěných úseků je to spíše pochod težkým horským terénem, než ferratové lezení. Na psychice nám nepřidal ani opar, který se držel v údolí. Odměněni jsme až po nastoupání asi 1000 výškových metrů úplným azurem, tím jsme nabrali novou sílu do plachet a vrcholu jsme chtěli dosáhnout o to více. Na Malý Triglav jsme se dsotali v dobrém čase, okolo 14.00 jsme byli v 2725m, na vrchol to bylo posledních 200 výškových. V poslední pasáži byly potřeba mačky, cepín. Výstup se značně zpomalil, ferrata místy nejištěná za obtížnost D/E. Po hodině ve stěně padlo rozumné rozhodnutí, že se otáčíme, bohužel necelých 100 výškových metrů pod vrcholem. Bylo by potom riskantní sestupovat dalších 6 hodin v náročném terénu za tmy. Nebereme to jako neúspěch, užili jsme si krásné výhledy, počasí, společný čas s přáteli a máme o důvod navíc se na Triglav vrátit!
