O Ameriku se dnes jednadvacetiletá Markéta zajímala od malička. Ať už kvůli přízvuku nebo věčné pozitivitě místních i nekonečným možnostem, které tato země nabízí. Při studiu České zemědělské univerzity tak hledala, jak se do vysněných Spojených států podívat i bez roků šetření. „V maturitním ročníku na gymnáziu jsem brouzdala na internetu a našla možnost vycestovat v rámci programu Work and Travel. Hned, jak jsem se dostala na vysokou školu, začala jsem shánět více informací a reference od lidí, co tam byli. Zkrátka mě ta myšlenka strávit čtyři měsíce za velkou louží naprosto nadchla,“ popisuje Markéta.
Před odjezdem na kurzy plavání
Už na podzim si tedy Markéta poslala přihlášku a se vším ostatním jí pomohla koordinátorka programu, díky které byly administrativní věci značně ulehčené. „Člověk se řídil podle pokynů a kdykoliv si s něčím nevěděl rady, vždy se mohl spolehnout na to, že mu někdo z agentury pomůže, ať už šlo o sebemenší banalitu,“ vypráví Markéta.
Jelikož chtěla na doporučení svého kamaráda vyrazit do Ocean City na východním pobřeží Spojených států a dělat tam plavčíka, musela nejprve absolvovat kurz plavčíka. „Kurzu předcházel prekurz, kde si člověk otestoval své plavecké schopnosti. Pokud má někdo dobrý styl plavání a ne úplně nulovou fyzičku, nebude po něj kurz větší překážkou,“ říká Markéta.
Samotný kurz se potom skládá z teoretické části a praxe na bazénu. Budoucí plavčíci se pod drobnohledem zkušených lektorů učí především poskytovat první pomoc. Po absolvování kurzu Markétě už nestálo v cestě za splněním snu vůbec nic. V květnu tak vyrazila do Ocean City ve státě Maryland. „Kamarád mi říkal, že Ocean City je město, ve kterém se ve volném čase nebudu nudit. A měl pravdu. Je tam spousta vyžití, od válení se na pláži, hraní beach volejbalu, chození do zábavních parků, surfování nebo ježdění na vodních skútrech,“ vyjmenovává Markéta. V Ocean City je podle ní spousta Čechů a Slováků, ale také Rumunů, Bulharů a Litevců.
Hlídkování na posedu i chytání zatoulaných želv
Náplň práce plavčíka spočívá především v dohlížení na bezproblémový chod bazénu. Ráno plavčík buď sám nebo s ostatními uklidí a připraví bazén. To obnáší vyčistit dno od písku, srovnat chemii, ale občas i chytnout zatoulanou žabku nebo želvu. Pak stačí nachystat místo, ze kterého bude plavčík po celý den sledovat dění u bazénu, pořádně se namazat opalovacím krémem a být neustále ve střehu. „Večer se u nás sedělo na terase, pilo se pivo, povídalo se a poslouchala hudba,“ vzpomíná Markéta. O víkendech pak s kamarády často podnikala výlety do okolí.
Americké klasiky s partou kamarádů i na vlastní pěst
Po třech měsících hlídkování u bazénu konečně přišlo na řadu pořádné cestování. To si Markéta protáhla na celé září, a tak cestovala zhruba tři týdny. Nejprve si užila roadtrip s partou kamarádů, při kterém navštívila americké klasiky jako Las Vegas, Grand Canyon, Yosemity, Los Angeles a mnoho dalších míst. Poté už se sama přesunula do New Yorku, odkud letěla domů. „Nejlepší zážitek z cest asi vybrat nejde. Kdybych ale něco vybrat musela, byly by to vzpomínky na všechny východy a západy slunce, kdy jsme si sedli někam na výšinu, vybalili jídlo, pozorovali úchvatné scenérie, užívali si přítomného okamžiku a říkali si: tak tohle je život!“ vzpomíná zasněně Markéta.
Po čtyřech měsících jiným člověkem
Od čtyřměsíčního pobytu v USA Markéta ale očekávala hlavně to, že se osamostatní. A to se jí splnilo. „Před Amerikou jsem byla taková uťáplá a nesebevědomá. Netroufala jsem si podniknout něco sama. Když jsem v květnu přiletěla do New Yorku, byla jsem vystrašená jako malá holka a spoléhala se na kamaráda, který přiletěl se mnou,“ popisuje. Když ale Markéta přiletěla do New Yorku po čtyřech měsících, byla jako vyměněná. „Když jsem přiletěla v září do New Yorku z Los Angeles, úplně sama jsem tam strávila čtyři dny a neměla problém se bavit s místními, vzít si mapu, naplánovat si, co bych chtěla vidět a vyrazit objevovat,“ říká.
Kromě zlepšení angličtiny si díky čtyřem měsícům stráveným v zahraničí Markéta uvědomila, jaké jsou její životní hodnoty a přestala se trápit maličkostmi. Amerika jí totiž dala pocit, že nic není nemožné. „Když jsem zvládla být přes čtvrt roku na druhé straně zeměkoule, zvládnu teď vlastně úplně všechno, co si zamanu. Stačí jen nehledat výmluvy, ale způsoby, jakým toho jde dosáhnout,“ uzavírá své vyprávění se smíchem.
