Jak jste se vůbec dostali k tomu vydat se s kapelou I Warned You hrát do Mexika?
Vše vzniklo náhodou, s trochou drzosti a vlastně z hecu. Díky internetu se dnes může člověk zeptat kohokoliv na cokoliv. Takhle nějak přišla našemu zpěvákovi nabídka uspořádat někde u nás koncert mexické kapele Enough Has Been Said (progressive, metalcore) v rámci jejich evropské tour. Po koncertě následovala after party se spoustou alkoholu (fascinovalo je, že je tady legální absint) a první utužování přátelství. Po nějaké době přišla Martinovi další nabídka, uspořádat tentokrát dva koncerty další mexické bandě The Arcane Hate (death metal, djent).
Oba koncerty se vyvedly, i následná párty a začaly se objevovat první náznaky nějaké spolupráce pro nás.
„Čtvercová síť ulic začne po čtyřicáté stejně vypadající odbočce vypadat stejně, jako ta předchozí…“
Pak jste se tedy za nimi vydali do Mexika?
Domluvy trvaly skoro rok. Díky Martinově velké jazykové vybavenosti, prořízlé puse a nadhledu se postupně s týmž promotérem domluvil na společném turné pro nás a Enough Has Been Said. Pak už zbývalo sehnat peníze na letenky, koupit je a bylo to.
Zprvu jsme tomu nevěřili, a třeba já jsem čekal, kdy se něco pokazí, nebo někdo řekne apríl, do doby, než jsem skutečně stanul na pevné zemi na letišti v Queretaru. Až tehdy jsem skutečně zažil pocit „ono se to vážně děje“.
Jak se vůbec klukům z Mexika dařilo oslovovat tě, Zdeňku?
K tomu se váže dobrá historka. Vše se totiž událo v listopadu, a jelikož byl Movember, tak mi díky mému kníru a snědému zevnějšku vymysleli kluci z The Arcane Hate přezdívku Pablo (podle Pablo Escobara), která se pak ujala u všech Mexičanů, se kterými jsem se kdy potkal (snazší, než je učit mé jméno).
Zahrnovalo to pouze kluby a koncerty nebo jste i cestovali?
Jak se to vezme. Najeli jsme tisíce kilometrů napříč celou federací. Viděli jsme pouště, agávové plantáže, armádu, krásná města, slumy, jedli pravé highway taccos a ochutnávali asi nejlepší kuchyni světa, pili tequillu, mezcal i nějaké pamětihodnosti jsme zhlédli. Ale spíše jsme byli jen v klubech a v naší tour základně, městě Queretaru. V Mexiku jsme byli 21 dní a koncerty byly vždy o víkendech. Španělštinu jsme moc nedávali, angličtinu zase nedávali místní a vyznat se v mexických městech, je opravdu kumšt. Čtvercová síť ulic začne po čtyřicáté stejně vypadající odbočce vypadat stejně, jako ta předchozí, i ta před ní i ta co byla úplně na začátku a vy jste ztraceni.
,,Díky internetu se dnes může člověk zeptat kohokoliv na cokoliv.“
Kam jste se podívali?
Necestovali jsme do nijak turisticky „zajímavých“ míst, prostě obyčejná města, kam vás průvodci nikdy nevezmou, protože tam není, „co dělat a vidět“. Je to ale relativní tvrzení, protože právě tohle obyčejné Mexiko bylo naprosto fascinující. Vzhledem k velkým přejezdům jsme pak v těchto městech stihli jen něco málo na náměstí, nějaké obchody a pak už se většinou připravovali na akci.
Pokud se ptáš na oceán a zikkuraty, na to zkrátka nebyl čas. Užili jsme si zase ale jiné majestáty, absurdity, strasti i radosti.
Navštívili jsme například města Queretaro, Matehuala nebo třeba Chihuahua. Z Mexico City jsme viděli hlavně letiště, mrakodrapy u klubu a slumy z letadla.
Jaké to vůbec je – vydat se s kapelou do Mexika?
Je to zajímavý pocit, zvlášť když nejste žádná komerčně známá banda a už jedete hrát „za velkou louži“ ? Sice jižněji, než toto tvrzení zamýšlí, ale jste za Atlantikem ?
Nikdo z našeho okolí tomu nemohl uvěřit a pořád si dost lidí myslelo, že to nedotáhneme do konce, vlastně skoro ani my ne, ale mexická TB Booking Agency vše regulérně a naprosto vážně naplánovala a nám nakonec zbývalo si jen uhradit cestu.
Jak se převáží nástroje přes oceán?
Vše jsme dali do pevných futrálů, uvnitř omotali bublinkovou fólií, z kytar sundali struny, kvůli mrazu v nákladovém prostoru, a z vnějšku futrály ještě omotali klasickou fólií, aby do nich nikdo nevlezl. Problém byl s vahou zavazadel, takže jsme dost improvizovali a táhli si nástroje na úkor osobních věcí ? Například merch jsme si nechali vyrobit přímo v Mexiku, přepravit do Queretara a jen jsme si ho vyzvedli u zásilkové služby.
Co bezpečnost, přeci jen je Mexiko v této otázce proslulé, nebáli jste se?
Přišlo nám, že Mexiko je dnes vlastně „jih severní Ameriky“, potažmo USA. Kosmopolitní moderní země, která je víc „západní“, než spousta zemí Evropy. Ponča a sombrera nosí jen turisté. Mají tu obchodní domy, elektroniku, luxusní restaurace i obyčejná bistra plná hamburgerů a shakeů, drahé vozy a Mexičané si dost potrpí rovněž na značkové oblečení. Pořád je to ale země plná kontrastů. Ty drahé vozy na silnicích střídalo cosi jen s koly, bez karoserie a bez čelního skla a stále jsou znatelné rozdíly mezi chudinou a vyššími třídami.
Takže jste se necítili nijak ohroženi? Přeci jen drogové gangy…
Přijeli jsme mezi moderní, inteligentní a hlavně příjemné a pohostinné lidi. Cítili jsme se naprosto bezpečně, i když v zemi problém s drogovými válkami stále přetrvává. Jak nám ale říkali naši přátelé, aby měl člověk problémy, musel by se vyloženě zaplést. Jinak si kartely obyčejných lidí nevšímají. Navíc je celá země v této otázce dost hlídána. Dlouhé dálnice křižuje 24 hodin denně armáda – nejnovější choppery, džípy, kamiony, vše po okraj naplněno vojskem v plné výbavě, okamžitě připravené útočit. Města křižují policejní pick-upy s kulometem na zádi, u kterých stojí policisté, a naráz si můžete vybrat hotovost jen ve výši 300 dolarů na týden. To vše jsou opatření na eliminaci obchodu s drogami. Obyčejných lidí si tu v tomhle směru nikdo nevšímá. Vždyť ani řidičáky jim nesbírají, za ty motokáry, se kterými tu jezdí ?
Jak se hudebně liší ČR a Mexiko?
Hudebně je to asi nastejno, záleží, na koho narazíš. Někdo rád metal, někdo punk, někdo rock. Takové ty nejslavnější žánrové hvězdy jsou známé všude stejně. Největší rozdíl je ten, že ty neznáš tolik mexických kapel a oni tolik českých.
A mentálně?
Mentálně mi na tom ale přijdou Mexičané líp. Jsou bodří, pohostinní, rádi se baví a jsou více bezstarostní – možná je to tím, že mají pořád léto ? V ČR mám pocit, že si tu lidé myslí, že se bez nás svět podělá, že jsme pupkem světa a že je naše mini území více, než ta jiná. V Mexiku nás nikdo neřešil. „Jsi tu teď s námi, pojď jíst, pít, hodovat a poznej naše holky“ (někteří promotéři nám tu skutečně dohazovali své přítelkyně – tomu říkám pohostinnost ? ? ).
,,Nepovažuji se za cestovatele, mám málo zářezů na pažbě, ale ostatní světoběžci ví, o čem mluvím a mají toho k vyprávění mnohem více.“
Mimo jiné ses s kapelou Cutterred Flesh podíval i do Ruska, jaké to bylo tam?
V Rusku jsme byli letos v květnu a bylo to také naprosto fascinující a oči otevírající. Rusové v Rusku jsou naprosto odlišní, než ti, co k nám jezdí. Byli přátelští a pohostinní, a navíc jsou oproti „západní Evropě“ více temperamentní. Dále jsme zjistili, že Rusové nepijí vodku, tak jak praví legendy, ale mají radši pivo a víno a vodka je pro alkoholiky. Až na jeden případ jsme tak vodku pili jen my, a to naší koupenou ?
Jak jste to měli s cestováním tam?
Najeli jsme kolem 5000 kilometrů napříč evropskou částí Ruska. Navštívili jsme města Moskva, Arzamas, Syzraň, Nižni Novgorod a mnoho dalších. Je to země, kde jsou části jak z omalovánek a části, co vypadají, že tam včera skončila válka. Krásná města i města ponořená do deprese, prachu a odpadu. Některé ruské cesty byly opraveny naposledy tak před 40 lety a kolikrát bylo lepší jet po poli, než po silnici. Rusko i Mexiko jsou rozlehlé země a chápu, že nejde uhlídat vše, ale infrastruktura a města v Mexiku, na tom byly o dost líp. Stejně jako v Mexiku, tak i tady byly a jsou všude odpadky. Člověk z centra Evropy si to neumí představit.
,,Nepovažuji se za cestovatele, mám málo zářezů na pažbě, ale ostatní světoběžci ví, o čem mluvím a mají toho k vyprávění mnohem více.“
Jak vnímají Rusové své postavení v Evropě?
Místní, alespoň ti, co byli na akcích, si plně uvědomují činy jejich vlády a lidu, pohled světa, minulé i současné režimy a také se jim to nelíbí. Hodně z nich mi říkalo, že chtějí, aby je „Západ“ bral, že mají rádi americkou a evropskou hudbu a výrobky a štvou je předsudky, a to jak jejich země vypadá. Zároveň nám vysvětlovali, proč tolik lidí stále volá po dobách minulých, jelikož 90. léta 20. století s jejich zemí dost zamávali.
To možná vysvětlovalo jejich přístup k nám a celkové chování. Každý se chtěl fotit, povídat si s námi, dostat autogram, napít se s námi a vzít nás na mejdan domu a pustit nám své oblíbené desky. Prostě jsme byli jak „stars“ ze světa na turné a lidé byli u vytržení. Dokonce znali naše texty (ani já je neznám ?). Nechápal jsem to, hlavně jsem měl celou dobu pocit, že si to nezasloužíme. Vždyť jsme jen bandička z Čech, co přijela na návštěvu.
Kdybys to měl porovnat?
Srovnat tour v Mexiku a Rusku není možné. Oboje je na první příčce. Obé bylo odlišné a přeci v něčem stejné. Rusové jsou akorát navíc brutální fanoušci. Když začne hrát první kapela, okamžitě se během několika sekund utvoří pod podiem kotel a neuhasíná dokud neskončí poslední kapela. Z ČR to moc neznám. Většinou trvá tak 3 – 4 kapely, než se lidi nalejí a pak už jsou tak na šrot, že pařit nemohou.
