Ačkoli je Mexiko pořád považováno za zemi třetího světa, je bohatší, než si myslíme.
Ani nevím, kde začít. Mexiko má tisíce kilometrů pláží, nekonečné pouště, rozlehlé aglomerace, majestátní hory i nekončící nížiny. Stačí ujet dvě hodiny jakýmkoli směrem a příroda se mění. Já bydlím v Monterrey, třetím největším městem Mexika. Má zhruba polovinu obyvatel České republiky. Zároveň je s hlavním městem Mexico City nejdůležitějším městem celých států. Států mexických. V Monterrey se potkávají ty největší protiklady – pobíhající děti bez bot žebrající o pár drobných pesos, luxusní ulice ještě bohatší než Pařížská v Praze, velké pick-upy narvané 20 Mexičany, i luxusní ferrari a mercedesy.
Mexiko jako turistický cíl
Mé první dva týdny jsem strávila na Yucatánském poloostrově, kam přilétá většina letadel z Evropy. Přiletěla jsem do Cancúnu kde na mě čekaly azurové pláže a obrovské hotely. Mexičané říkají, že je to mexické Miami. Opravdu tak působí – dlouhé bílé písčité pláže a spousta gringos. Tak nazývají jihoameričané obyvatele USA. V Cancúnu můžete platit téměř všude dolarem a taky taxikář na vás mluví anglicky. Jen hodinu od letiště se nachází Isla Mujeres, pravděpodobně ostrov s nejhezčími plážemi, které jsem kdy viděla. Všechno krásně čisté, upravené, s ideálními podmínkami pro potápění. Tahle oblast je ráj na zemi. Je tu bezpečno, čisto a přátelské prostředí. Cancún žije 24/7, v centru Vám nabízejí alkohol zdarma a párty jsou tu šílené. Já jsem se ale zamilovala, více než do pláží a přátelských lidí, do cenotes.
Cancún je nejlevnější destinace, jak se dostat do Mexika z Evropy.
Cenotes jsou taková přírodní jezera zatopená v jeskyních se sladkou azurově průzračnou vodou, která vyvěrá z podzemí. Některé cenotes jsou přeplněné turisty, jiné naprosto neprobádané a desítky metrů hluboké, některé jsou obklopené jeskyněmi, ostatní vypadají jako jezera. V některých lítají netopýři, v jiných plavou želvy. Každopádně, za mě jedna z nejvíc fascinujících věcí, co jsem kdy viděla. Na celém poloostrově se nachází tisíce těchto jezer. Oblast okolo Cancúnu nabízí strašně moc k vidění – Playa del Carmen, Tulum, pyramidy Chichen Itza, pláž Akumal, kde se dá potápět se želvami, růžové jezero Las Coloradas.
Bezpečnost
„Už tě unesli nebo okradli?“ To je věta, kterou slýchávám od svých známých každý den. Bezpečnost je jedním z důvodů, proč někteří váhají jet do Mexika. Pro strach mám uděláno, ale naprosto rozumím, proč se nedoporučuje chodit večer městem a už vůbec ne mimo město. Není to jako u nás, kde můžete v tři ráno vysedávat na náměstí. Tady se večer po městě prostě nechodí, protože chudoba a nevzdělanost vytváří vražednou kombinaci.
„V Monterrey byla situace před pěti lety s drogovými kartely natolik špatná, že téměř nikdo nevycházel na ulici, v noci jste mohli slyšet střelbu, dokonce i granáty. Být na ulici znamenalo s nejvyšší pravděpodobností alespoň únos,“ říkají kamarádi. Všechny kluby tady kvůli bezpečnosti dodnes zavírají už ve dvě v noci. Dnes je situace mnohem klidnější. Vraždy jsou tu pořád, ale v menší míře a většinou se týkají lidí zapletených do mafie. Některé státy tak klidné nejsou, například stát Tamaulipas sousedící na východě s USA, přes který většina lidí ani nechce přejíždět autem.
Kultura
Mexická kultura je něco, co si musí každý zažít. Všechno je nádherně barevné, nápadité, veselé. Ačkoli to vypadá trochu morbidně, všude můžete koupit lebky nebo kostlivce, hlavně při příležitosti na Día de Muertos (letos se slavil 1. – 2. listopadu). Mexické kroje jsou taky barevné a nápadité a spolu s mexickými tanci vytvářejí pravý latinskoamerický temperament. Typickou mexickou skupinou pocházející z Guadalajary jsou Mariachi – sombrera, kytary a jednotné kroje. Nejvíc mě fascinuje, jak si Mexičané dokáží udělat parket i na náměstí, vezmou tři kytary, začnou hrát hudbu a najednou vznikne místo s desítkami tanečních párů.
Naše evropská představa šíleně nebezpečného Mexika mi přijde přehnaná.
V Mexiku jsou i sladkosti s příchutí chilli
Tacos, chilli, tacos, maso a znovu tacos. Tacos je tu levná a rychlá záležitost. Zaleží, v jakém regionu se nacházíte, ale tacos najdete i v opuštěné přírodní rezervaci. Mexičané všeobecně mají rádi všechno pálivé. A tím myslím všechno. Slané brambůrky jsou pálivé, sladkosti mají příchuť chilli, dokonce i vodu si můžete koupit s pálivou příchutí. Koupíte si sushi a čekáte wasabi? Dostanete pálivou omáčku salsa verde. Burrito není tak typicky mexické, je to americko-mexický vynález. Nejlepší jídlo bývá na ulici, kde stojí nekonečná fronta. Místo chleba se ke všemu přikusují tortily, které se zapíjejí pivem. Po čtyřech měsících tady mi přijde, že všechno chutná tak nějak stejně. Záleží, kdo vaří a z čeho, ale od mexického jídla jsem čekala upřímně víc. Nečekala jsem to, ale už mi chybí náš chleba, řízek a knedlíky.
Úplně všechno se tu jí pálivé, i k popcornu i ovoci si přidáte chilli omáčku.
La vida mexicana
Bohužel tamní vláda je velmi zkorumpovaná. Oproti Evropě tady nefunguje téměř žádný sociální systém jako mateřská podpora, důchod, nemocenská, proplácené léky pojišťovnou. Mexičané pracují v průměru mnohem více hodin, ale to je také zapříčiněno jejich výkonností. Rádi si vychutnají polední pauzu dvě až tři hodiny. Obyčejný číšník si za 12 hodin práce vydělá 180 kč. Mexiko je bohatá země, bohužel obyvatelé jsou chudí. Mexičané jsou všeobecně strašně přátelští a pohostinní, rádi se sdružují. Rodina pro ně znamená všechno. Ačkoliv jsou hodně otevření a upovídaní, v některých tématech jsou velmi velmi konzervativní. To neplatí o alkoholu a řízení auta. Mexičané řídí často bez řidičáku, a alkohol pro ně není žádná bariéra. Ani policie tady není žádnou překážkou. Nemá totiž moc respektu a korupce je na každodenním pořádku. V průběhu doby jsem si všimla, že Mexičané neumí moc plánovat, takže kromě Mexiko City a menších měst se můžete přesouvat jen autem, některé části měst nemají vůbec vybudované chodníky ani silnice. V Mexiku není v módě chodit. A rozhodně není v módě chodit v čas.
V Mexiku je normální řídit a (trochu) u toho popíjet.
Školství
Ačkoli miluju Mexiko celé se všemi jeho nedostatky, jedno se upřít nedá – školství tu za moc nestojí. Obecně řečeno soukromé školy jsou mnohem lepší než státní, ale přestože stojí některé víc než u nás, úroveň je opravdu nízká. Škola tu funguje na tři moduly během semestru, který je ukončen projektem ve skupině. Testy fungují na bázi multiple choice, žádné open questions. Přijde mi, že jsem se tu nic moc nového nenaučila, kromě španělštiny. Na rozdíl od nás tady ale mají mnohem více prostoru se k čemukoli vyjádřit a často v hodině probíhají dlouhé debaty. Vysokoškolská úroveň mi ale přijde jako u nás na gymplu.
Narcos
Všichni se mě ptají na narcos, jestli nějaké znám, jak takový narco vypadá, jak to tam s narcos funguje. Já mám tu možnost být na partnerské univerzitě Universidad de Monterrey, která regulérní studenty bez stipendia stojí majland. Spousta studentů přijíždí v mercedesech, ferrari, porsche, camaru, hammrech a dalších drahých autech. Rozhodně to ale nemusí nutně znamenat, že všichni jsou narcos. To jen bohatí Mexičané rádi ukazují, že mají hodně peněz. Často vidíte před klubem černá auta s tmavými skly se soukromým řidičem, který odveze Mexičany do jejich obrovských a drahých vil. To je nejvíc viditelná věc, žádné zbraně, kila kokainu tu neuvidíte (pokud to zrovna nevyhledáváte.) Pokud člověk nevyhledává nedoporučovaná místa, tak není velká šance, že se mu něco stane.
Závěrem, bych chtěla všechny poprosit, ať se zbaví předsudků a vyjedou se podívat do Mexika. Příroda, lidi, jídlo, kultura i mentalita mi vyráží dech každý den již čtvrtým měsícem! Mexiko je překrásná země a těší mě, že tady bude pořád co objevovat. Přijde mi až neuvěřitelné, že o Mexiku vlastně nevíme skoro nic, přestože je to tak obrovská země. Kdo má jakékoli dotazy, ať mě neváhá kontaktovat (lenkakosmatova@gmail.com)
