Proč ses rozhodla pro život a studium zrovna v Dánsku?
Bylo to úplně náhodné. Na střední jsem se účastnila výměnných pobytů a potkala jsem se s jednou holčinou. Byla hodně aktivní – jezdila pracovat do Anglie a podobně. Následně jsem na facebooku zjistila, že studuje v Dánsku. Byla jsem překvapená, protože předtím studovala v Praze. Pak jsem si s ní začala psát a následně jsme si zavolaly a ona mi dala kontakt na agenturu, kam jsem s mamkou poté zašla. Největší legrace na tom je, že nikdy předtím jsem v Dánsku nebyla a věděla jsem o tom akorát to, že je tu rovina a hlavní město je Kodaň. Ale zároveň jsem tam měla tu kamarádku, což mi hodně pomohlo, protože jsem tam měla tu jistotu, že tam někoho znám alespoň pro ten začátek.
Jaká byla reakce tvé rodiny na tvé rozhodnutí vycestovat do zahraničí?
Šla jsem s mamkou do obchodu a povídám jí: ,,No, jako ta vysoká no, ta kamarádka je v Dánsku, tak já bych to chtěla taky zkusit.“ A ona souhlasila. I přesto jsem věděla, že to bude určitě hodně finančně náročné. Měla jsem velké štěstí, že jsem měla podporu od rodiny. Je to taková ta láska, kdy toho člověka necháš jít pryč, protože víš, že to je pro něj dobré. To má málokdo, že jim rodiče dodají tu odvahu. Pamatuji si, že jsem měla hodně velké sebevědomí. Třeba když jsme si říkali, kam půjdeme na vysokou, tak já jsem řekla, že jenom do Dánska. Všichni na mě koukali. Ale já jsem prostě věděla, že buď mi vyjde to Dánsko, nebo pojedu dělat někam au-pair.
Jak vypadalo vybírání vysoké školy a následné přijímací řízení?
První školu jsem si vybrala, protože jsem tam měla tu kamarádku. A pak jsem si vybrala ještě jednu, přičemž na obou jsem měla stejný obor. Nechtěla jsem do Kodaně, protože mám radši přírodu. Také jsem se při výběru dívala na to, jestli tam jsou i mezinárodní studenti. Se vším mi pomohli v agentuře. S přijímacím řízením to bylo tak, že jsem musela mít angličtinu na úrovni B2 a v agentuře jsem psala test a poté také esej, kterou zadala ta škola. A nakonec byl ještě pohovor formou konverzace.
Jak vypadaly tvé první dojmy z Dánska?
Když jsem přejela nějaký most z Německa do Dánska, všude to byla samá větrná elektrárna. Taky tady celý týden pršelo a myslela jsem si, že tady bude pořád takhle hnusně. A určitě největším dojmem byly ceny. Takže jsem se musela uskromnit a jako typický Čech jsem začala všechno přepočítávat.
Je život v Dánsku odlišný od toho v Česku?
Určitě. Tady lidé hodně odlišují práci od svého volného času. To jsem poznala teď při mé stáži. Lidé jsou tu hodně zaměření na rodinný život. Samozřejmě, že chodí taky ven, ale jsou radši doma. Přijde mi, že Češi jsou více aktivní. Ale jsou tady i lidé, kteří se zajímají o zdravý životní styl a jsou aktivní. Také se tady snaží integrovat cizince.
Dá se zvládnout studium a život v Dánsku finančně?
Určitě bych všem, kteří jdou do zahraničí studovat, dělat au-pair nebo cokoliv jiného, doporučila mít našetřeno. To je základ. Mít alespoň na tři měsíce rezervu, protože než si vyřídíš papíry, najdeš práci – trvá to. Jsou tady různé agentury, které ti pomáhají při hledání brigády. Tady v Dánsku je dobré, že můžeš dostávat stipendium, které činí cca 18 000 korun. Ale podmínkou je, že musíš mít smlouvu na 44 hodin.
Jak vypadá školský systém v Dánsku?
Tak například můj obor. Nejprve jsem studovala dva roky a potom jsem měla zkoušku. Na to navazuje rok a půl studia. Je to jako kdyby rozdělené. Určitě záleží, jaký studuješ obor. Magisterské studium v Dánsku je hodně prestižní a ne každý ho může dělat. Hodně lidí to dělá tak, že bakalářské studium udělá tady a na magisterské jde někde jinde.
Jak Dáni pohlížejí na Čechy?
Vm dánštině se Turecko vyslovuje podobně jako Česko, takže si někdy myslí, že jsem z Turecka. Takže těžko říct.
A chybí ti něco z České republiky?
Můj pes, rodina a české ceny. Ale co mi hlavně chybí, tak když jsem doma, můžu jít kamkoli. Všechno je takové více dostupné. Ale že by mi chyběly knedlíky, tak to ne. Ty si třeba uvařím. Na druhou stranu mi přijde, že systém tady v Dánsku je lepší. Více se toho naučíš. I to ježdění na kole je v Dánsku celkem super. Ale můžu říct, že jsem ráda za to, odkud pocházím.
