Při našem posledním rozhovoru pro Brainstorm před dvěma lety měl Slávek na kontě 71 zemí. Od té doby jich stihl procestovat ještě dalších 14, pořídit si fenku Corey a napsat knížku. Ta je o období, než si pejska, se kterým se vydal stopem do Japonska, pořídil. O Stopařově průvodci zeměkoulí i o tom, jak bude vypadat postpandemické stopování.
Začnu otázkou, kterou jsi určitě nečekal. Jak se pro tebe změnilo cestování během koronaviru?
Já jsem vlastně neměl v plánu nikam jet. Chtěl jsem se věnovat přednáškám, vydat knížku a blbnout okolo toho. Což se neděje, takže je to takové složitější. Zrušilo se mi asi 70 přednášek, moje dva festivaly a asi 15 festivalů, na kterých jsem měl vystupovat. Takže se teď flákám. Byl jsem u rodičů štípat dříví a koupil jsem si auto, které jsem za chvíli zase vrátil.
Stýská se ti po zahraničí?
Na jednu stranu ano. Měl jsem jet do českých vesnic v Rumunsku, což se nám bohužel dvakrát zrušilo. To jsou ale věci, které počkají, pojedeme příští rok, no a co.
Tím jsi mi nahrál na další otázku. Myslíš si, že za rok bude reálné cestovat takovým stylem, jakým jsi doposud cestoval?
To nikdo neví. Já si to úplně nedovolím hádat. Pořád jsem totiž tipoval, že bude za dva měsíce konec. Přebookoval jsem tak přednášky na leden, ale teď to vidím tak, že budu přebookované přednášky opět přebookovávat někam jinam. Trošku doufám, že do března budeme v pohodě.
Stopování se vrátí do starých kolejí. Lidé hodně rychle zapomínají. Nevím, jestli za půl roku nebo za dva, ale vrátí se to.
Ty jsi známý tím, že nejvíce cestuješ stopem. Myslíš si, že budou mít v sobě lidé už vsugerovaný strach brát si do auta cizí lidi?
Myslím si, že ne. My jsme byli stopovat i na začátku léta po první vlně. Stopovali jsme na Balaton a úplně v pohodě. Někteří nám stavěli se slovy: „Ne, nemáme covid, můžete nastoupit.“ Myslím si, že se to vrátí do starých kolejí.
Takže ti nepřišlo, že by lidé stavěli míň a byli opatrnější?
Ne. A nemyslím si, že to bude jiné ani po té druhé vlně. Lidé hodně rychle zapomínají. Nevím, jestli za půl roku nebo za dva, ale vrátí se to. Je skupina lidí, která se vysloveně těší, až nějakého stopaře potká. Já patřím mezi ně. Jedu autem a modlím se, aby ten stopař na místech, kde občas bývají, stál. Až to přejde, tak se budu jenom těšit, až zase nějakého vezmu.
Myslíš si tedy, že se cestovatelské hodnoty lidí do budoucna nezmění?
Pro bublinu, co si kupuje zájezdy, to bude jiné. Budou se bát. Buďto si zájezd koupí někde, kde budou mít jistotu, že jim to kdyžtak vrátí, anebo si budou dovolenou plánovat týden dopředu. Změna bude určitě v těch státech navyklých na turisty. A já se trochu bojím, že to bude změna ke špatnému. Například takové Thajsko, Vietnam nebo Bali, kde byly zvyklý, že jim turisté nosí peníze. Teď jsou tam brutálně chudí a až tam přijede prvních pár turistů, tak se z nich pokusí vyždímat co nejvíc.
Myslíš si naopak, že lidé začnou cestovat více vědomě a ekologicky?
Nějakým způsobem ano, ale málo. Je hodně lidí, co si uvědomilo spoustu věcí, což je dobře. Lidé museli být sami se sebou a často to využili v nějakou edukaci a svět začíná být chytřejší. Začíná se dívat na ekology a vědce. Digitální nomádství, práce na dálku a kryptoměny, to jsou věci, které vystřelily raketově nahoru. Nestaneš se ale digitálním nomádem za týden. Mnoho lidí si to ale vyzkouší a už vidí, že to jde a přemýšlí nad tím, odkud by chtěli pracovat příště.
Jaké bylo poslední dobrodružství, které jsi před koronavirovou dobou zažil?
Byl jsem na Banátu, který byl přesunutý do Čech do Račího údolí. Přes Polsko to ale bylo rychlejší, takže jsem strávil jednu noc v Polsku. Moje druhé zahraniční dobrodružství byl VlakFest od Alberta Fikáčka. Festival ve vlaku, kde sto lidí tančí a zpívá. Je to skvělé a fakt to doporučuji. Největší dobrodružství ale asi byl sraz stopařů na Balatonu. V pátek tam dojedeš a celá sobota je “půl Balaton” – stopem kolem Balatonu a v polovině trajektem zpátky. Tam jsem byl pátý…z pěti. Měl jsem tam i rychlopřednášku pro zkušené stopaře. Zjistil jsem ale, že stopovat ve dvou se psem je znatelně pomalejší. Už cestou z Brna jsme byli suverénně poslední.
V knížce je 171 krátkých příběhů ze všech možných koutů světa, ze šesti delších cest, které jsem uskutečnil.
Jak to teď vidíš se svými cestovatelskými aktivitami do budoucna?
V plánu jsou určitě přednášky s knížkou a byl bych rád, kdyby se uskutečnil můj cestovatelský festival. Měl být teď v prosinci v Brně a v únoru v Praze, ale oba jsem musel zrušit. Brněnský bude malinký, v Expediční klubovně. Ten v Praze měl být stoprocentně benefiční pro Člověka v tísni, ale to teď nemá cenu dělat. Doufám, že se to uskuteční příští rok. Chtěl bych si také koupit auto, ale konečně nějaké pojízdné a předělat si ho na bydlení – solární panel, wifi, kuchyň, takové běžné věci, co máš v autě. Tím bych chtěl objíždět přednášky po Česku, otestovat ho a pak vyrazit někam po Evropě. Ale vůbec nevím, co teď bude. Možná mi dojdou peníze a budu muset jít někam do práce. A to nechceš 😀
Co tedy podnikáš v téhle době, kdy živit se cestováním není úplně možné?
Mám dost volného času, takže jsem začal dobrovolničit právě pro Člověka v tísni, věnuji se úpravě e-shopu, marketingu a objíždím různé rozhovory.
Když už jsme narazili na knížku, co všechno čtenáři ve Stopařově průvodce zeměkoulí najdou?
Je tam 171 krátkých příběhů ze všech možných koutů světa, ze šesti cest, které jsem uskutečnil. Z toho čtyři byly půlroční a dvě roční. To nejzajímavější jsem sepsal do krátkých článků. Každý příběh bude mít svůj QR kód, který čtenáře pošle na moje stránky, kde budou fotky, videa, komentáře. Do toho je v té knížce 50 různých pojmů – dobrovolničení, stopování, kempování, ale i dumpster diving. Knížka by měla mít i velký přesah a být zábavná.
Jak dlouho jsi na ní pracoval?
Šest let. Za tu dobu si schraňuji odkazy a věci, co bych tam chtěl mít. Napsal jsem si nějaké články, které jsem ale teď po šesti letech všechny smazal a napsal nové. Dva roky na tom dělám intenzivně a rok každý den.
Byl to tedy tvůj dlouhodobý sen?
Ano. Já totiž hrozně rád dělám věci, které neumím. Jelikož neumím psát, nejsem fotograf, stydím se mluvit na veřejnosti, tak přesně to dělám, abych se v tom zdokonalil a překonal se. Psaní je pro mě totálně tabu. Kdyby mi někdo na střední řekl, že napíšu knížku, tak se mu vysměju. Naštěstí pro čtenáře mám ale úžasného korektora. Marek je neskutečný borec, který sedí zrovna v Thajsku a celou tu knížku opravil tak, že se to dá číst. Opravil to z mého textu do češtiny.
Bude knížka tedy založená jen na QR kódech, nebo máš i nějakého ilustrátora?
Mám ilustrátorku Báru, je skvělá. Bude tam 13 jejích ilustrací. Dělala i obal knížky a každý pojem bude mít svoji ikonku. Knížka bude černo-červeno-bílá. Taky si s tím vyhrála.
Kdyby mi někdo na střední řekl, že napíšu knížku, tak se mu vysměju.
Na knížku jsi vybíral pomocí crowdfundingu. Jaký to byl pocit, když se ti podařilo vybrat cílovou částku?
Zajímavý byl hlavně ten začátek. Já jsem během prvních tří dnů vybral téměř polovinu a říkal jsem si: To nemůžeme vybrat takhle rychle, to přece chce ten napínavý konec. Jenomže ono se to úplně zastavilo a vybral jsem to až pár dní před koncem. Ke konci jsem vůbec nevěděl, jestli to zvládnu. Všichni moji kamarádi to už měli koupené a musíš pak vymyslet něco, aby se o tom dozvěděli další lidé. Den předtím, než měla skončit ta kampaň, jsem odjel na Balaton. Naštěstí se to ale vybralo, takže jsme to tam potom oslavili.
Když jsi tady na té knížce pracoval šest let, začneš pomalu pracovat na další?
Rád bych. Tahle knížka totiž shrnuje všechny moje cesty do té doby, než jsem si pořídil Corey. Chtěl bych tedy, aby další knížka byla právě o cestování se psem. Těším se ale na všechny ty komentáře, jak se lidem bude tenhle formát líbit. Je to jiné než jakákoliv knížka doteď. Chci tedy slyšet feedbacky, jestli se mám držet krátkých příběhů, nebo to více rozvinout, jestli nechat QR kódy. Pak teprve začnu pracovat na knížce o mně a Corey. Ta momentálně procestovala 27 států…který pes to má.
Doufáš v dotisk?
Určitě. Schválně jsem se snažil držet při zemi s výtisky, aby byl ten dotisk co nejdřív a mohl jsem opravit hrubky nebo nejasné věci. Chtěl bych tu knížku vyšperkovat úplně do detailů a když se to bude líbit, tak by byl překlad i do jiných jazyků. To je můj sen.
Proč jsi se rozhodl jít cestou crowdfundingu a nezvolil jsi nakladatelství?
Já jsem nakladatelství neoslovoval, protože oslovovaly ony mě. Ale například Albatros mi nabídl tak směšné podmínky, že když jsem nad tím pak přemýšlel, tak jsem si říkal, že přece nemůžu hlásat: „necestujte s cestovkou, jděte proti systému, zažijte svoje cestování“, a pak podpořit ten největší korporát. Prostě jsem nemohl. Mám o dost těžší propagaci, ale jsem s tím spokojený, i když se té knížky neprodá desetkrát tolik.
V úterý jsi knížku online pokřtil. Jak sis to užil v téhle formě?
To byla jízda, měl jsem tam velmi zajímavé hosty jako je Petr Jan Juračka, Karel Štěpánek, Jahu Řezníčková a Tony Danilov. Každý měl svou krátkou show a tak byl křest velmi různorodý. Petra jsem překvapil tím, že jsem mu založil wikipedii, Karel složil speciální trapno rap, Jahu povídala o společných zážitcích a Tony vytáhl pár věcí, co se o mně neví. Myslím, že jsme online přednášení posunuli na úplně jiný level. Záznam je zdarma ke shlédnutí na mých stránkách, kde čtenáři najdou i odpověď na soutěžní otázku.
Jak Slávek nastínil, o knížku bude zítra na stránkách Brainstormu soutěž. Sledujte náš Facebook!
Já jsem to četl a přijde mi to dobré. Ale on když člověk do něčeho kouká půl roku, tak mu všechno přijde super.
